Čtenáři webu jsou vyzýváni ke komunikaci s kandidátem úžasným textem, který stojí za přečtení (stav stránky k 5.10.,12 h.). Učiníte-li tak, zjistíte, že chybí oslovení (třeba "Vážení a milí občané", ale Bureš je úředník a ten nikdy nikoho neoslovuje) a už první část první věty je prapodivná, Bureš se v ní uchází o komunikaci sám se sebou, neboť chybí potvůrka čárka. Kandidát vyzývá ke komunikaci "jak ve věcech radostných, tak v záložitostech závazných". Tato výzva si skutečně zasluhuje hlubokého zamyšlení, aby třeba nešlo o radostnou zvěst v záležitosti pro kohosi závazné. Komunikace sama o sobě je podle výzvy naplněním Burešových cílů s námi komunikovat (povinnost komunikovat o komunikaci).

Jak známo, Bureš své členství v KSČ tajil a přiznal jej až poté, co ho kdosi prásknul. Vysvětlení (viz webovou stránku) je fascinující: " Má představa, že se vstupem do KSČ v roce 1986 budu mít větší příležitost k prosazování lepších podmínek pro výkon soudnictví a pro své uplatnění, se ukázala mylnou." Čili Bureš jako komouš asi s podporou strany hodlal prosadit, že justice již nebude třídní, vůle vládnoucí třídy nepovyšována nad zákon a soudnictví se stane spravedlivým jen tak. Jinak je zdůvodnění hluboce pravdivé, jako komunista měl pro profesní růst jistě mnohem lepší podmínky než kolegové soudci nestraníci.

Napsal jsem panu kandidátovi na funkci prezidenta republiky, že sám jsem byl v KSČ do 25.února 1968, kdy jsem vystoupil, a do zločinecké organizace jsem vlezl, jen abych se dostal na práva. Tedy ze zavrženíhodných důvodů s Burešem srovnatelných. Do smrti ten hřích neodčiním, marně jsem o tom napsal sebemrskačskou knihu, a nemám právo ucházet se ani o členství v obecním zastupitelstvu Kotěhůlek. Vyzval jsem kandidáta k zamyšlení, jak by mohl být prezidentem člověk, který byl na výsluní moci v době, kdy Václav Havel seděl z vůle té samé moci v base. A požádal jsem o názor k této prosté úvaze. Jak výše uvedeno, zbytečně.

Dočetl jsem se, že Bureš vystoupil ze strany s několika stejně šíleně odvážnými soudci 20. listopadu 1989. Tedy v době, kdy už se komunistický systém hroutil v celé Evropě, žádné bolševické sankce se nedaly očekávat, a další setrvávání v partaji by mohlo být trapné pro kariéru v předpokládané demokratuře.

Kandidátská bída ukazuje, že náš národ postrádá byť jednu jedinou nezpochybnitelnou a nedej bože navíc charismatickou osobnost. Nevadil by mi jen Otakar Motejl, který v době, kdy Bureš soudil, obhajoval disidenty a jeho prezidentství by rozhodně nebylo tak truchlivě, jako je webová stránka Jaroslava Bureše.