Aspergerův syndrom je závažný handicap

26. 4. 2010

Co mě ale na samotném rozhovoru zaujalo.

1. Miki je redaktorem prezentován jako geniální dítě. Tímto "faktem" jsou legitimizovány jeho politické postoje a názory, které přestávají být soudy hodnotovými, ale stávají se soudy faktuálními. Podobně je tomu ostatně i při prezentaci různých průzkumů veřejného mínění. Např. TOP 09 preferují mladí a vysokoškolsky vzdělaní. Jako by mládí bylo nějakou zásluhou a VŠ zaručovala skutečné vzdělání (zvláště Západočeská univerzita).

2. Miki je nemocný "jeho zdravotní stav se zhoršil", to je další, vcelku primitivní, manipulace, Tentokráte ve čtenáři vzbuzuje soucit s nemocným geniálním dítětem.

3. Komentáře k rozhovoru jsou vedeny v duchu, že redaktor klade dotazy mimořádné a zcela výjimečné osobnosti a měl by nám být vzácností. Dokonce bychom za něj asi měli být panu redaktorovi vděční. Osobně bych to připodobnil k tomu, když čekám např. vydání nějaké dlouho očekávané knihy nebo dlouho avizovaného filmu. "Posvátnost rozhovoru" je navíc ještě umocněna výše zmíněným zhoršujícím se zdravotním stavem malého génia.

4. Dalším zajímavým faktem je, že pozice Mikiho a redaktora nejsou přirozené. Mám na mysli přirozenou asymetrii dítě- dospělý. Redaktor nejedná s Mikim jako s dítětem, což ve 13 letech pořád člověk je. Dokonce s ním nejedná ani na úrovni dvou rovnocenných partnerů, tedy dospělý-dospělý. Pozice jsou v rozhovoru vyměněny. Tím, kdo se zde nechává poučovat, je redaktor!

5. Článek vytváří iluzi, že se Miki pohybuje mezi vrcholnými politiky jako ryba ve vodě. Familiérní označování a oslovování špiček ODA, Mirek, Peťa, Pavel. S malou zkušeností z regionální politiky vím, jak funguje komunikace mezi periferií a centrem politické strany a jak jsou hierarchicky upořádány vazby uvnitř ní. Vím, jak je obtížné proniknout do různých zájmových skupin. A tím proboha nemám vůbec na mysli korupční jednání, ale třebas jen zájmy skupiny včelařů nebo motorkářů o využití obecní louky. Snaží se nám redaktoři MF Dnes tímto namluvit, že politika (přirozeně pouze uvnitř pravicových stran) je prostě perfektní kamarádská pohoda, kde se všichni bratří a mají rádi? S tím se nabízí i otázka, kdy Miki chodí do školy?

6. Z článku se nedozvíme nic o sociálním prostředí, z něhož Miki pochází. Osobně rodinné prostředí považuji za základní determinantu určující hodnotové postoje jedince. Nedozvíme se ani, nic bližšího o tom, jak se vůbec dostal k Topolánkovi. Přiznávám se, že jsem líný si tyto informace dohledat a připouštím, že např. pro čtenáře MF Dnes je životopis Mikiho znalost zcela standardní, asi taková, jako že prezidentem je Václav Klaus.

7. Článek ve mě ihned asocioval jakéhosi 15letého chlapce, který zaštiťoval Margaret Tatcherovou na počátku její kariéry (viděl jsem to pouze 1x v televizi, tudíž jméno onoho mladého konzervativce neznám a bližší informace nemám).

Co říci na závěr? Jako psycholog, který má za sebou praxi i v oblasti dětského poradenství, vím, jak je Aspergerův syndrom závažným handicapem a jaké jsou jeho důsledky pro další život. Proto dost dobře nechápu rodiče tohoto chlapce, že ze sebe nechají dělat kašpary. Připadá mi to minimálně nedůstojné. Vím, i já jako rodič často chybně hodnotím projevy svých dětí a dělám o nich mylné závěry. Často v nich vidím to, co v nich vidět chci. Velmi často je tak handicap dáván za přednost. Co se týče faktu, že Mirek Topolánek si zvolil chlapce v pubertálním věku za poradce, tak to mi až tak zvláštní nepřipadá. Naopak bych u něj čekal, vzhledem k jeho puberťáckým projevům, takovýchto poradců mnohem a mnohem víc.

Vytisknout