ANALÝZA JEDNOHO SHROMÁŽDĚNÍ

A koho zajímá věda?

26. 4. 2010 / Štěpán Kotrba

Míjení diskurzů

V tom vědeckém jde na jedné straně o racionalitu argumentů a o pravdu (ale o smyslu vědeckého bádání se přece nepochybuje, ať je jakýkoliv, že...), ale ve výsledku o peníze na sebeuživení se v zajímavé činnosti. V tom politickém jde především o podíl na moci a schopnosti skupinového prosazení dílčích zájmů (mnohdy bez ohledu na zájmy jiné), ve výsledku také o peníze. Je důležitější podpora vědy a nebo něčeho úplně jiného? Politici všech stran tváří v tvář lobby rozezlených vědců nemohli říct hladovým pravdu do očí. A tak slibovali.

Diskurs třetí - mediální, který přitom tvoří gatekeeping diskurzu čtvrtého, zde nezastoupeného vůbec, diskurzu celospolečenského, byl zastoupen minimálně. Pořádající vědci jej do lobbingu nezahrnuli a pozvaní se do debaty nehrnuli. Proč? Protože novináři, cyničtí a povětšinou nezaujatí komentátoři diskurzu politického, by mohli zela netakticky konfrontovat je i politiky s krutou realitou, ve které by se pečlivě vystavěný domeček z karet stranických slibů hroutil tváří v tvář státnímu rozpočtu a jiným společenským prioritám většiny stran. Kde vidí ti velcí, kteří budou vládnout, zdroje pro své sliby? Komu škrtnou miliardy, které dají vědě? Kdo si bude stěžovat stejně, jako teď si stěžují vědci? Kde vidí část politických trpaslíků voliče, kteří by jim dali mandát?

A tak byla přítomna - pouze jako moderátorka Barbora Kroužková z ČRo (své role se zhostila dokonale), další redaktorka z Českého rozhlasu, která si tiše nahrávala diskuzi... a já. Ani jeden deník, ani jedna televize, žádné ze soukromých rádií. Pozván jsem byl nejdříve jako náhražka jednoho z původně se omluvivších politiků a posléze jako kontroverzní glosátor "zvenku". Podivné zvíře, něco jako ptakopysk.

Vědci na pódiu hovořili jazykem managementu vědy. Předpokládali, že všichni, jako na vědecké konferenci, jsou obeznámeni s palčivými problémy financování a řízení vědy a určování priorit vysokého školství. Zkratky a slang střídaly záměrně nakusované a nedořečené argumenty o věcech široké veřejnoti neznámých, ze kterých nevyplývalo, kdo proti komu vlastně bojuje. O co komu jde. Peníze byly ale v první řadě. Vědci se nebyli ani schopni dohodnout ani mezi sebou, jaké je OPTIMÁLNÍ řešení jejich trápení. Negativní vymezení problému - tedy to současné NEOPTIMÁLNÍ, zaviněné neinformovaným rozhodováním politiků, ovšem ukazuje na fatální politicky komunikační neschopnost vědců v nedávné minulosti.

Politici hovořili většinou jazykem parlamentního soupeření. Výmluvný Liška nezezelenal studem, když právě za panování Zelených na ministerstvu školství došlo - podle vědců - k hlavnímu zločinu, že totiž do té chvíle poradní Rada vlády pro vývoj a inovace přešla pod premiéra Topolánka (ODS) a dostala exekutivní pravomoci rozdělovat peníze. No a v duchu vládního většinového názoru, formulovaného ODS, podpořila firemní výzkum víc, než onen "veřejnoprávní" na vysokých školách a Akademii věd. Tlak ODS na odchod od základního "peníze žeroucího" výzkumu k vývoji použitelnému při podnikání (k dosažení zisků soukromníků za státní peníze) je pochopitelná... ODS v tomto realizovala svůj program podpory soukromého sektoru a zneužila po to slabost a mocichtivost Bursíkovy a Liškovy Strany Zelených, stejně jako bezkrupulóznost KDU-ČSL. Vymlouvat se na třetiřadé a politicky deformované obsazení klíčového orgánu a nepojmenovat viníka je od vědců podlézavě konformní a ukazuje na vědu bezpáteřně služebnou a vědu poddajnou.

Dvě hodiny jsem pozorně naslouchal a stylizoval se do člověka, který o financování vědy či globalizaci a neoliberálním paradigmatu nutnosti ekonomické přínosnosti všeho neví nic. Který nechápe, co vědcům vadí na tom, že indonesistiku či astronomii tento stát nebude podporovat, aby mohl podporovat mikrobiologii či plazmovou fyziku, která přinese peníze "kapitalistům". Zdroje přece nejsou neomezené... Věda musí sloužit "společnosti", chce-li její peníze... Tolik společenský diskurz, mediálně masírovný mainstreamovými médii ve jménu liberální ideologie, ve jménu nadvlády peněz nad vším.

Neschopnost mediální komunikace

Odmítl jsem vědci nabízený axiom, že věda nepotřebuje obhajobu své vlastní existence před veřejností (neboť veřejnost v sále tvořili ve valné většině mladí i staří vědci - konzumenti prostředků - plátců zde bylo pomálu, neboť jde o téma složité, těžko vysvětlitelné a tudíž pro veřejnost nezajímavé, novináři chyběli prakticky úplně). V diskuzi z pléna jsem obvinil přítomné hvězdy české vědy v čele s doyenem AV ČR, fyzikálním chemikem Rudolfem Zahradníkem z neschopnosti komunikovat přínos vědy a její důležitost veřejnosti tak, aby ta "průměrná" společnost pochopila a uznala, že věda jí přináší prospěch. Sklidil jsem (pochopitelně při provokativnosti myšlenky) bouři pohoršeného mrmlání ze sálu a zuřivé odmítnutí ze strany vědců na pódiu. Pouze někteří politici pochopili...

Jsa obviněn z naprostého nepochopení proběhlé lobbistické diskuze a z bezbřehého primitivismu a ignorantství přímo biochemičkou Helenou Illnerovou, v letech Špidlovy a Grossovy vlády předsedkyní Akademie věd, potvrdil jsem si, že věda dnes dosáhla společenské izolovanosti krásné literatury a umění. Vědci si s básníky a spisovateli mohou podat ruce. Bez grantů umřou hlady ale stále odmítají pochopit společenskou roli solidarity v politickém diskurzu a pochopit, na které straně politického spektra musí stát, chtějí-li spojence mezi politiky.

Na samofinancování může většina vědců zapomenout stejně jako většina členů PEN klubu, neboť společenské výdaje jsou u valné většiny oborů řádově větší, než možné příjmy. Přínos vědy je jinde, než v současným ekonomickým náboženstvím vyzdvihovaném HDP. Společenskou solidaritu a ekonomickou podporu politiky řízeného státu si věda stejně jako krásná literatura a umění dětsky vynucuje trucováním a výhrůžkami emigrací, jako kdyby to někoho v době globalizace zajímalo. Své přínosy pro společnost v podobě objevů, patentů a vynálezů většinou česká věda prodává do zahraničí a většinu dlouhodobého ekonomického přínosu z výzkumu tak akumuluje v zemích, kde usazené soukromé firmy mají dost volných investičních prostředků na nákup patentů, jejich zavedení do výroby a ziskovou distribuci takto vzniklých produktů. Stát zabraňuje "neziskovým" vědeckým institucím podnikat a zakládat hi-tech firmy, které by vracely do vědy zisk z jejího přínosu. Vždy musí vědci čekat s nataženou rukou a vyplňovat stovky stran žádostí o granty a podstupovat ponižující evaluační martýria.

A vědci se tváří v tvář ideologické propagandě neoliberalismu diví, že peněz je stále méně a stát je stále slabší, když se o to pravice dlouhodobě snaží, seč může a pojem levice je pro řadu vědců nadávka. Neexistuje-li český průmysl, který české pravicové vlády v nedávné minulosti prodaly do zahraničí nebo ho sérií státem umožněných tunelů zlikvidovaly ve jménu nadvlády globální konkurence, nemusí existovat ani česká věda. Tu současná - pravicí ovládaná vláda vytunelovala nyní: v rámci "radarové" smlouvy o vědecké "spolupráci" mezi USA a ČR má Česko předat výsledky strategických výzkumů v řadě vědních oblastí, podstatných pro americkou zbrojní lobby do USA, i kdyby šlo o patentované výsledky či tajný vojenský výzkum. Poslední rána zejména české fyzice, která byla dlouhá desetiletí na špici světového výzkumu v oblasti radiolokace, ale i částicových zbraní.

Illnerová mi potvrdila, že sebestředná nekritičnost se snoubí s přesvědčením, že vědci vše dělají dobře a všichni ostatní je jen nechápou. Tristní pohled na kritické myšlení. Čeští vědci přitom zanedbali celých dvacet let medializaci racionality a dopustili například, že věda je popelka oproti mnoha pavědám a mystifikacím. Že astronomie prohrává mediální bitvu s astrologií. Že bigotní křesťané stále blábolí své nesmysly o inteligentním designu a Stvoření. Že pseudovědci oživují nacistické rasové teorie, aniž by byli vyloučeni z vědecké komunity. Že exaktní vědy jsou nenáviděné většinou dětí na základní škole, chemie na ZŠ má problémy s praktickými pokusy díky zařazení řady látek na "protiteroristické" seznamy jedů a žíravin, a veřejnost naprosto nic neví o výzkumech, prováděných na českých univerzitách a vědeckých pracovištích. Právě absence vědců, žijících dvacet let ve slonovinové věži svých vlastních starostí mimo mediální, pedagogický a společenský diskurz je příčinou současného marasmu, ve kterém má věda problém obhájit před politikou svou roli.

Proletáři vědy všech ústavů, spojte se

Občanské sdružení Fórum Věda žije! vzniklo jako iniciativa zejména mladých vědeckých pracovníků v reakci na krizovou situaci ve financování vědy a výzkumu v České republice. Ta se podle vědců vyhrotila během roku 2009 (opravdu ne dřív? Kde je vědecká kritičnost a snaha po hledání pravdy?) v důsledku programového navyšování podpory privátního vývoje a inovací na úkor veřejných rozpočtů na vědu a výzkum v horizontu několika následujících let. Tato krize přímo ohrožuje existenci základního i aplikovaného výzkumu v nejvýkonnějších českých vědeckých institucích. ... O širším konceptu veřejného prostoru pro vědu, vzdělanost a kulturu v české společnosti přemýšlíme i s dalšími iniciativami (Za Česko kulturní, Pro vzdělanost, Za odpovědnou reformu aj.) Tolik z webových stránek sdružení. Přidejme ještě iniciativu Akademie v ohrožení a další.

Prohra s mocí aneb věda jako služka průmyslu

My přece nejsme levičáci ani náhodou!, dočtu se ovšem v ohlasech na stránkách Věda žije. Na to, aby byli vědci autentickou pravicí, ovšem nemají zdroje. Ekonomické zejména, ale ani ideový rámec. Kdo chce být pravičák, musí na to mít. Musí se spoléhat sám na sebe a nikoli poznání, ale prachy musí určovat jeho kroky. Za vlády levice (Zeman, Špidla, Gross, Paroubek) vzrostla podpora vědy o více než 50%. Za vlády pravicové koalice (Topolánek, Fischer) se věda ocitla v rozvratu a existenčním ohrožení.

Volání po nepolitických protestech za její záchranu je nesmysl z několika důvodů. Předně nepolitická diskuze v politickém diskurzu existuje jedině v pomatených hlavách absurdních dramatiků. Ono Theatrum mundi - divadlo marnosti a nicoty světa se jim stvořit nepodařilo ani na jevišti, a tak vzali pro své experimenty zavděk ulicí. Jednou se to povedlo, vícekrát už ne.

Druhý důvod tkví v poznání: nepojmenujeme li zdroj choroby, je léčení šamanismem. Neřekneme-li Topolánek, Bursík, Liška, nepoznáme ideové zdroje taktické prohry a krátkodobé ekonomické choroby české vědy. Strategická prohra je ještě odvrátitlená, pokud přestanou vědci hledat chyby jinde a začnou u sebe. Třetí důvod jde od konkrétních viníků k obecnosti ještě dál a tkví v definici pokroku: je zájmem pravice emancipovat ekonomicky a sociálně jedince, činit ho o možná nejvíce nezávislým na moci? Tvrdím že ne. Moc elit existuje jedině v pokoření - existují-li skupiny či jedinci ovládající a ovládaní. Ti ovládající se bez ovládaných neobejdou, ti ovládaní se bez ovládajících obejdou.

Věda nepřinesla politice doposud skoro nic

Tímto konstatováním opět nazdvihnu ze židle řadu vědců. Čtrnáct let jsem akreditován v Parlamentu. Zažil jsem zde desítky lobbistických seminářů zemědělců, televizí, neziskových organizací, feministek, homosexuálů, církví a dalších zájmových uskupení či "menšin". Za celou tu dobu jsem zde potkal vědce asi třikrát. Univerzity jednou. Naposledy v souvislosti s plzeňskou právnickou fakultou a to byli univerzitní hodnostáři i ministři na pranýři. Lobbing je legitimní sebeprezentační nástroj. i Pro vážené akademiky, když mají nastavenou ruku. Politika není jen reprezentace vůle voličů, ale i kšeft. Politika vědě dala peníze na její hračky. Věda politice nepřinesla nic. Potkal jsem pouze jednou vědce, kteří do Sněmovny přinesli autoritativně konsolidované názory na předmět politického rozhodování a prezentovali ho. Byla to Pačesova zpráva, ovšem objednaná a zaplacená vládou. Ani jednou vědci nepřišli sami. K čemu jsou politikům? Jsou schopni tvořit zázemí "vědeckému", racionálnímu rozhodování politiků? Ne. Věda se politiky doposud štítila a pouze politikům nastavovala dlaň při schvalování státního rozpočtu. Teď nese trpké plody lhostejnosti a povýšenosti.

Doporučení, aby věda žila

• Věda se musí naučit komunikovat mediálním i politickým jazykem.
• Věda musí najít sílu a odvahu vstoupit na kolbiště politiky i mediální prezentace.
• Věda musí najíst způsob, jak bojovat s tmářstvím v společnosti, publikovat a obhajovat racionalismus zajímavým, společnosti srozumitelným jazykem.
• Věda i musí najít mediální kanály mimo "impaktovaná" média tak, aby přinášela dětem i dospělým poznání, aby jim přinesla tajemství a lákavost vědění.

Z kdysi báječného dětského časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců se stala komerční reklamní sračka. Z kdysi báječného časopisu Věda a technika mládeži se stala komerční reklamní sračka, i když se jmenuje "Science". Časopis Vesmír skomírá na úbytě, jeho grafická i obahová úroveň je otřesná. Jediný, kdo se zvedl z popela zániku a prorazil zajímavými tématy a zajímavým zpracováním, je ĎAS - Dějiny a současnost. Stanice Českého rozhlasu Leonardo i pořad Meteor na stanici Praha doplácejí na nezájem a neschopnost vědců dennodenně spolupracovat s médii a být sedm dní v týdnu zdrojem těch nejčerstvějších informací. Pouze jedna stránka v Lidových novinách vědu nezachrání. Česká věda potřebuje vytvořit svůj vlastní mediální prostor pro vlastní popularizaci.

Česká věda potřebuje vědce naučit mediální komunikaci, sebeprezentaci a propagaci. I to je věda... Na Západě se popularizace a medializace vědy učí na vysokých školách jako obor. Nikdo učený z nebe nespadne. Mediálně negramotní vědci jsou před kamerou či mikrofonem nepoužitelní. Ale jen oni mohou být autentickými průvodci světem vědy, který by neměl být placatý, zvulgarizovaný a vytvářet falešné obrazy světa.

Česká věda potřebuje mediálně srozumitelným způsobem přinášet monitor zahraničních zdrojů v češtině těm, kteří neumí anglicky a nemají čas sledovat zahraniční specializované zpravodajské portály. Cílovou skupinou tohoto monitoru je "běžný čtenář" zpravodajství, nikoliv kolegové vědci. Pokud každý vědec jednou denně vytvoří desetiřádkouvou rešerši jednoho zajímavého zdroje ze svého oboru a přidá přímý odkaz na zdroj, vydá to na zpravodajský deník či specializovanou tiskovou agenturu. Tutéž informace potřebuje denně vydávat každý vědecký ústav o své činnosti. Jednou denně jednu zprávu. 365 zpráv ročně. To je obrovský počet informací, které nelze ignorovat.

Česká věda potřebuje naučit alespoň vybrané novináře rozlišovat pojmy, přesně se vyjadřovat a nepodléhat mámení pseudověd a různých mýtů - a to nejen při popularizaci vědy. Obecný opravník oblíbených omylů žurnalistů musí být součástí tohoto informačního portálu.

Česká věda se musí naučit razantně vstupovat do diskuzí s poloblby, blázny, šarlatány a vychcánky, kteří si z lidské hlouposti a nevzdělanosti udělali džob.

Na to vše jsou potřeba peníze, příslušně odborně vzdělaní lidé , technické prostředky a čas. Ty musí česká věda alokovat v množství větším než malém tak, aby umožnily vzdělávání, multimediální medializaci a edukaci veřejnosti. Vědci se musí pokořit, i když mají jeden titul před a druhý za jménem, převléci se jeden den v týdnu za studenty a absolvovat elementární vzdělávací kursy, aby posléze se mohli převléknout opět na jeden den týdnu za "létající" pedagogy a navštěvovat druhý stupeň základních škol a střední školy po celé republice, ale i do televizních či rozhlasových pořadů prezentovat nejen svou práci, ale zajímavým a hravým způsobem přibližovat své obory studentům a ukazovat tak, že existují, přinášejí společnosti hmatatelné přínosy a dokazovat tak potřebnost vědy pro pokrok lidstva. Jedno odpoledne pro jednoho českého vědce každý týden. To je 224 hodin ročně na oltář vědy. Zdarma. V rámci mzdy, v rámci grantů. Za své. Bez nároků na odměnu. Bez copyrightu. Open source české vědy jako služba lidu.

Česká věda určitě volby 2010 přežije. Nemusí ale přežít sebestřednost a povýšenost vědců. Je dobře, že alespoň mladí vědci pochopili, že setrvačností už ten vlak do budoucnosti dál nepojede.

Bezprostřední dojmy aneb subjektivní komentář

Jediný z panelu vědců, kdo překročil rámec povýšenosti a hovořil na pódiu jako člověk a ne jako manažer nebo jako do významu své vědy zahleděný vědec, byl Rudolf Zahradník. Křepký a sále živý osmdesátník (*1928) pronesl z pódia improvizovaně vášnivou filipiku o mužích cti. Ti ale umřeli možná ve chvíli, kdy se on narodil. Od té doby už byla politika pouze soubojem o moc. Doyena české vědy nicméně chválím. Za nepředstíranou vášeň a upřímnost. Za odvahu, kterou dává už jen stáří, nekanibalizující kolegy v boji o granty. Za moudrost. Nicméně meritokracie v této zemi nevládne. Inteligence či pravdivost argumentu neurčuje v parlamentarismu automaticky mandát. Aristokracie ducha stojí místo na piedestalu moci pod ním - s napřaženou dlaní stojí před lhostejnými ignoranty a žebrá. Taková je realita.

Jediní dva z panelu politiků, kteří překročili rámec vědecké hantýrky i partajní sebeprezentace a dokázali odpovídat na otázky s pochopením dotazu, byli Jiří Havel a Miloslav Ransdorf. Oba představitelé levice se omlouvali, že vlastně panelu politiků jsou omylem, cítí se být více vědci a pedagogy a věda je jim bližší než politika. Jejich vyjádření byla jak bezprostředně upřímná, tak i srozumitelná, věcná a chápající smysl otázek. I ten skrytý. Havla ČSSD a Ransdorfa KSČM ale odeslaly do Bruselu. Aby partajím v Praze moc nepřekáželi.

Vytisknout