3. 10. 2002
Ještě jednou o filmu SmradiRežisér Zdeněk Tyc zaujal odbornou filmovou veřejnost svým filmovým debutem Vojtěch, řečený sirotek. Jeho další film Už byl "oceněn" Plyšovým lvem za nejhorší film roku 1995. Vypadalo to, že Zdeněk Tyc na film poněkud zanevřel.
Po sedmi letech se Tyc vrací na plátna se svým novým filmem Smradi , který byl v soutěži na MFF v Karlových Varech. Včera jsme publikovali recenzi Daniely Pilařové na tento film. Zároveň jsme obdrželi ještě i tento, trochu odlišný pohled, který publikujeme v rámci plurality dnes. |
Scénář napsala spisovatelka Tereza Boučková. Zjevně v něm uplatnila i své osobní rodinné zkušenosti. Film se tím pádem stává skutečnějším, opírá se totiž o reálné situace, což mu dodává vysokou míru autentičnosti. Tu podporuje i takřka dokumentární vyprávění filmu. Natáčení digitální kamerou je plusem i minusem tohoto snímku. Omezený počet lidí při natáčení dotváří komorní atmosféru, zároveň je ovšem někdy kamera až zbytečně nervní. Uznání zaslouží výkony herců i neherců. Petra Špalková je výtečná herečka. Doposud však hrála především na divadle. Role matky Šírové je její první větší filmovou rolí. Zahrála ji s velkým citem. Její matka není jen ikonou, hrdinkou příkladně se starající o svá neposedná dítka, je také i obyčejnou ženskou, které někdy rupnou nervy. Jako u většiny současných českých filmů, i zde selhává dramaturgická složka. Zápletka vystačí na povídku, pro celovečerní film je ale nedostatečně hutná. Film místy sklouzává k poněkud moralistnímu vyznění, viz Františkovy sny. Téma filmu si o moralitu přímo říká, takže budiž ke cti scénáři Terezy Boučkové i režii Zdeňka Tyce, že jako celek film působí velmi civilně. Film nenabízí jednoduchá řešení, jen zachycuje stav společnosti přes optiku jedné "obyčejné" české rodiny. Pokud Vás omrzí obrazovka vašeho počítače, zajděte si do kina. Možná budete mile překvapeni. |