Amerika se ovšem už dlouhodobě definuje ve vzdoru proti Evropě, pokračuje autor, jako demokratická, pragmatická a energická. Evropa znamenala kulturu, zatímco Amerika znamenala buď přirozenost nebo Boha nebo obojí. Avšak přesto Amerika Evropu dlouho potřebovala - její myšlenky, její investice, její trhy, její "utlačované masy", které mohly konečně u amerických břehů svobodně vydechnout.

Kulturní stránka antievropeanismu má dlouhou historii. Během dvacátého století se americká kultura definovala jako něco základního oproti něčemu složitému (v Evropě), jako kultura odvážná proti evropské kultuře váhavé, jako kultura opálená proti kultuře bledé kůže. V evropských filmech se mluvilo, v amerických se jednalo.

Dnešní americká antievropská klišé ovšem existují až poté, co si Amerika množství evropských skutečností přivlastnila. Jak americká televize omezuje množství kulturních pořadů z dovozu, veřejný rozhlas a televizní stanice v Americe vysílají zprávy BBC. Američtí univerzitní studenti rádi studují v Evropě.

Dnešní antievropeanismus je doplňkem určitého charakteristického politického stylu - který nyní vládne ve Washingtonu. Nynější antievropeanismus je doplňkem mesiášství dnešní americké vlády. Má nesmírně silné regionální charakteristiky - je produktem tzv. "slunečního pásu" jižních amerických států, skládajícího se do značné míry ze států někdejší Konfederace. Jeho jádrem je Texas, jeho průmyslovým odvětvím je ropa.

Všechny americké elity se shodují na tom, že to, co se změnilo politicky ve dvacátém století, byla skutečnost, že Evropa Ameriku potřebovala. Přerušená Jednatřicetiletá válka 1914 - 1945 zlikvidovala evropské nároky na to, že je Evropa exaltovaným místem západní civilizace. Vedoucí američtí politikové se i v období studené války snažili Evropu oživit. Problémem bylo, jak zajistit, aby Evropa hrála roli ochotného, ale Americe podřízeného partnera.

Tím, že Bushova vláda pohrdá Evropou, pohrdá i severovýchodem Spojených států. Jméno Washington je urážkou a New York, to je město, kde začíná Evropa. Rumsfeld je sice ze státu Illinois, ale hovoří jako kovboj.

Ve volbách v roce 2000 bylo zjevné, že Bushově Americe - o 544 000 hlasů menší než Al Gorova Amerika - nevadí prezident, jehož zájem o svět je nulový, který skoro nikdy nebyl v zahraničí a jemuž je to jedno.

Masakr, který spáchala organizace al Qaeda a neochota či neschopnost amerických Demokratů bojovat proti Bushovi dala minoritnímu prezidentovi dar Republikánského Kongresu. Částečně proto, že Senát svou strukturou disproporčně zastupuje venkov, vévodí nyní Bushova strana všem součástem americké vlády.

O to je však pozoruhodnější, zejména vzhledem ke slabosti Demokratické opozice, že se americké veřejné mínění odmítá postavit na stranu kovbojského unilateralismu. Pohrdání vůči Evropě není mezi americkými voliči populární. Ani mezi nimi není populární pohrdání vůči OSN. Už dlouhé měsíce vyplývá z opakovaných průzkumů veřejného mínění, že případnou válku proti Iráku musí schválit nová rezoluce OSN.

Neexistují ani důkazy, že většina Američanů odmítá protokoly z Kjóta, mezinárodní trestní soudní dvůr ani Evropu samotnou, uzavírá autor.