Na počátku bylo slovo, pardon, myšlenka.

Jeden z mnoha, kteří přišli s nápadem byl F.C. Schweppe, MIT, již v roce 1978, když řekl, že hierarchické řízení a použití minipočítačů umožní v budoucnu kupovat a prodávat elektroenergii (dále jen energii) za okamžitou cenu stanovenou hrou nabídky a poptávky. To by umožnilo konkurenci a tím i zvýšení účinnosti energetického systému a snížení ceny energie pro konečného uživatele.

Pro další rozpracování této myšlenky bylo nutno oddělit výrobu energie od jejího přenosu. Energie se totiž většinou nespotřebovává tam kde se vyrábí. Tím by se oddělila výroba produktu - energie, od jejího přenosu tj. služby. To byla základní nová myšlenka, protože po sto let se předpokládalo, že výrobu a přenos elektřiny nelze oddělit, jako nelze z rybí polévky dostat zpět ryby. Kdyby se to však povedlo, pak by z elektřiny vzniklo zboží jako každé jiné a vznikl by standardní trh energie.

Vyznavači automatizmu trhu ihned dodali, že trh dodá správné cenové signály, které způsobí, že nové elektrárny se budou stavět když budou potřeba a tam, kde budou potřeba. Cena elektrické energie však musí poskytnout takové tržby, které pokryjí výdaje výrobců energie, přenosu, zabezpečí návratnost investic a tím vytvoří podmínky pro reprodukci zařízení. Přitom nutno pokrýt i takové výdaje, které spotřebitel obvykle nezná (okamžitá rezerva, reaktivní výkon, apod.). Určit správně ekonomickou cenu je složité, proto jedna z dříve užívaných metod tvorby ceny energie se zakládala na "historické návratnosti".

Tlak na zavedení tržních principů vyvolala nová technika. Dříve nikdo nezpochybňoval přirozený monopol energetiky daný především ekonomií rozsahu, tj. čím byl turboalternátor větší tím dával levnější energii. Po té co úřady v USA dovolily využívat zemního plynu pro výrobu energie a plyn byl velmi levný, elektrárny využívající plynových turbin s kombinovaným cyklem byly schopny dodávat energii levněji, než mnohé zavedené firmy a dožadovaly se přístupu k energetickému systému, který byl regulován. Pro ilustraci v devadesátých létech, kdy cena litru nafty v USA byla nižší než litr balené vody jedna kWh (včetně odpisů) z jaderných elektráren stála 7 centů a z plynových (s komb. cyklem) 3 centy.

Administrativní reakce

Tyto a další důvody přivedly vládu USA k vypracování federální energetické politiky (Federal Energy Policy Act, 1992) a navazující příkaz federální regulační komise (Federal Energy Regulatory Commission -FERC - Order 888, 1996), který přetvořil energetický systém na síť ve které je možno prodávat a kupovat energii volně.

Američané měli štěstí, že existovala NERC (North American Electric Reliability Council, Princeton, N.J.), což je komise pro spolehlivost energetiky vzniklá v důsledku velkého výpadku energie v r. 1965, kdy špatně nastavené relé v Kanadě přivedlo k havárii energetické sítě od Kanady až po New York (včetně). Spolehlivost energetické sítě je velmi důležitá, kterou tržní signály nedovedou dobře zprostředkovat. Cena neodebrané energie je jiná, než náklady způsobené nedodáním energie. Když v důsledku nedodané energie se musí např. zastavit chemické výrobní procesy, může trvat mnoho dní, než se znovu spustí. Vzniklé ztráty jsou mnohem vyšší než cena energie, která to způsobila. Tato komise udělala mnoho pro realizaci nové politiky, zejména zajistila systém informací a popis možností přenosového systému komerčně použitelným způsobem. Dokud výrobce ovládal i přenosový systém, zajistil dodávku energie do distribuční sítě sám. Když však se na síť připojují další výrobci energie, nutno přenos koordinovat, aby nedošlo k přetížení sítě a proto vznikla funkce ISO (Independent System Operator), nezávislý operátor systému.

Odezva energetického systému v Kalifornii.

V září 1996 guvernér Kalifornie Pete Wilson podepsal zákon o deregulaci maloobchodního energetického trhu státu. V lednu 1998 se začínají někteří výrobci zbavovat elektráren; tarify spotřebitelů jsou chráněny do března 2002. V červenci 1999 jeden ze tří největších výrobců energie v Kalifornii San Diego Gas and Electric jako první, ohlašuje zvýšení tarifů a do května 2000 se účty jeho zákazníků zdvojnásobují. Dne 15. června 2000 zažije San Francisco první výpadek energie. V tomto létě stát Kalifornie zažije 31 nouzových stavů, blízko kolapsu. Guvernér státu Gray Davis požaduje vyšetření zda někdo nemanipuluje energetickým velkoobchodem a studie profesorů Paul Jaskowa a Edwarda Kahna (z MIT) pro jižní Kalifornii shledají, že výrobci energie uvnitř státu skutečně manipulují s trhem energie.

Dne 4. prosince energetici žádají, aby se šetřilo na vánočním osvětlení. O devět dní později Clintonova administrativa se chopí nouzových pravomocí, aby přinutila výrobce energie na západě USA obnovit dodávky energie do Kalifornie. Totéž opakuje 28. prosince 2000 ministr energetiky Bill Richardson.

Dne 3. ledna 2001 Státní komise pro veřejné služby navrhuje zvýšení tarifů pro spotřebitele o 10 %. O pět dní později guvernér státu volá po státní agentuře pro nákup a výstavbu elektráren. Od ledna 2001 stát začal kupovat elektřinu v zastoupení finančně stísněných elektráren. Nedostal to levně, od ledna do dubna 2001 zaplatil 284 dolarů za megawatthodinu. Od května do prosince očekával 138 dolarů a 106 dolarů pro tento rok. Přitom Kalifornie do června 2001 spotřebovala o 8,3 % méně energie než před rokem a dokonce o 12,3 % méně, pokud se původní údaj koriguje s ohledem na počasí a ekonomický růst. Náklady na energii ve státě stouply ze 7 mld. dolarů v r. 1999 na 28 mld. v r. 2000 a očekává se 50 mld. v r. 2001. Podobá se to "úspěchu" Brazílie, která také deregulovala a privatizovala energetiku s výsledkem, že cena energie stoupla o 400 % a bylo propuštěno 40 % zaměstnanců energetiky. Ve Velké Británii více-náklady vyvolané udržováním velkoobchodního trhu s energií se odhadují za pět let na 726 mil. liber. (IEEE Spectrum, červen 2001)

Tam to přivedla snaha uspěchaně deregulovat energetiku a tím zavést tržní systém.

Co se vlastně stalo?

Američané se nedrželi svého nádherně pragmatického hesla "nespravuj co není polámané". Ze systémového pohledu to lze interpretovat jako "nepouštěj se do vylepšování zatím fungujícího systému, dokud nebudeš mít do nejmenších možných detailů promyšleno jak bude pracovat lepší systém, tak také jak zabezpečit jeho postupné zavádění".

Popsat byť jen krátce, všechny důvody neúspěchu zavádění trhu s energií v Kalifornii by vyžadovalo mnohonásobně více místa než je k dispozici, proto uvedu jen některé.

Hlavním důvodem potíží patrně byla snaha uvolnit velkoobchod volné soutěži, ale současně chránit malo-spotřebitele. Tím se stalo, že některé náklady nemohli výrobci energie přenést na spotřebitele a začali se zadlužovat a chovat nekooperativně.

Jak sami autoři návrhu uvádějí, cílem kapitalistického hospodářství je zisk. Chytří lidé vždy najdou kličky a cesty jak je využít, dokud nezajdou příliš daleko a nezakročí vláda. Tak např. si "pohrávali se systémem" (tj. blufovali, anglicky - gaming the system). Např. když zjistili, že nedostatečná nabídka by zvýšila okamžitou cenu energie, klidně odepnuli elektrárnu a prohlásili, že potřebuje údržbu i když ji nepotřebovala. Nejvíce se rozmohlo "praní špinavých megawatthodin". Tajně vyvezli svoji elektrickou energii a pak ji prodávali jako dovezenou za vyšší cenu. Protože elektrickou energii není možné snadno uskladnit jako jiné zboží, dokázat, že se tyto nepravosti skutečně staly je téměř nemožné.

Když Kalifornie uvažovala o zavedení deregulace v polovině devadesátých let, měla pohodlnou rezervu kapacity asi 25-30 %. Po zavedení deregulace, klesla na méně než 15 %. Kromě jiného to bylo způsobeno také tím, že za více než deset let v Kalifornii nepřibyla jediná nová kapacita. Jeden starý občan v důchodu to vyjádřil lapidárně: obyvatelům Kalifornie uhelné elektrárně smrdí, jaderné jsou nebezpečné, vodní hyzdí přírodu a myslí si, že ať budují elektrárně méně chytří v sousedních státech Utah a Oregon. Světoví premianti v Kalifornii budou žít přece z filmů a počítačů. Ukázalo se to jako zcestné.

Přidala se i příroda. Zavládlo sucho, jaké bylo naposledy v r. 1977 a velké přehrady na řekách Columbia a Colorado nebyly schopné dodávat obvyklé množství energie. Bonneville Power Authority, společnost, která obhospodařuje tyto přehrady ohlásila v říjnu zvýšení tarifů o 46 %.

Mnoho autorů se shoduje na tom, že svůj podpis na situaci má také přehnaná snaha chránit životní prostředí. Radikální ochránci prý šířili fantazii o životě s jízdou na kolech a s energií ze slunečních baterií a větru. Nyní mají prý přes sto "větrných farem", které více zabíjejí stěhovavé ptáky než vyrábějí elektřinu.

Důsledky selhání myšlenky deregulace

Nedostatek energie v moderním hospodářství má nedozírné důsledky. Vysoké ceny energie změnily zcela ekonomické prostředí Kalifornie. Například výrobce hliníku v severní Kalifornii zjistil, že může zvýšit svůj zisk, když přestane vyrábět hliník a bude jen prodávat předem nasmlouvané dodávky energie.

Mnohé menší podniky jsou na pokraji bankrotu. Zcela neobvyklý příběh přinesl tisk (Wall Street Journal Europe, 28. srpna 2001). Jistý Robert Bateman opustil Anglii když za Ted Heatha tam (v r. 1970) byl nedostatek elektřiny a přestěhoval se do Kalifornie, kde postavil na zelené louce závod na zpracování plastů. Nyní tam jeho účet za elektřinu stoupl z 30.000 na 100.000 dolarů měsíčně a budoucnost vidí černě. Byl by schopen si vyrábět elektřinu v diesel-agregátech, ale připravovaná legislativa mu to zakazuje.

Zasáhlo to i tak věhlasné firmy jako je Intel. Musel šetřit elektřinou a ztlumit osvětlení na chodbách. Zaměstnanci to shovívavě komentovali, že mají "intimní osvětlení".

Mnozí se začali ptát, jak je možné, že nejvyspělejší stát zeměkoule má problémy rozvojových zemí - nedostatek energie.

Samozřejmě začalo se s řadou opatření, které mají situaci zlepšit. Nejdůležitější je budování nových kapacit. Od r. 1998 vláda Kalifornie schválila výstavbu 28 elektráren s celkovým výkonem 11.000 MW. Další systémové opatření je, že stát sám kupuje elektřinu a tím přispívá k jisté stabilitě cen. Všechno však ještě není pod kontrolou. Řada elektráren je v důsledku deregulace silně zadlužena a nikdo neví kdo dostane účet, zda daňoví poplatníci, akcionáři, věřitelé, spotřebitelé energie, apod. Někteří pozorovatelé se obávají, že velký uživatelé energie využijí volného trhu a smluvně si mohou zajistit dodávky od velkých dodavatelů energie a nechají malé spotřebitele platit příliš drahou energii. Budoucnost ukáže jak se nahromaděné problémy podařilo vyřešit.