Seriál o zaměstnanosti a nezaměstnanosti:
17. 2. 2010 / Věra Říhová
Jeden čtenář BL mi napsal : "Jedině vyšší produktivitou než v čínsko-indickém prostoru bude Západ schopen udržet svou dominantní pozici na globálním masovém trhu. Podmínkou je levná a hlavně vždy kooperující pracovní síla. Silný stupeň obav z nezaměstnanosti je tak nutným doprovodným jevem."
17. 2. 2010
KD│ Šest let po přistěhování do bludiště nocleháren na předměstí Pekingu se Jü Pching cestou domů po zablácených ulicích lemovaných obchody s potravinami, internetovými kavárnami a kadeřnictvími stále mračí. Žena, která prodává bezpečnostní techniku, je jednou ze statisíců mladých absolventů univerzit - známých coby "mravenci" - přežívajících z nuzných mezd získaných v nestabilních zaměstnáních, kteří se snaží vytěžit z čínského hospodářského zázraku něco pro sebe.
17. 2. 2010 / Uwe Ladwig
Homosexuálové se oficiálně už nemusejí obávat, že budou kvůli své orientaci vyhozeni z americké armády. O téhle dobré zprávě se dalo dočíst nejen ve Spiegelu Online. A v BL se vyjádřil Petr Tomeš ohledně adopce dětí homosexuálními páry, že tohle by bylo ve světě považováno za zcela normální. V této poznámce něco o tom, že diskriminace kvůli sexuální náklonnosti přesto asi dál existuje a pohlavní styk lidí téhož pohlaví je v některých případech ještě i dnes považován za zásadní problém dokonce i u národů, které jsou jinak dávány za příklad...
17. 2. 2010 / Pavel Kopecký
Otcové velkoměsta Brna musejí mít nefalšovanou radost. "Moravská metropole" dala něco nového celé vlasti. Minimálně. Potvrdilo se posté, že korupční skandály u nás nemají hranic ani břehů a nedrží vlastně ani na geografické nebo sociální výjimky.
17. 2. 2010 / Štěpán Kotrba
Česká televize udělala ze svého reportéra Josefa Pazderky objekt svého zpravodajství a oběť "zlého" Ruska, které nic netušícímu moskevskému zpravodaji České televize neprodloužilo vízum (čti vyhostilo ho). Redakce ani reportér "netuší důvod". Redaktoři dokonce připomněli shodný osud jeho předchůdce Jana Moláčka.
17. 2. 2010 / Jan Čulík
Je běžně známou věcí, že v médiích, v nichž o něco jde (především v televizi) omezuje současná ruská vládnoucí garnitura svobodu projevu - kritiku Medvěděva či Putina v ruské televizi neuslyšíte. Štěpán Kotrba ve svém článku opět hájí zájmy mocných: nevidím důvodu, proč by nemohli nezávislí reportéři informovat o ruském vládním masakrování čečenského obyvatelstva stejně jako o masakrování, které provádějí čečenští teroristé.
Česká televize ovšem samozřejmě není nezávislá: její reportéři neznají principy nestrannosti. Sdělovací prostředek se nemůže spojovat s charitativními organizacemi, a už vůbec ne s těmi, které jsou financovány z vládních zdrojů. Tím se Česká televize diskredituje úplně stejně jako ruská vláda, která jejího zpravodaje vyhostila.
Sorosova organizace nemá žádné vazby na americké vládní kruhy; Soros naopak financoval miliony dolarů kampaň na diskreditaci George Bushe. Štěpán Kotrba nedokáže pochopit princip "clear blue water" - že rozdílem mezi Ruskem a západními demokraciemi je, že ne všechny zájmy jsou provázané. V západních zemích stále ještě existuje pluralita, a právě proto nepoužívají západní země stalinských metod, jako je vyhošťování televizních zpravodajů.
Reakce ŠOK: Mě nevadí, jestliže kdokoliv nezávisle, i když kriticky informuje o nešvarech v jakékoliv zemi. Nesmí přitom ovšem pominout realitu. Nemí ignorovat fakta. Nesmí fandit jedné ze stran konfliktu. Čečenský separatismus velebený jako boj "Ičkerie" za nezávislost, teroristé (Maschadov, Basajev) velebeni jako "moudří a odhodlaní vůdci národa" - to není objektivní žurnalistika, ale účelové překrucování faktů, legitimizující rozdmychávání konfliktu, napomáhající a oslavující jednu stranu zákeřné asymetrické občanské války. Být členem politicky aktivistické organizace a zároveň reportérem zpravodajství v tom samém regionu, kde tato politiko aktivistická organizace působí pod rouškou "humanitární" pomoci, nemá nic společného s "nezávislou" a "objektivní" žurnalistikou. Nezávislí reportéři mohou a měli by nestranně informovat své čtenáře a diváky. Embeded propagandisté a aktivisté by se měli v médiích vřejné služby vyjadřovat pouze omezeně tak, jak určují pravidla pro vyváženost názorů. Britské listy se postavily mainstreamové proamerické propagandě v případě války "malé hodné Gruzie" s "velkým zlým Ruskem" a doufám, že nebudou podléhat téže propagandě ani v případě Čečny. Reportéři a editoři ČT opravdu neznají principy nestrannosti, jestliže interpretovali i ukončení působení svého reportéra tak jednostranně, jak se stalo včera. Skutečnost není to, co za ni ČT vydává.
14. 2. 2010 / Michael Marčák
17. 2. 2010 / Stanislav A. Hošek
Plně souhlasím s Petrem Wagnerem, který na svém případu ukazuje, že zákony většinově u nás slouží především zájmu podnikatelských, především služby poskytujících institucí, a působí proti zájmům klientů. Nedávný případ uváděný v médiích je toho dalším důkazem.
17. 2. 2010 / Miroslav Tejkl
Podniky vlastněné zaměstnanci je fata morgána určité části socialistů a levice vůbec. Tato skupina zoufale hledá v současné společnosti sebemenší známky a stopy procesů, ze kterých by samosprávu bylo možno prezentovat jako trend. Jenže ty skutečné trendy soudobého kapitalismu žádný nástup samosprávy nepotvrzují. Obraz spravedlivé éry, kde "práce si najímá kapitál", je jistě lákavý, jako hodnota a cíl pozitivní a dosažení takového cíle žádoucí, je namístě je podporovat. Až na to, že roli, kterou by skutečně probíhající procesy v kapitalismu samosprávě nakonec logicky musely (v rámci kapitalismu) vtisknout, je výrazně rozporná.
POZVÁNKA
17. 2. 2010
Centrum globálních studií, společné pracoviště Filosofického ústavu AV ČR a Univerzity Karlovy v Praze a sdružení Přátelé Palestiny Vás zvou na seminář, který uvede Dr. Marek Hrubec, v úterý 23. února 2010, od 10:00. Místo konání: Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1, sál 206.
Diskusi bude moderovat Jan Májíček. Příspěvky a diskuse budou v anglickém jazyce.
17. 2. 2010 / Michal Feik
Naše veľhory konečne ožili, ako sa patrí! Zamrznuté Štrbské pleso sa priam hemžilo milionármi a miliardármi. Chlapci z J&T predviedli, ako si v Tatrách predstavujú turistický ruch: pólo s drahými koňmi, súkromné lietadlá, ubytovanie v päťhviezdičkovom hoteli a lukulské hody pod zateplenými stanmi. Čo na tom, že bežní návštevníci ostali za plotom a ochrancovia prírody hromžia. Zdá sa, že názor, že Vysoké Tatry by mali návštevníkov lákať najmä na panenskú prírodu, patrí do starého železa. Budúcnosť je predsa úplne inde.
17. 2. 2010 / Miloš Dokulil
Všimnu si teď jen dvou titulků ze včerejších Lidových novin. Ne kvůli tomu, abych je kritizoval, ale abychom si mohli společně všimnout naší mateřštiny a obdivovat její zákruty. (Neměli bychom říci spíše "zatáček"? Jenže kromě slovenského výrazu "zákruta" existuje taky mužského rodu v češtině "zákrut"! Vizme na internetu např. "Jazykovou příručku" Ústavu pro jazyk český AV ČR [vzniklou ve spolupráci s Fakultou informatiky MU], pokud si v něčem nejsme jisti.)
17. 2. 2010
Každý slušný člověk, který 15.2. 2010 sledoval pořad Reportéři ČT, musel zákonitě ztratit poslední zbytky iluzí o tom, že žije v právním státě. Ve skutečně demokratickém a právním státě pracuje státní správa pro slušné a poctivé občany, kteří si ji platí, dodržuje a dohlíží na dodržování zákonů, postihuje lháře, podvodníky a zloděje. Tito lidé jsou potom hrdi na svoji státní příslušnost a touto zpětnou vazbou se to zemi vrátí i s úroky, píše čtenář Josef Langhammer.
16. 2. 2010 / Michal Mašín
Rád bych reagoval váš článek "ČR: Špatné a nevymahatelné zákony a frustrace občanů". Doporučením vašeho článku je, že lidé mají za svá práva bojovat - respektive je vynucovat. Zmíním zde několik faktů, proč je to v Čechách velmi komplikované, ne-li nemožné. Tak předně, celou naší historií se vine niť bratrovražedného boje a zrádcovství.
16. 2. 2010 / Petra Vojnovičová
"Máte to v pořádku."
Je úterý 8. prosince 2009 a já štastně slezu se zubařského křesla (žádné vrtání, ó) a cupitám ke dveřím, když se za mnou ozve: "Ještě Vás poprosím o 30 Kč."
"Ale já jsem myslela, že preventivní prohlídka je bez poplatku?!" pravím tázavě.
"Ano, ale jen když přijdete dvakrát do roka."
"Aha, já myslela, že zadarmo" (proč vlastně říkám zadarmo, vždyt doktorům všechny úkony proplácí pojištovna?!) "je jedna preventivní prohlídka v roce?" podivuji se. "No, ale je fakt, že na reklamních letácích v čekárně také píšou cosi o dvou prohlídkách za rok," dodávám smířlivě šibalsky (jakoby reklamní plakáty určovaly, kolikrát máme chodit k zubaři). "Takže když přijdu znovu, bude to už bez poplatku?" chci mít jasno.
16. 2. 2010 / Milan Valach
Politická korektnost, ono strašidlo středostavovských intelektuálů, představovala po dlouhou dobu hlavní agendu západní levice. Jak ale napsala Naomi Kleinová, "v kontextu postupující globalizace vypadaly úspěchy hnutí za politickou korektnost jako přesuny nábytku v hořícím domě". Podle mého názoru je na místě ještě mnohem tvrdší soud. Jinde Kleinová píše o úspěchu feministického hnutí na Západě, které otevřelo ženám cestu do mocenských struktur. Nezapomíná k tomu ale kriticky dodat, že k této moci doputovaly ženy ve střevíčkách, které za děsivých pracovních podmínek vyrobily jiné ženy v rozvojovém světě.
16. 2. 2010
Pan Uhlíř ve svém textu z 12.2. varuje před nebezpečím toho, že se nově od 1.1.2010 doba studia nezapočítává do 35 let, které bude nutné odpracovat pro přiznání starobního důchodu. Kdyby si ale místo spekulací vzal tužku, papír a snadno dostupné údaje ze serveru ČSU, dostal by se k výsledkům, které by jej nejspíš velmi překvapily, píše Jaromír Suchý.
16. 2. 2010 / Karel Dolejší
Ilustrace k románu "Cesta na Západ" z období dynastie Ming ▶
Politolog Tage Lindbom, svého času hlavní teoretik švédských sociálních demokratů, po své konverzi k islámu napsal slavný Esej o západním světě. V něm, velmi podobně jako kdysi Max Weber ve studii Protestantská etika a duch kapitalismu, rýsuje přímou souvislost mezi mentalitou moderního západního člověka a protestantským náboženstvím. Svět, který je zbaven veškeré svatosti - u Webera odkouzlený svět - je totéž co poušť určená k realizaci účelů promítaných do něj zevnitř subjektu. Subjekt sám je na cestě ke spáse dosahované v absolutní svobodě, jež je totožná s absolutní osamělostí, oprávněn cokoliv, co má před sebou, použít jako pouhý prostředek.
16. 2. 2010
KD│ Ekonomické oživení v USA, o němž se beztak mnozí domnívali, že je jen provizorní, teď navíc ohrožují nejistota v Evropě a zpřísněná finanční politika v Číně. "Bez podstatné akcelerace růstu spotřeby nejsme daleko od okamžiku, kdy celkové ekonomické oživení vymizí," řekl Paul Dales, ekonom společnosti Capital Economics. Začínají se navíc objevovat známky inflace, která je jen zčásti importována, informoval pro Reuters Pedro Nicolaci da Costa.
16. 2. 2010
KD│ Americká vláda dnes zveřejnila informaci o poklesu zahraniční poptávky po obligacích emitovaných ministerstvem financí. Zájem investorů v prosinci rekordně klesl, když jen samotná Čína se zbavila obligací v hodnotě 34,2 miliardy dolarů.
16. 2. 2010 / Jiří Baťa
Jan Čulík ve svém článku "ČR: Špatné a nevymahatelné zákony a frustrace občanů" zmínil některé fakta, vycházející z příspěvků J. Polívky, P.Wagnera či V. Říhové. Nelze, než s nimi souhlasit. K tomu však si klade i několik otázek, které nejsou odpovězeny. Nemyslím, že by na ně J. Čulík neuměl odpovědět, spíše nechává na čtenáři, aby si hledal odpověď, nad problematikou a fakty přemýšlel a našel si své důvody, proč tomu tak je. Potažmo, aby se zamyslel nad tím, jak proti tomu něco dělat. Zopakuji otázky J. Čulíka a se vsuvkami se pokusím ne odpovědět, jen vyslovit svůj názor.
16. 2. 2010
KD│ Bojovníci Talibánu včera vystupňovali protiútoky namířené proti příslušníkům americké námořní pěchoty a afghánským vojákům ve městě Marjah, které se stalo cílem spojenecké ofenzívy. Postup spojeneckých vojsk se značně zpomalil, navzdory zprávám afghánské vlády, že povstalci zanechali odporu a jsou na útěku do Pákistánu, informoval Alfred de Montesquiou pro AP.
15. 2. 2010 / John Michael Greer
KD│ Během psaní posledního příspěvku jsem si opožděně uvědomil, že existuje velice jednoduchý způsob, jak hovořit o rozsahu brutálního ekonomického poklesu, který se nyní valí americkou společností - navíc jde o způsob, jímž se lze vyhnout jak obsesívní víře v pokrok, tak stejně obsesívní fascinaci apokalyptickou fantazií, a nastínit většinu toho, co je třeba dnes ohledně budoucnosti promyslet. Jde o poukaz na skutečnost, že zhruba během příští dekády Spojené státy dokončí proces, jenž je promění v zemi Třetího světa.
15. 2. 2010 / Michal Kuklík
"Užijte si bezstarostné chvíle...
Naše společnost nabízí půjčky lidem v Plzeňském kraji. Náš obchodní zástupce Vás navštíví, přinese smlouvu a osvětlí všechny podrobnosti. Během několika dní Vám pak může doručit peníze. Vy nikam chodit nemusíte, takže snadnější už to být nemůže."
|
Výše půjčky |
Splatnost |
Poplatek |
|
1000,- Kč |
1 měsíc |
250,- Kč |
|
... |
|
|
|
5000,- Kč |
1 měsíc |
1250,- Kč |
Výhodný úrok -- pouze 300% per annum.
15. 2. 2010 / Jan Rovenský
Podle reklamního letáku pan Kuklík podle všeho Koblížkovu "nabídku" finačních půjček spočítal dobře, ale skutečnost je, zdá se, ještě drsnější. Stačí pohlédnout na ZDE. Hned v prvním článku se tu píše, upozorňuje Jan Rovenský:
"Zákazník tímto prohlašuje, že byl Koblížkem seznámen s výší roční procentní sazby nákladů (dále jen "RPSN") půjčky poskytnuté zákazníkovi Koblížkem na základě této smlouvy. Tato RPSN činí: RPSN půjčky, kterou zákazník splácí: 6 měsíců: 460,9 % 12 měsíců: 206,8 %"
Pro srovnání: třeba Poštovní spořitelna nabízí (nijak zvlášť výhodný) neúčelový osobní úvěr na 12 měsíců s RPSN 19,56 %.
Veškeré spory jsou podle uvedených obchodních podmínek Koblížku (čl. 15) rozhodovány rozhodcem. Jinými slovy: jakákoliv soudní ochrana klientů firmy v rovině občanského práva je efektivně eliminována: soud bude jejich případné žaloby proti věřiteli (třeba pro zjevný rozpor smlouvy s dobrými mravy) odmítat s tím, že k rozhodnutí věci je příslušný rozhodce.
K tomu není moc co dodat. Snad jen znění § 218 platného trestního zákona (platného od počátku letošního roku):
15. 2. 2010 / Bohuslav Binka
Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity má jeden zásadní nedostatek. Každý, kdo si projde její působivé atrium, musí, chtě-nechtě, vyslechnout přinejmenším jeden soukromý studentský rozhovor. Minulý čtvrtek, paradoxně chvilku před zasedáním fakultní disciplinární komise, jsem si díky tomuto nedostatku vyslechl následující rozmluvu dvou studentů-bakalářů:
"Ty vole, tak sem ti do tý seminárky dal snad všechno, co vím a stále mi dvě stránky do limitu chybí. Já už sem v koncích." "No tak to zabenduj né? -- trochu míň, než ten blb a kdo na to u referátu asi tak přijde?" "Sakr,a to je nápad -- ať žije Benda!"
15. 2. 2010 / Štěpán Kotrba
Na povrch vyplouvají nové souvislosti... Motivem nevraživosti vůči nezletilé V.D. není ani tak její "neoblíbenost v kolektivu" (kde už jsem to jenom slyšel???), který uvedla advokátka studenta Klasického gymnázia Modřany, ale antikomunismus, podpořený výukou moderní historie, který zde vyučuje jeden z pracovníků Žáčkova ÚSTRKu (pardon - Ústavu pro studium totalitních režimů - ÚSTR) a atmosféra nesnášenlivosti proti levici, kterou tento pedagog za souhlasu a podpory vedení šíří mezi studenty. Právě radikální a paušální odsudky bývalého režimu, s jakým se studenti setkávají v hodinách, je posléze přivádí k problematickým činům a vhání do náruče radikálních ultrapravicových skupin, jakým jsou i Auntonomní nacionalisté. A právě z jejich webu stáhl student Lukáš Polášek letáky, které spolu se svými spolužáky lepil po škole a jedna ze spolužaček i na záda dcery komunistického politika. O tom, kdo je její otec, se spolužáci dozvěděli prý až ve chvíli, kdy poslance Dolejše začali kriminalizovat novináři. Najít vyváženost ve výuce moderní historie je těžký úkol, ale nutný, chce li škola seznamovat studenty s doposud kontroverzními pasážemi minulosti.
Takto si představuje student KLASICKÉHO gymnázia konfrontaci idejí v systému parlamentní demokracie. Takto si představuje soužití osob s různými názory.
15. 2. 2010 / Milan Daniel
Počátkem tohoto roku zveřejnil Český statistický úřad prognózu, která nepříliš překvapené domorodce informovala o tom, že už za čtyři roky bude v ČR více důchodců než dětí. Kolem roku 2030 bude převaha seniorů nad dětmi v poměru 2 : 1 a situace se bude dále zhoršovat. Počet obyvatel však podle ČSÚ dále poroste, a to díky přistěhovalcům. Podíl cizinců na obyvatelstvu země se dnes pohybuje kolem čtyř procent; logicky by se tedy měl zvětšovat. Zájem cizinců o trvalý pobyt a související začlenění do české společnosti byl v minulosti poměrně velký a kulminoval před začátkem platnosti novely cizineckého zákona platné od počátku loňského roku. Ta totiž přinesla do procesu udělování trvalých pobytů nový, byť očekávaný prvek. Podmínkou pro získání trvalého pobytu se v případě cizinců z tzv. třetích zemí v produktivním věku stala úspěšně složená zkouška z českého jazyka na nejlehčí úrovni A1 Společného evropského referenčního rámce.
15. 2. 2010 / Jindřich Kalous
Rusko-amerického inženýra, bloggera a aktivistu Dmitrije "Kolapsnika" Orlova jsme už v BL představili. Výsledky jeho nekonvenčního myšlení publikované v knize Reinventing Collapse: Soviet Example and American Prospects (Znovuvynalézání kolapsu: Sovětský příklad a americké vyhlídky, ISBN 9780865716063) i na jeho blogu ClubOrlov mohou být v dnešních ekonomicky chaotických a politicky nestabilních poměrech užitečným zdrojem inspirace nejen pro Američany, k nimž se hlavně obrací. To platí i pro aktuální článek Výrobky a služby pro trvale nezaměstnaného spotřebitele (Products and Services for the Permanently Unemployed Consumer).
15. 2. 2010 / Karel Dolejší
Jindřich Kalous se na základě textů Dmitrije Orlova pokusil načrtnout perspektivu budoucího vývoje chudnoucí západní společnosti, kterou bychom snad v parafrázi na Zygmunta Baumana mohli označit jako "tekutou demodernitu". Proces, jenž samotný Bauman nazývá "tekutá modernita", znamenal dosavadní chaotické pokračování původní společenské "modernizace", při němž docházelo k privatizaci nejistoty a rozmazávání všech dříve jasných obrysů a hranic - proces, jehož hlavním obecným rysem se stalo nomádství. Nomád žijící v tekuté modernitě procházel životem jako turista, měnil místa pobytu, zaměstnání, partnery, hodnoty a občas i leccos dalšího (politickou či dokonce sexuální orientaci). Zároveň byl nomád tekuté modernity člověkem, který sám sebe vyloučil z tradiční sítě sociální podpory - jak o tom zase na jiném místě a v jiných souvislostech pojednal John Michael Greer. Podle Kalouse (potažmo Orlova) si po krizi budeme muset zvyknout na to, že "změna skupenství" kdysi relativně stabilních společenských vztahů bude nadále pokračovat, ale nebude už možno dále věrohodně předstírat, že slouží jakési údajné modernizaci. Bretonec Damien Perrotin se na blogu View from Brittany v téže souvislosti zaměřil na "typicky keltskou" otázku: Totiž na to, jaké vyhlídky bude mít po ropném zlomu před sebou dnes již vlastně "tradiční" buržoazní nukleární rodina.
15. 2. 2010 / Karel Dolejší
Francis Beckett v článku Young and Wasted napsaném pro New Statesman účtuje se svou generací. S generací britského poválečného baby boomu, která na rozdíl od všech generací předchozích měla nebývalé životní příležitosti, ale de facto je vyplýtvala - a svým potomkům zanechává svět, který je mnohem obtížnějším místem k žití, než byl kdysi pro ně.
15. 2. 2010 / Boris Cvek
Se zájmem jsem sledoval dnes v Otázkách V. Moravce střet mezi vůdci dvou pidistran: Ondřejem Liškou a Radkem Johnem. Vzpomněl jsem si přitom na příběh Unie svobody, které jsem fandil v jejím rozchodu s ODS po pádu Klausovy vlády na podzim 1997.
15. 2. 2010
Příčin proč jsou lidé pasivní a i líní se ozvat, je více. Drtivá většina lidí za starého režimu držela pusu a krok. A kdo se tak choval, tomu režim vcelku neubližoval, hlad byla věc neznámá a práce jistá, dokonce povinná. Obsah slov se nezaměňoval,věci se označovaly většinou pravdivě, jen splnění některých dobrých a správných věcí se u nás v táboře socialismu jaksi odkládalo až na později, až se pro ně vytvoří a vybudují podmínky.
A nakonec, doma, u souseda, nebo v hospodě si člověk mohl zanadávat bez rizika. Jeden druhému jsme neměli vcelku co závidět, na mejdanu u souseda v paneláku i potmě člověk věděl jaký a jak je ve kterém pokoji rozmístěný nábytek, pokud ho už soused sehnal, píše čtenář Karel Hampl.
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
2. 2. 2010
V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.