Za prvé vůbec neporozuměl textu, který nezpochybňoval možnost jakkoliv číst z lidské tváře, ale pošetilou snahu římskokatolické církve přimět nezkušené děti, aby schématicky vyjádřily člověka se špatným svědomím (oblouček dolů - mračí se) a s dobrým svědomím (oblouček nahoru - usmívá se) jen podle jeho formálních rysů. Za druhé, je snad onen čtenář tak naivní, že si myslí, že složitou osobnost člověka lze podrobně vyložit jen paušálním posouzením fyziognomických rysů a bez znalosti postojů, názorů a emocí lze podat o lidské bytosti úplný obraz? Myslí si snad, že na základě individuálních a subjektivních dojmů (které sami vycházejí z osobnostního a tedy neobjektivního ustrojení jejich nositele) lze získat úplné informace o člověku, který je díky tomu, s jakou fyziognomií se narodil, nemůže vlastní vůlí vůbec ovlivnit?

Ano, on "to trochu studoval", takže nemáte šanci jakkoliv změnit informace, které tento čtenář o vás prostřednictvím třeba fotografie získá.

Připomíná mi to jednu historickou zkušenost, v níž modroocí blonďáci měli o budoucnost alespoň na chvilku postaráno, zatímco ti jiní se o ní mohli jen obávat. Autorův skrytý fanatismus je nebezpečný, neboť vlastně připouští selektivní rozlišování lidí podle toho, jak se tváří.

Připomíná mi to osobní zkušenost z českých hospod, kde jsem často slýchával tvrzení jako : "Divně se na mě ta "mánička" koukala, tak jsem jí jednu vrazil." Mentálně a psychicky nezralá osobnost je vždy podporována vědomím fyziognomické odlišnosti, která je zárodkem latentní nesnášenlivosti, jež je příčinou těžkých společenských konfliktů. Co na tom, že lidé spolu musí především komunikovat a děti milují ve skutečnosti jenom ty, kteří se jim věnují ?

Nemusel jsem nic studovat. Během své odborné malířské praxe jsem dosud portrétoval desítky lidí a dlouho se jim díval do tváře. Kdo možná jiný lépe než umělec může z rysů modelovaných životními osudy vyčíst a na papír přenést cosi, co lze označit jako poznání? A přesto, nebo možná právě proto jsem si nikdy ani na okamžik nemyslel, že člověka před sebou znám a že mám o něm v tu chvíli dostupné všechny informace. Věděl jsem, že kdybych to udělal, zavřel bych si k němu cestu stejně tak, jako si ji svým přesvědčením zavřel onen "vizionářský" čtenář - diskutér. A tak jeho snadno získané "informace" nejsou ani tak informacemi o nás, jako o něm.

To je holt ten osud... Nebo Osud?