Rozhovor ve vlaku
27. 4. 2010 / Jan Čulík
Jel jsem jako obvykle v úterý ráno z Brna vlakem do Ostravy. Do mého kupé vstoupila starší paní, a začala nadávat na režim. "Jasně, nebyly banány a pomeranče, ale byl chleba, máslo, mouka, a za té takzvané totality se žilo daleko líp než dnes."
Zaujalo mě to, a tak jsem se s ní dal do řeči. Paní přiznala, že jí zanedlouho bude sedmdesát a že velmi špatně vidí. Bydlí na malé dědině nedaleko Vyškova a protnbože postupně ztrácí zrak, má už jenom periferní vidění, jezdí do Brna do nemocnice "na kapačky". "Je to hodně blbé, ale mnoho lidí je na tom mnohem hůř," konstatovala.
"Nezlobte se, ale vám za toho komunismu nevadilo, že člověk nesměl nic kritizovat?"