Duben 2010: Husák na Facebooku

26. 4. 2010 / Boris Cvek

Podle mého názoru taková debata třeba probíhala mezi Klausem a Špidlou a mohla by zase probíhat mezi Špidlou a Kalouskem (jako dnes v Otázkách V. Moravce) či jinými politiky. Jiří Paroubek však posunul (a Mirek Topolánek mu v tom zdatně sekundoval) naši politiku zpět k normalizační velkohubosti a populismu. Jeho projevy, zejména ty starší, jako by z huby komunistického aparátčíka 80. let vypadly. Nicméně skutečným problémem není Paroubek, to by bylo ještě moc dobré. Skutečným problémem je kontinuita mezi normalizací a současností už i na úrovni mladých lidí kolem dvaceti let. A zde právě souhlasím s Valachem a zejména s těmito jeho slovy:

Píši svůj příspěvek právě za otřesného, celý den trvajícího rámusu, který dělá u nás v lese jeden člověk, který si tu staví dům - a v neděli dělá z rekreačního místa peklo. Psal jsem o tom, jak nerespektujeme základní normy a pravidla občanské slušnosti, soužití a úcty k přírodnímu dědictví do BL už častěji.

Předminulý týden jsem se procházel maliním zcela mimo lesní cesty, a tu najednou dva kluci na motorkách s děsivým řevem a smradem profrčeli kolem mne. Starých lidí, minulosti, přírody, rodiny atd. si lidé přece nevážili už za normalizace.

Nedávno jsem se bavil se svými bývalými studenty, dnes mediky ve 4. ročníku, o politice a společnosti. Jeden z nich je členem ODS a líčil mi, jakého cynismu a deziluze se zevnitř té strany naučil, jak všem jde jen o prachy a jak přes různé známosti stoupají nahoru jen ti největší blbci a podlci. O jiných stranách nemá nejmenší iluzi. Ani ostatní nejevili byť zbytky idealismu.

Uvědomil jsem si, že když se bavím se svým dobrým kamarádem podnikatelem (ročník 1979, pravičák) o různých nehezkých věcech ve veřejné a podnikatelské sféře a když jsme při tom rozhořčeni, že jsme vlastně čisté, naivní, idealistické duše oproti těmto mladým lidem.

Z jiných končin zase slýchám - a psal jsem o tom do BL už dříve - jak už u dětí na ZŠ dochází k materialismu, lpění na majetku a naprosté citové vyprahlosti. To není pravicové, to je normalizační.

Pro autentického pravičáka i levičáka existují společné hodnoty, které jsou mnohem hodnotnější než všechno, co lze nakrást, zneužít, vylhat a podlézt... mezi tyto hodnoty patří čest, pravda, osobní integrita, odpovědnost, píle, empatie (i pravičáci bohatě dotují charity a věnují se filantropii, vadí jim spíše to, že státní přerozdělování ani tak nepomáhá chudým a bezmocným jako státní mašinérii a simulantům).

Toto jsou všechno hodnoty, s nimiž téměř nebylo možno udělat za normalizace kariéru. Lidé, kteří tu kariéru udělali a ovládají tento stát dodnes, nechávají za sebou stále morální poušť, a ta se projevuje ve zrůdném ustrojení rostlin, jež na ní rostou, a plodů, které dávají.

Pro určitou část mé generace přece jen rok 1989 a objev Havla, Masaryka, Patočky, diskuze kolem nového společenského systému, ideály demokracie atd. znamenaly určitou očistu a zasvěcení do víry v lepší svět, dříve než nás normalizace postavila před osudovou volbu.

Už během doby kožené a železné tyto sentimenty, ulpívající v našich srdcích, byly však mimo hlavní proud a veřejný život. Před třemi lety na jaře jsem měl profil na MySpace a bavil jsem se tam s mladými Američany... když to srovnám s českým Facebookem (který se stal fenoménem v době, kdy už jsem o takové aktivity zcela ztratil zájem), u nás je prázdnota husákovské normalizace všude jako žíravá a vše ničící kyselina.

Zelenkův klip je jen nejkřiklavější příklad takové mentality. Je to jako když vyhřezne nádor a není už pochyby, že celý organismus je zasažen rakovinou.

Považuji to za jednu z nejdůležitějších událostí posledních let. Oproti tomu jsou všechny Zelenkovy filmy prkotina. Je to jako z Hegela: klipem chtěl být na straně těch, které komunisti poškodili, sám se však stal komunistou.