Ein Kerl zum schießen, aneb ať ten Stern kouká souložit

26. 4. 2010 / Karel Dolejší

"Skutečně každý, kdo nepřijímá podmínky života, prodává svou duši."
Charles Baudelaire: Báseň o hašiši

Co si to ten Stern vůbec dovoluje! Kdyby řádně a v experty doporučovaných intervalech souložil, jak je jeho svatou konzumentskou povinností, neměl by čas a ani by ho nenapadlo přemýšlet nad podobnými malichernostmi, jako jestli se mu vůbec chce, případně, zda uspokojení jedné z nejzákladnějších potřeb hodlá dosáhnout za cenu trapné přítomnosti nečeho takového, nač lze na každém kroku narazit v ulicích. Život není peříčko, tak ať se sakra snaží. Každopádně plně souhlasím s konstatováním, že prostě moc čte; sám dávno tvrdím, že vše, co člověk opravdu potřebuje znát a (zatím) se tomu ještě nevyučuje v mateřské školce, lze nastudovat ze dvou nebo tří lifestylových časopisů. Cokoliv je nad to, je pak od zlého.

Dobře vím o čem mluvím, protože při četbě drobného spisku Elizabeth Wrightové Lacan a postfeminismus jsem na sobě pozoroval velmi podobné příznaky, jaké popisuje právě Stern v úryvku ze své nové knihy. Nad rádoby vtipnými frázemi jako "Ta žena neexistuje" nepřipravený čtenář zkoprní a začne pochybovat o zdravém základu přesvědčení, která si ze školky odnesl. A pak to přijde: Naráz ho jakoby osvítí uvědomění té části vlastní individuální životní zkušenosti, kterou až do té doby pečlivě potlačoval ve jménu samozřejmé povinnosti jevit se ostatním jako úspěšný a šťastný za každou cenu. Hrůza. A proto honem volám: Pryč s takovými knihami! Je to jen hnus budící propaganda! Chceme se přece zařídit v krásném novém světě co nejlépe to jen jde! Nebo že by ne?

Minulý režim zničil veřejný život prostřednictvím povinných účastí na schůzích (na nichž přece v principu není nic špatného, pokud na ně ovšem člověk chodí dobrovolně...), ale jinak se coby každé totalitní zřízení ve finální fázi choval spíše autoritářsky a do soukromí poddaných příliš nezasahoval (to zůstalo vyhrazeno fanatikům z interrupčních komisí, uličních organizací a/nebo domovníkům). Současná vládnoucí ideologie vystupující pod pláštíkem expertního vědění autoritativně vnucujícího praktické rady "ve vašem vlastním zájmu" do každé oblasti života ale už žádné hranice dávno nerespektuje. Klíčová otázka by zde tedy zněla, zda zotročení ve jménu osvobozené sexuality je skutečně tak nadřazeno zotročení ve jménu osvobození proletariátu, jak by nás experti na cokoliv a na nic velice rádi přesvědčili.

Co na tom, že Stern koneckonců zdůrazněním strukturálního charakteru nesnesitelnosti dnešní dívky z jejich stavu vlastně vyviňuje. Jen si to vezměme hezky osobně, abychom se mohli rozčílit a přehlušili všechny otazníky nesměle klíčící kdesi uvnitř. Ať už dá ten odrodilý mediolog s pochybovačskými provokacemi konečně pokoj - a ať sakra kouká řádně souložit jako všichni ostatní!

Genderová nerovnost ve společnosti
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.4. 2010