Proč jsou lidé pasivní

15. 2. 2010

Příčin proč jsou lidé pasivní a i líní se ozvat, je více. Drtivá většina lidí za starého režimu držela pusu a krok. A kdo se tak choval, tomu režim vcelku neubližoval, hlad byla věc neznámá a práce jistá, dokonce povinná. Obsah slov se nezaměňoval,věci se označovaly většinou pravdivě, jen splnění některých dobrých a správných věcí se u nás v táboře socialismu jaksi odkládalo až na později, až se pro ně vytvoří a vybudují podmínky.

A nakonec, doma, u souseda, nebo v hospodě si člověk mohl zanadávat bez rizika. Jeden druhému jsme neměli vcelku co závidět, na mejdanu u souseda v paneláku i potmě člověk věděl jaký a jak je ve kterém pokoji rozmístěný nábytek, pokud ho už soused sehnal, píše čtenář Karel Hampl.

A po listopadu 89 to vypadalo, že věci jdou k lepšímu, tak co se najednou starat o veřejné věci, když to jde samo. Toto, mám pocit, je problém celoživotní sytosti, ztráty pudu sebezáchovy a praní mozků posledních let. Často ale spíš denně zjišťuji, že v tištěných novinách jsou informace cezeny hustým cedníkem nebo překrucovány, o televizi škoda slov. Ještě tak v rozhlase se ke slovu dostávají i lidé s informacemi a ne jen s propagandou nebo banalitami.

A že mizí hranice mezi pravdou a lží, mravností a nemravností, dobrem a zlem, to je důsledek toho, jak a jakou pěnu převrat vynesl nahoru. Nebyla náhoda, že jeden z prvních kroků nové polistopadové moci bylo zrušení prokuratury, vynálezu to (prý !) bolševiků, jak jsme se počátkem devadesátých let mohli dozvědět od agitátorů. K tomu proběhla v podstatě utajená privatzace, podle zákona soudy nezkoumatelná, jištěná imunitou a zrušenou odvolatelností poslanců. Někdy si říkám, to by snad dnes mohlo být i hůře, možná ale to už přichází.

Vidím zvláštní podobenství v přírodě. Kdysi jsem četl o problému v africkém národním parku, kde stáda mladých sloních samců jen tak pro zábavu zabíjela nosorožce. Problém prý správci parku vyřešili až tehdy, když do stád mladých slonů začlenili staré sloní samce, kteří ty mladé usměrnili. A u nás ve společnosti vidím problém v tom, že i staří samci se chovají jako ti mladí. Vždyť ani na Hradě není mravní autorita která by mohla nad nepravostmi zvednout ukazovák, ale právě naopak.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.2. 2010