ČR: Špatné a nevymahatelné zákony a frustrace občanů

12. 2. 2010 / Jan Čulík

Hlavním zdrojem pocitu nespravedlnosti u velkého počtu českých občanů je samozřejmě vědomí, že státní majetek někdejšího Československa byl rozkraden a pár jedinců si z toho napakovalo kapsy, zatímco většina občanů splakala nad výdělkem. To je vážný problém, který dodnes zpochybňuje legitimitu českého postkomunismu.

K tomu však, jak se ukazuje v poslední době stále více přispívá u občanů vědomí, že se v ČR člověk nedovolá svých práv.

Jan Polívka v dnešním vydání BL varuje před osobami, které nabízejí lidem úvěry. Úžera existuje samozřejmě všude, avšak například v Británii platí proti ní přísné zákony a jsou vymahatelné. V USA dokonce existují v řadě států zákony, které určují, jaká smí být nejvíce úroková míra.

Jak je možné, že se v ČR naprosto rozmohla kultura exekutorských excesů: Mnozí Britové jsou stejně chudí jako mnozí Češi, avšak exekutoři po vlastech britských neřádí tak, jak řádí po vlastech českých.

Vlády v západních zemích se víceméně starají, aby dopad ekonomického útlumu na nejchudší členy společnosti nebyl silný. V Británii například s příchodem ekonomické krize zavedla vláda zákon, podle něhož lidé, kteří přijdou o zaměstnání a nemohou najednou splácet hypotéku, dostanou státní výpomoc: stát převezme platbu úroků z hypotéky a banka nesmí postiženého občana či jeho rodinu vystěhovat na ulici.

V Británii je naprosto nemožné, jak o tom svědčil včera Petr Wagner, že by banka proměnila vklad na účtu svými horentními poplatky - bez jakéhokoliv zásahu zákazníka - ve velký dluh.

Těžko by se také kdekoliv jinde v Evropě stalo, že by provozovatel autobusové dopravy vybíral od zákazníků horentní roční částky 20 000 Kč a nebyl schopen zajistit, aby v mrazech bylo v autobuse topení.

Věra Říhová ve svém seriálu o nezaměstnanosti svědčí o naprosto neuvěřitelných poměrech. I ty se však dají napravit dobrými zákony a jejich vymahatelností. V řadě západoevropských států je protizákonné diskriminovat zájemce o zaměstnání kvůli věku či pohlaví. Samozřejmě, že lehce je možno postihnout zákonnými tresty i falešné inzeráty na zaměstnání a legislativou hájit lidi, kteří se o zaměstnání ucházejí.

Jejich situace je už tak obtížná, země, která umožní, aby je vykořisťovali podvodníci, není příliš civilizovaná.

Právě v Británii proběhla zpráva o tom, že se vláda rozhodla regulovat a přísně kontrolovat různé "rekvalifikační kurzy", které jsou nabízeny pofidérními firmami za drahé peníze nezaměstnaným. Když to jde v Británii, proč ne v ČR?

To, co, Česká republika získala, je šlendrián a socialistické služby za kapitalistické ceny. Jak to, že stát zůstává vůči tomuto šlendriánu v nečinnosti? Jak to, že občané nepožadují, aby se tyto nešvary odstranily?

Proč čeští poslanci nejednají ve prospěch zákazníka a proč to občané od nich nevynucují? Proč si občané nezjistí, jak jsou tyto záležitosti organizovány jinde a nepožadují obdobná opatření - třeba prostřednictvím Evropské unie?

Když tedy jako ČR údajně "je už v Evropě"....?

Je to ale pořád totéž: Dokud čeští občané zůstanou pasivní, budou mít, co mají. Brblat po hospodách prostě nestačí. Je nutno se zorganizovat a něco dělat. V každé jednotlivé věci.

Z historie je zjevné, že sociální a demokratická práva nikomu nespadla z nebes. Všechna si během let tvrdě vymohli občané a museli je po celou dobu aktivně hájit - jinak o ně přijdou.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 12.2. 2010