Proč přemlouvat bábu

27. 4. 2010 / Michal Uhl

V prvé řadě je nutné si uvědomit, proč tohle všechno děláme.

Děláme to především pro sebe, protože dnes už nikdo nedělá nic pro ostatní, to už je pasé. A jedeme zastrašovat prarodiče, protože jim je bezesporu všechno jedno, neb následků svých voleb se dozajista nedožijí.

A v čem je jádro pudla? Nic menšího než velký boj dobra se zlem. A v této pohádce je levice saň; minimálně sedmihlavá. Levice je zlo, před kterým nás může spasit jedině nějaký „saňobijce”. A kdo je onen chrabrý princ? Levice má jediného přirozeného přemožitele. Je jím pravice, jejíž identita v českém politickém prostředí je založena prakticky výlučně na boji s imaginární „levicovou hrozbou”. Nevadí, že náš kladný hrdina nic jiného než bojovat neumí, ale bojuje srdnatě, a proto je nutné se ho držet, podporovat ho a příliš nezkoumat jeho ledví.

Historie nám dává za pravdu a činí náš džihád oprávněným. Nevadí, že jsme tehdy nebyli povětšinou ani školou povinní a nic si z toho nepamatujeme. Ale dobře všichni víme, že tu vládl komunizmus a ten je levicový až až. S komunistou byla doba zlá a jediná odpovídající reakce je příklon k saňobijci – k pravici, což se taky po slavné kapitalistické revoluci slávabohu v roce 1989 stalo.

Střet s prarodiči nebude bez odporu. Jejich mysl je zatížena osobní zkušeností a zpravidla odbíhají od jádra diskuse k podružnostem, které celou debatu rozmělňují a odvádějí od klíčového schématu boje Pravdy se Lží. Nejtěžší výzvou bude nenechat se znervóznit složitostí otázek a historickými detaily. Tematizování pravicovosti a levicovosti Pražského jara, druhé světové války či politické orientace západních politiků jako Mitterrand, Schröder, Blair či Clinton má za cíl vnášet do naší víry pouze pochybnosti.

Tady nejde o názor, ani o legitimní pojetí správy veřejné moci, legrace jde stranou. Nenávist je naším pohonem, nikoliv „nejsme jako oni”, ale „zrušme Paroubka”, „zakažte komunisty” a „vydírejte bábu”! To jsou novodobá hesla našeho boje. A v tomto boji nelze uhnout. Důležité je zůstat u jednoduchého schématu, příliš nezabíhat do podrobností a věřit. Věřit, že můj úsudek přeci jen více odpovídá dnešní době, když nemusím brát v potaz tolik historických faktů.

Komu vadí, že klip Přemluv bábu není originální a je pouhou kopií amerického videa na podporu levicového Baracka Obamy, je šťoural – důležitý není kontext, ale cíl, a ten je ušlechtilý. Ti, co si myslí, že video je urážlivé vůči seniorům, lidem žijícím na vesnici či nedej bože k lidem mající jiný světonázor, si musí uvědomit, kde opravdu leží dobro a zlo a pak přimhouřit obě oči, protože, když se kácí les, létají třísky.

Jsem rád, že mě filozof Mádl a politoložka Issová v originální inscenaci s všeznalým Petrem Zelenkou pomohli se zorientovat ve složitém světě politiky – teď vím, jak se věci mají, kde leží dobro a kde zlo. Rodiče i prarodiče mi to systematicky zatajovali. A příště, až budu zase v úzkých, zapnu si Youtube nebo Facebook – určitě se tam najde nějaký protřelý dobrák, který mi poradí, co a jak. Pak budu mít zase vlastní názor a navíc to bude určitě i pěkná švanda!

Autor je sociolog

Vytisknout