Jan Stern nějak moc čte

23. 4. 2010

Rychle v paměti proletím své boty. Žádná špice, pořád pracovní tenisky, lodičky jsou pro mě utrpením. Marně ve svém šatníku hledám falické symboly upnutých korzetů. Své čtverky netoužím šněrovat, ať raději mají prostor...

Pátrám v paměti, kdy jsem - alespoň podvědomě - chtěla něčím připomínat falus. Asi mi nefunguje spojení podvědomí s vědomím a nevědomí vůbec neví, že se má ozvat. Nikdy jsem chlapům nezáviděla penis, nemám kastrační komplex, naopak je mi jich líto, že mají takovou měkkou a zranitelnou část těla.

Své ženství nejvíc cítím, když můj partner nese něco těžkého, dobře se mi, slabé ženské, na toho silného samce kouká. Jako fakt ženská se cítím, když nějaký chlap komentuje moje poprsí, byť je skryté ve volném triku bez výstřihu, nicméně normální chlap vidí i přes to triko.

Své ženství dobře vnímám zvlášť tehdy, když mužské oko nebo ruka bloudí po těch částech těla, které mám zichr jiné než ten chlap....

Abych sebe cítila jako ženskou, nepotřebuju se stylizovat. Ale taky tu stylizaci nehledám u druhých, protože je to falešná fasáda a ženskost nebo chlapství je o něčem jiném.

To by snad mohl ve svém věku vnímat i pan Stern. Ale je vidět, že nějak moc čte.. Pak nevnímá, že mladá holka má pevnou figuru, krásná prsa, štíhlý pas, svěží pleť. Ať si zkusí některou zbavit fasády oblečení a bot a možná mu zůstane krásné tělo, které vzruší i takového přemoudřelého knihomola.

Vytisknout