CIA sledovala dva podezřelé teroristy až na vrcholné setkání příslušníků organizace al Qaeda, které se konalo v Malajsku v lednu 2000, a pak zůstala v nečinnosti, když tito muži přicestovali do Spojených států a začali připravovat útoky z 11. září.

O několik dní po tomto summitu v Kuala Lumpur, píše dále Newsweek, sledovala CIA jednoho z těchto teroristů, Nawafa Alhazmiho, který přiletěl přímo z Malajsie do Los Angeles. Agenti CIA zjistili, že jiný podezřívaný terorista, Khalid Almihdhar, si už předtím obstaral mnohonásobné americké vízum, takže mohl cestovat do Spojených států, kolikrát chtěl. (Posléze CIA zjistila, že Almihdhar přiletěl do USA stejným letadlem jako Alhazmi.)

CIA však kupodivu s těmito informacemi dál nic neučinila. Po dobu následujícího roku a devíti měsíců poté, co CIA tyto dva muže identifikovala jako teroristy, žili oba zcela volně ve Spojených státech, užívali svých skutečných jmen, získali řidičské průkazy, otevřeli si bankovní účty a začali chodit do pilotní školy. A tak to šlo až do 11. září 2001, kdy volně nastoupili na palubu letadla American Airlines č. 77 a narazili s ním do Pentagonu.

Když Almihdharovo vízum přestalo platit, americké ministerstvo zahraničí mu v červnu 2001 vydalo nové vízum - i když CIA měla informace, že Almihdhar má kontakty s osobou, podezřívanou z atentátu proti americké vojenské lodi USS Cole, k němuž došlo v říjnu 2000. Oba tito teroristé se před 11. září často stýkali s jinými teroristy, bylo možno zjistit všechny účastníky útoků z 11. září.

Avšak FBI se dověděla, že má tyto lidi hledat, teprve tři týdny před útoky, kdy začal mít šéf CIA George Tenet obavy, že se útok blíží, a tak nařídil svým pracovníkům, aby znovu prošli svými záznamy. Teprve 23. 8. 2001 vydala CIA varování, že je potřeba najít tyto muže.

Jak FBI hledá jazykové odborníky

Méně než týden po útocích na Světové obchodní centru a na Pentagon jsem reagoval na apel FBI, že hledá překladatele do arabštiny, napsal v deníku New York Times Geoff D. Porter, který vyučuje blízkovýchodním studiím na New York University. V článku pokračoval: Znám půltuctu jiných absolventů univerzitního studia kultur z Blízkého východu, kteří se FBI také přihlásili. Jsou to držitelé doktorátu, kteří hovoří plynně jedním nebo více dialekty arabštiny a také moderní spisovnou arabštinou. Nakonec jsme však nikdo z nás o práci u FBI neusilovali, protože se ukázalo, že FBI nechápe, co to znamená umět arabsky.

Zažádal jsem o práci u FBI méně než týden po útocích z 11. září, na písemnou zkoušku (překlad) jsem však byl pozván až v lednu. Teprve až v únoru jsem byl pozván na pohovor a podrobil jsem se zkoušce s detektorem lži. Pak zahájila FBI šesti až osmiměsíční prověřování mé osoby. Mohl jsem pro ně začít překládat o rok dřív.

Pomalost FBI v této věci však nebyla nejvíce znepokojujícím rysem. Daleko horší bylo, že písemný test FBI nebyl vstavu řádně zhodnotit jazykovou kvalifikaci, které je zapotřebí k úspěšnému získávání informací od arabských mluvčích.

Ten jazykový test byl totiž jen zkouškou z moderní spisovné arabštiny. To je forma arabštiny, která se používá jen v oficiálních projevech a ve sdělovacích prostředcích, ale téměř nikdy v normálním rozhovoru. Člověk, který umí jen spisovnou arabštinu, není schopen porozumět běžnému hovoru arabských mluvčích.

Velmi rozdílné jsou také dialekty arabštiny. Vzájemně jsou pro různé arabské mluvčí nesrozumitelné. Jednou jsem omylem dal instrukce taxíkáři v Káhiře v marocké arabštině a on reagoval: Ich spreche kein Deutsch.

Při ústním pohovoru s FBI jsem poukazoval na to, že písemná zkouška z pouze spisovné arabštiny je nedostatečná, ale osoba, která interview prováděla, se rychle přesunula k další otázce. Ani jsem nemohl vyjmenovat oba arabské dialekty, jimiž umím mluvit. Pohovor byl přesně určen předepsanými otázkami. Nebyl v něm prostor pro volnou interakci. Všichni ostatní uchazeči o práci překladatele také konstatovali, že byl test nedostatečný, avšak neměli možnost při pohovoru na to upozornit.