7. 7. 2003
Tupý trojzubec české demokracieTradiční dělení moci v demokratické společnosti na zákonodárnou, výkonnou a soudní je jejím nezbytným atributem. Přesto je konkrétní podoba demokracie v USA, ve Spojeném království a v Česku úplně jiná. Není to ovšem tím, že v USA mají systém prezidentský, v Británii království a my máme republiku založenou na soutěži politických stran. V USA je prezident silný, v Česku slabý, ale s velkými ambicemi. Podle mého názoru nejde tolik o ústavu, ale o tradici, kulturu, a o desítky a stovky let děděné " vědomí národa".
|
V českých podmínkách například nemohou causu "Kinský," když už se pro to rozhodnou, projednávat politici najednou z gruntu, nýbrž nadvakrát. Jednou je svolá premiér, po druhé si je pozve prezident. I tři pilíře moci mají svéráznou, spíše kompatibilní než komplementární povahu. Zákonodárci většinou dostávají předlohy normativních aktů od exekutivních orgánů. Ministerstva ale zpravidla vedou zákonodárci - členové vlády. Ti si pak své návrhy také v Parlamentu schvalují. Jak by se také potom, při své příslovečné skromnosti, mohli domnívat, že právu nerozumí. Vždyť jsou přece odborníky na všechno. Na tvorbu schvalování. Na agrotechnické lhůty, stejně jako na léčení domácích zvířat, optimalizaci datových sítí, objektové databáze či sociální inženýrství... A srůstání (překrývání) se s novým prezidentem prohlubuje. Někteří z těch, kteří v minulosti zákony navrhovali a schvalovali, je nyní budou jako členové Ústavního soudu vykládat. Není se co divit nynějšímu rozhodování, protože soudci soudí podle jimi vytvořených a schválených zákonu tak, jak jim to umožňují. Hodně se legislativně nepovedlo, něco soudci od politiků odkoukali, něco je v nich. Když třeba Sněmovna nadutě odmítne Senátu meritorně nebo procesně správné připomínky ke zpackanému "právnímu" předpisu jen z prestižních důvodů, nelze se co divit, že takový předpis (a jeho "dárce") expert respektuje s nechutí (je-li jím skutečně). Přesto se zdá, že určitý respekt k politické scéně existuje, protože ani jedno z na tento týden nařízených relevantních rokování se náhle neuskutečnilo. Nemohl bych tvrdit, že mě současný vývoj neznepokojuje, byť výklad problematiky, jakého se nám dostalo od odborníků ve sdělovacích prostředcích, nasvědčuje tomu, že rozhodnutí soudu v Ústí nad Orlicí bylo formálně správné. Je zde ale ještě jedno hledisko, které se sice v právní teorii často uvádí, v praxi však pohříchu ještě častěji pomíjí. Jde totiž o výklad normativního aktu podle jeho smyslu, v intencích záměru, který sledoval zákonodárce. Skutečností ovšem zůstává, že soudy vždy "volně hodnotí důkazy rozhodují podle vlastního uvážení..." V tomto duchu také ve Šponě obhajoval současné vzrušené postoje řady politiků Vlastimil Tlustý a v podstatě mu dávám za pravdu (což zdaleka neplatí o jeho nesociální dávce). Vladimír Říha z KDU-ČSL, který v diskusi důsledně vycházel právě z dělby (pilířů) moci a nezávislosti soudní soustavy, byl trochu překvapivým návštěvníkem, protože u KDU-ČSL jsme si již mohli zvyknout na monotématické předsednické zastoupení. Říhovi nelze vytknout v postatě nic, zbytečně nemluvil, nesnažil se nijak oslnit a nikomu zavděčit, ale také toho moc neřekl. Zato, více než bylo nutno, hovořil Stanislav Volák z US-DEU, neukáznil se, ačkoli jej (konec konců i Vlastimila Tlustého) Jakub Železný opakovaně vedl k pořádku. Pranic se mu ale v tomto směru nedařilo. Volák ovšem většinou předkládal logická a správná zdůvodnění. V případě kvaziteorie Tlustého a jeho chabých znalostí sociálního systému to bylo samozřejmě předem jasné, byť Volák ministroval "sociálnímu resortu" krátce. Tento týden jsem se v Britských listech tomuto tématu ostatně zvlášť, i když nikterak podrobně, věnoval. Po týdnu nemám na prezentovaných názorech co měnit, s výjimkou postavení dávek sociálního zabezpečení. Těmi jsou dávky důchodového a nemocenského pojištění. Ani ve snu by mne totiž nenapadlo, že onen šílený záměr by se měl týkat i jich. Skutečně to považuji za mimořádně kreativní nonsens, o němž nemá význam se dále šířit. Označit jej ale za "výplod chorého mozku," jak měl údajně v týdnu prohlásit Richard Falbr, mi přeci jen připadá trochu nepřiměřené. Nejde totiž zdaleka o myšlenkový obsah této antireformy, ale mediální prostor, který takto nečekaně získal nejen Tlustý, ale celá ODS. (Volák: "Populisticky vzkazujete občanům. Až se my dostaneme k moci, ještě Vám přidáme.") Ostatně sám Petr Nečas, zástupce této strany v Sedmičce, na adresu svého kolegy prohlásil, že "svoji dávku bude nyní analyzovat." Je samozřejmé, že postup by měl být opačný, to nicméně pro politickou scénu neplatí. U nás také závažná rozhodnutí ovlivňující společnost na řadu let dopředu nedělají rozvážní vědci a odpovědní znalci na základě pečlivých analýz a vážných experimentů, u nás jsou od toho politici. V současné době se zejména premiér a ministr financí standardně zaštiťují pečlivým vyhodnocováním, zevrubnými rozbory, citlivým sociálním přístupem, a to již nehovořím o takových atributech jakými je čestnost, poctivost, pracovitost... Nic nevadí, že mnohá rozhodnutí jsou tak pečlivě a poctivě zvažována, že na stole se objeví ze dne na den a další den jsou naprosto opačná. Vznešenými pohnutkami byli vládní služebníci lidu jistě vedeni i při zdražení některých léků na vysoký tlak a onkologická onemocnění. Ať jsou změny jakkoli velké, plně souzní s Tlustého ideou. Postihují potřebné a osudem poznamenané. Zdravé ponechávají v klidu, byť jim přímo nepřidávají. Na rozdíl od Tlustého jsou však účinky konkrétní, okamžité. Tomuto tématu se však ČT1 ani Nova nevěnovaly. Témata zvolená Českou televizí nemohla Nova vynechat, byla však s nimi až druhá v pořadí. Celkově však Sedmička opět získala schopností moderátora zaujmout. Jana Bobošíková umí politiky "umravnit" podstatně lépe, než Železný a navíc dokáže důsledně reagovat na vyhýbavé odpovědi a připomínat minulá rozporná vyjádření včetně těch, která byla vyřčena v některém z dřívějších pořadů. Sdělení Petra Mareše se mi jevila sofistikovanější, než Nečasova. Také dokázal lépe ovládat mimiku. Přesto často nenacházel vysvětlení, když měl objasnit zdroj svých informací, původ autoritativně předkládaných poznatků. Poněkud paranoidně tak působilo například tvrzení, že si je u všech subjektů s obdobnými nároky, jaké předkládá Kinský, jistý výsledkem (pozitivním pro současné soukromé vlastníky), jenom v případě jmenovaného bůhvíproč ne. V čem je však rozdíl divák pochopitelně netuší. Nicméně, dokázal se úspěšně bránit moderátorčiným nepříliš korektním způsobům, které často s oblibou používá. Repliku: "Věta má ještě konec, kdybyste mi ho nechala říci, mohla jste odpověď znát již před..." použil dvakrát, ve správné chvíli a s náležitými účinky. Je však zapotřebí zaznamenat i jeden z názorů Petra Nečase. Vystoupil jako věštec v rámci projednávání tématu zvýšení průměrných platů policistů od roku 2005. Jeho predikce, po zkušenostech posledních let, zdaleka není zcestná. Prorokuje totiž, že ke slíbené úpravě v učeném časovém horizontu a rozsahu nedojde. Proč by také muselo. Připomínám, že Partie na Primě přes prázdniny pauzíruje. |