Důvod k antisemitismu

26. 4. 2010 / Karel Sýkora

"Iudaeus licet et porcinum numen adoret, et coeli summas aduocet auriculas. " (Petronius, Fragmenta 35)

"Židovi je dovoleno, aby uctíval prase jako boha a volal pro vyslyšení až do nejvyššího nebe."

Petronius hovoří o "porcinum numen" , což se může přeložit jako prasečí božstvo, prasečí bůh atd. Dost těžko se dá uvěřit tomu, že Petronius neměl všech pět pohromadě v okamžiku sepsání tohoto výroku, aby nevěděl, jak to s uctíváním Boha u Židů ve skutečnosti je. O nic lepší nebyl ani Seneca. Další antický autor hovořil o židovském národu s despektem.

Lucius Annaeus Seneca ve svém díle De Superstitione píše: "De illis sane Iudaeis cum loqueretur, ait: Cum interim usque eo sceleratissimae gentis consuetudo conualuit, ut per omnes iam terras recepta sit; uicti uictoribus leges dederunt." (Seneca, De Superstitione)

"Ale pokud jde o Židy, řekl: Mezitím se obyčej tohoto nejprokletějšího národa rozmohl natolik, že je přijímán celou zemí, podrobení (o Židech) nám, vítězům, pak diktují svoje zákony."

Při exkursi ve světě antisemitismu v antickém období jsme dospěli až k Cicerovi, který si ve své díle "Na obranu Flaccovu" stěžuje na početnou židovskou komunitu a na její vliv, který si tato komunita vydobyla:

"Sequitur auri illa invidia Iudaici. Hoc nimirum est illud quod non longe a gradibus Aureliis haec causa dicitur. hoc crimen hic locus abs te, Laeli, atque illa turba quaesita est; scis quanta sit manus, quanta concordia, quantum valeat in contionibus." (Cicero, Pro Flacco XXVIII 1,3)

"Následuje záležitost ohledně nenávisti kvůli židovskému zlatu. A toto je bezpochyby důvod, že tato záležitost není vzdálená od kompetencí Aurelia. Kvůli zločinu tohoto místa, Laelie, jsi byl vyžádán ty. Nepochybně víš, jak veliká je tato skupina lidí (Židů) a jak je uzavřená sama pro sebe a jaká mocná je síla tohoto davu."

Marcus Tullius Cicero si všímá rozmáhající se komunity Židů (manus), její uzavřenosti (concordia), stejně jako síly davu Židů (quantum valeat in contionibus).

Konečně Publius Cornelius Tacitus přichází s konstatováním: "Unde auctae Iudaeorum res, et quia apud ipsos fides obstinata, misericordia in promptu, sed adversus omnis alios hostile odium." (Tacitus, Historiae V:5)

"Tím vzrostla moc Židů a pak proto, že je u nich nezlomná víra a pohotové milosrdenství, ale proti všem ostatním nepřátelská zášť."

Důvody antisemitismu v antice naznačují, že v tehdejší době nemuselo nutně jít o nenávist vůči Židům z ekonomického hlediska. Žádný podobný antický text, v němž by důvodem nenávisti k židovskému národu byl ekonomický aspekt, neexistuje či se nezachoval. "Židé pracující s penězi", to je především pojetí Židů současné společnosti, nikoliv antické. Představa Židů jako bohaté třídy v antice je naprosto zavádějící.

Většina autorů, především těch, kteří sídlili v Římě, popisuje židovský národ jako chudý. Dále antičtí autoři popisují Židy jako vzdorovité rebely, v žádném případě ale národem dvojí tváře, tj. jako pokrytce. Hlavním problémem bylo, že ani Řekové nebo Římané neměli nějakou jasnou představu rasy. Jejich pojetí národní identity vůči barbarům vycházelo spíše z kulturní převahy než z rasového pojetí.

Řečtí a římští "etnografové minulosti" dobře věděli, že obyvatelé každého z tehdy existujících národů lze posoudit podle fyzických a morálních kritérií. Tyto charakteristické znaky "vyrůstaly" z přirozených podmínek, v nichž tyto národy žily. Z těchto podmínek můžeme jmenovat například dostatek slunce, vody, potravy atd. Tak třeba černí Etiopané nebyli chápáni v zásadě jako "rasa", nýbrž jako ti, kteří mají černou barvu kůže vzhledem k nadměrnému dostatku slunečního záření.

Jedním z řady vysvětlení antisemitismu, kterého se mi dostalo od samotných Židů, ale s kterým jsem nikdy nebyl osobně srozuměný, je: "Co člověk nezná, toho se bojí, a čeho se člověk bojí, to nenávidí." Ve výrocích antických autorů se skrývá antisemitismus, ať už více skrytý či více zřejmý, ale stejně tak i důvod, příčina, proč se tito antičtí literáti takto chovali.

Konkrétní text jednoho z největších historiků antiky Publia Cornelia Tacita nám napomůže odhalit podstatu antisemitismu nejenom v antickém období, ale věřím tomu, že i v současnosti.

"Iudaei mente sola unumque numen intellegunt: profanos qui deum imagines mortalibus materiis in species hominum effingant; summum illud et aeternum neque imitabile neque interiturum. Igitur nulla simulacra urbibus suis, nedum templis sistunt; non regibus haec adulatio, non Caesaribus honor." (Tacitus, Historiae V:5)

"Židé uznávají jediné božstvo a představují si ho pouze v mysli. Bezbožní jsou podle nich lidé, kteří vytvářejí obrazy bohů z pozemských hmot v lidské podobě; ona nejvyšší bytost se ani nedá spodobnit, ani nezanikne. Proto nestavějí žádné sochy ve svých městech, tím méně v chrámech; ani krále neuctívají pokleknutím, ani císařům nevzdávají poctu."

Nejsem natolik naivní, abych si neuvědomoval, že Římané chovali ve své podstatě nepříznivý postoj vůči všem novým kultům, které k nim dorazily z východu. V případě židovské komunity tady byl navíc ještě jeden významný faktor. Totiž neochota samotných Židů být loajální vůči kulturně-politickému zřízení Římské říše! (Proto nestavějí žádné sochy ve svých městech, tím méně v chrámech; ani krále neuctívají pokleknutím, ani císařům nevzdávají poctu. Tacitus)

Pokud k tomu přičteme to, že se komunita Židů v Římě rozrůstala (Cicero), víra Židů byla nezlomná a chovali zášť vůči všemu nežidovskému (Tacitus), jejich zvyky a pravidla chování byly naprosto rozdílné (Seneca), potom Římané měli zřetelnou obavu, aby židovská komunita nebyla počátkem zkázy římského kulturně-politického zřízení! Což je můj závěr, který jsem na základě studia literatury na dané téma učinil.

Obava o zachování římského zřízení je zásadním důvodem nepřátelského chování Římanů vůči Židům, tohle je nepochybně důvodem antisemitského chování v antice. Obava o ohrožení vlastních jistot byla důvodem antisemitského chování ve středověku ze strany křesťanů. Tedy žádný strach z něčeho neznámého, ale naopak obava, aby Židé neohrožovali naše jistoty. A je více než pravděpodobné, že obava o ohrožení jistot ze strany Židů pak vedla ve středověku křesťany až ke zločinnému chování, tj. "uvěznění" Židů do ghett.

Příčina antisemitismu v novodobé historii, což si troufám nyní vyložit, pak bude spočívat v malé sebedůvěře v nás samotné. Jazýček na vahách vychýlí, zda se chovat nepřátelsky, antisemitsky vůči Židům, nebo nikoliv, pokud máme paranoidní představu, že Židé mají tu "ohromnou" moc ohrožovat naše vlastní jistoty, nebo tyto jistoty ohrožovat nemohou. Já osobně obavu ze ztráty své křesťanské víry, ekonomického či kulturního zázemí ze strany Židů v žádném případě nemám.

Zakončím citátem od Liona Feuchtwangera: "Poznal jsem, že lidská hloupost a zloba jsou nezkrotné a nezměrné jako sedmero moří. Poznal jsem však, že ochranná hráz, kterou zbudovala menšina těch dobrých a moudrých, je den ode dne vyšší a pevnější." (Lion Feuchtwanger)

Zdroje:

1. CICERO, Marcus Tullius. THE LATIN LIBRARY [online]. 2010 [cit. 2010-04-12]. M. TVLLI CICERONIS PRO L. FLACCO ORATIO . Dostupné z WWW: http://www.thelatinlibrary.com/cicero/flacco.shtml.

2. PETRONIUS, Arbiter. THE LATIN LIBRARY [online]. 2010 [cit. 2010-04-11]. FRAGMENTA Dostupné z WWW: http://www.thelatinlibrary.com/petroniusfrag.html.

3. SENECA, Lucius Annaeus. Ancient Jewish Diaspora Archive [online]. 2010 [cit. 2010-04-12]. Seneca, De Superstitione. Dostupné z WWW: http://diaspora.commons.yale.edu/index.php?option=com_content&task=view&id=118&Itemid=51.

4. TACITUS, Publius Cornelius. THE LATIN LIBRARY [online]. 2010 [cit. 2010-04-11]. P. CORNELI TACITI HISTORIARVM LIBER QVINTVS. Dostupné z WWW: http://www.thelatinlibrary.com/tacitus/tac.hist5.shtml.

5. TACITUS, Publius Cornelius. Z dějin císařského Říma. Přeložili A. Minařík a A. Hartman. Nakladatelství Svoboda, 1976.

Vytisknout