Na pozadí stylizovaných závitů kovových třísek Jakub Železný dával lekce ve slušném chování moderátorům televize svého otce. Otázky plynou spořádaně, řeč není zadýchaná, tok slov se nepodobá blokům řeči formátovaným vysílači GSM. Rovněž k dryáčnickému projevu některých zkušenějších kolegů se nepřibližuje ani náhodou. Dokáže položit i nepříjemnou otázku. Bohužel divák to někdy ani nezpozoruje, protože Železný jr. ji jednak zvlášť neavizuje, jednak ji občas následně sám zamluví. Možná je jím používaná kultivovaná forma optimální a průměrný divák jí ještě nedorostl, možná je to jen nezvyk, v každém případě zatím Špona moc nezaujala.

Protagonistou byl tentokrát ministr průmyslu Jiří Rusnok (ČSSD). Mezi politiky ČSSD zaujímá místo někde na okraji. Nikoli snad co do schopností, ale stylem práce - do průměru ČSSD nějak nezapadá. Když náměstkoval na MPSV, byl v kuloárech nazýván "selským synkem". Nebylo v tom nic pejorativního, tato přezdívka vyjadřovala jeho přímočaré myšlení, schopnost vyhmátnout podstatu věci a řešit ji bez zbytečných oklik.

Takový přístup občas plodí rizikové výstupy, protože jej nedoprovází exaktní analýza; většinou se však v jeho případě ukázalo, že "zdravý rozum" nezklamal. Snad mu to vydrží i nadále a bude mít zároveň možnost rozhodovat se v maximálně možné míře bez politických tlaků. Nikdo proti nim není imunní, konec konců i jeho vyjádření o vztahu k premiérům - bývalému a současnému - bylo sice logické, ale zároveň diplomatické.

Typicky v případě Miloše Zemana, prohlásil cosi v tom smyslu, že si jej moc váží, považuje ho za mimořádně inteligentního, nicméně bude ve vnitrostranickém referendu hlasovat pro pana Bureše jako prezidenta, protože Zeman se chce zúčastnit (případně) až druhého kola. To má logiku, ale věrohodnost prohlášení oslabil dodatek vyjadřující přesvědčení, že prezident bude zvolen v prvním kole.

Další účastníci, poslanec Kocourek za ODS a memoáry spisující "člen ČSSD ve výslužbě" Valter Komárek se, stejně jako Rusnok, stylu moderátora přizpůsobili. Jiskry nelétaly a téměř nebylo poznat, kdo do které strany a věkové kategorie patří. Nejzajímavější tak byly předtáčené "střepiny", umisťované jako retrospektivní bloky před jednotlivými tématy. Opravdu tomu tak bude už napořád?

Přejděme k Nově. Zarostlý radní Hvížďala (US-DEU) na nás v prostorách pražského metra shlížel z bilboardů od časného léta, nyní po povodních se oholil a pokračuje v tom s žádostí o příspěvek na popovodňové konto. Náměstek pražského primátora Jiří Paroubek (ČSSD) zase co chvíli na fotografiích v deníku Metro vítězům různých žákovských a dorosteneckých sportovních klání předává poháry a jiné ceny.

Není metro jako Metro. Na rozdíl od Hvížďaly to jde jaksi samo sebou. Na rozdíl od něho se také zúčastnil nedělní Sedmičky. Naproti němu usedl starosta Prahy 6 Pavel Bém (ODS), tedy persona nacházející se v hierarchii politiků ještě o jedno patro níž.

Na způsobu vyjadřování to však nebylo příliš znát. Oba neměli velké problémy posuzovat cokoli, byť zejména Bém směřoval do "vysoké" politiky častěji. Jeho teze byly obecnější, Paroubkovy o něco konkrétnější.

Jana Bobošíková v tomto směru umravňovala oba, ne vždy však oprávněně. Témata jako rekonstrukce prezidia a dozorčí rady FNM ("noc dlouhých nožů"), prodej většinového podílu ve fy Telecom a snížení odhadu růstu ekonomiky prostě přesahují pražský rozměr.

Tuto dimenzi principielně nepřekračuje causa proslulého bijce gaunerů, bývalého východočeského komisaře Cattaniho a do včerejška náměstka policejního prezidenta. Pavel Bém mínil něco jiného. Podle něho je nutné řízení v opilosti jinak hodnotit u Miroslava Antla, jinak u starosty Prahy 6. Důležitost, vedle vykonávané funkce, má i způsobený čin a jeho následky. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. Za tohoto stavu pak není nutné zvlášť oceňovat rezignační gesto. V každém případě Jiří Paroubek má, podle svých slov, v tomto ohledu jasno: Když onehdy vypil pár deci bílého, jel domů taxíkem.

Podobná úměra platí i případě posuzování činů exponentů komunistického režimu a příslušníků disentu v předlistopadovém období. Vedle referenda o přístupu ČR do EU to bylo téma Partie na Primě. Hráči, Eva Dundáčková (ODS) a Jaroslav Bureš (ČSSD), oba právníci, chvílemi dokazovali známé úsloví, že kolik se sejde právníků, tolik mají názorů. Kdybych si měl vybrat advokáta, zvolil bych asi Bureše ale jen o fous, kdybych si měl vybrat prezidenta, asi bych si nevěděl rady. Poslankyně Dundáčková "dovedně" obhajovala neexistenci zákona o obecném referentu "drahotou", což se dalo chápat tak, že je přeci jen levnější, když o záležitostech zásadního významu rozhodují třebas nekompetentní, ale stejně už jednou dobře placení poslanci, než sami občané. Jaroslav Bureš byl v tomto ohledu zdrženlivější, možná proto, že velmi zvláštní a zřejmě nenákladné referendum, v němž sám figuruje, právě probíhá.

Tento prezidentský (před)kandidát dával skromně najevo, že je v právu zběhlý. Iniciativně se též hlásil k odpovědi na otázku diváka ze Sadské u Nymburka, položenou ve smyslu: "Proč nejsou (dnes) souzeni disidenti za činy spáchané za účinnosti dřívějších zákonů." Vzápětí žádal její zpřesnění, aby následně konstatoval: "Já tomu tazateli nerozumím, se přiznám."

Partie si zve rovněž "přísedící" hosty. Jedním z nich byl i starosta obce Bystřice nad Pernštejnem pan Josef Novotný. Hledal u diskutujících doktorů práv pomoc ve věci notorického neplatiče nájemného v obci. Zde se oba hlavní aktéři vzácně shodli na tom, že Josef Novotný nevyužil všechny možnosti, které jako představitel obce a politik měl. Vytýkali mu, že si nestěžoval předsedovi okresního soudu, ač je před tím upozornil, že si stěžoval až u ministra spravedlnosti.

Jak také jinak, politik má vždycky (svoji) pravdu.