Konec konzumerismu?

15. 2. 2010 / Jindřich Kalous

Rusko-amerického inženýra, bloggera a aktivistu Dmitrije "Kolapsnika" Orlova jsme už v BL představili. Výsledky jeho nekonvenčního myšlení publikované v knize Reinventing Collapse: Soviet Example and American Prospects (Znovuvynalézání kolapsu: Sovětský příklad a americké vyhlídky, ISBN 9780865716063) i na jeho blogu ClubOrlov mohou být v dnešních ekonomicky chaotických a politicky nestabilních poměrech užitečným zdrojem inspirace nejen pro Američany, k nimž se hlavně obrací. To platí i pro aktuální článek Výrobky a služby pro trvale nezaměstnaného spotřebitele (Products and Services for the Permanently Unemployed Consumer).

Za desítky let, kdy si společnost zvykla na trvalý hospodářský růst, vznikl konvenční obrázek spotřebitele jako někoho, kdo bydlí v domě nebo bytě, má stálou práci, kam dojíždí autem, a trvalý disponibilní příjem, který vzápětí utratí za spotřebované zboží a služby. Vývoj, výroba a prodej takového zboží a služeb se staly hlavní, ne-li jedinou náplní ekonomiky založené na růstu spotřeby. S tímto "modelem" si ekonomové, obchodníci, marketéři i všelijací analytici a média natolik zvykli pracovat, že když se jim teď realita mění před očima, nejsou na ni schopni přiměřeně reagovat a nevědí si rady. Růstová ekonomika se hroutí a s ní i ten modelový konzument, který nejenže neroste, ale naopak se rychle vypařuje. Co tedy mohou všichni dělat než vymýšlet a prodávat čím dál tím méně zboží?

Odpověď je stejně jednoduchá jako překvapující. Spotřebitel nemizí. Spotřebitel se mění a vyvíjí.

Bez ohledu na to, co říkají ti, kdo jsou za to placeni, hospodářský růst jako trvalý trend jednou provždy skončil. Dosažená úroveň nezaměstnanosti, i když možná bude procházet nějakým chaotickým vývojem plným dočasných maxim a minim, se v průměru perspektivně přinejmenším udrží. A protože se stagnací a poklesem těžby fosilních paliv bude docházet k dalším výkyvům cen energií podobně extrémním jako v létě 2008, bude to spouštět další a další vlny hospodářského poklesu, což povede k dalšímu růstu nezaměstnanosti.

Znamená však trvalá ztráta formálního zaměstnání, že člověk přestává být spotřebitelem? V některých případech ano. Leckdo i po ztrátě zaměstnání utrácí dál a až mu dojdou úspory a přestane pobírat všechny druhy podpor kromě existenčního minima, propadne se do úplné chudoby. Ať to zní jakkoli krutě, takoví lidé opravdu budou pro ekonomiku a trh nedaleké budoucnosti nezajímaví.

Dá se však očekávat, že spousta lidí se na úplné dno nepropadne. Dokážou zcela změnit styl života. Vzdají se největších žroutů peněz a důvodů nutnosti vydělávat velké částky: Domů na hypotéky a aut na leasingy. Budou přespávat po známých nebo v příležitostných podnájmech, využívat služebního ubytování a možná se i v Evropě pod tlakem okolností rozšíří americký způsob bydlení v mobilních domech a karavanech, které umožní napodobit i každoroční zimní stěhování novodobých nomádů na jih, aby se ušetřilo za topení. (Floridu tady sice nemáme, ale možnost volného cestování do Středomoří díkybohu ano.) Budou hledat sezónní zaměstnání a drobné příležitostné práce za hotové, využívat svých dovedností k opravám nebo výrobě a prodeji různých drobností - zkrátka řečeno, zapojí se do šedé ekonomiky. Jejich podíl v populaci poroste tím rychleji, čím hlouběji bude do kapes veřejných rozpočtů, na které se už nebude možné spoléhat, pokud půjde o opatřování životních nezbytností. (V tomto ohledu jsme možná jako Češi připraveni na zhroucení sociálního státu lépe než "staré" země EU - v šedé sféře ekonomiky jsme se odjakživa uměli pohybovat hbitěji a vynalézavěji než leckdo v "lepších" zemích na západ od našich hranic...) Když odpadnou jejich největší výdaje, jejich disponibilní příjmy se mohou vlastně zvýšit. Jejich potřeby a požadavky však budou zcela odlišné od těch, které mají usazení a plně zaměstnaní spotřebitelé, na něž je zatím zacílena drtivá převaha konvenční nabídky výrobků a služeb. Otvírá se zde neobdělané pole pro ty výrobce a obchodníky, kteří se na jejich potřeby zaměří. Lze očekávat, že v příští dekádě nebo dvou tento trh poroste a těm, kdo se této příležitosti chopí, pomůže zmírnit další nadcházející vlny hospodářské recese.

Dobrým příkladem sektoru, který už dnes může nabídnout moderním kočovníkům a bezdomovcům své služby, jsou mobilní výpočetní a komunikační prostředky. Přenosný počítač s bezdrátovým přístupem k internetu a mobilní telefon může posloužit k řízení a provozování internetového obchodu, softwarové společnosti, investičního portfolia nebo mezinárodní vědecké spolupráce, k vytváření a poskytování příspěvků pro média nebo účasti na telekonferencích. Cokoli z uvedeného můžete dělat v internetové kavárně, veřejné knihovně, na lavičce v parku nebo v obytném přívěsu na tábořišti. Zatím to ještě částečně omezuje nutnost dobíjet baterie mobilních zařízení z elektrorozvodných sítí. Zde se však otvírá možnost vybavovat je vestavěnými solárními nabíječkami. Moderní nomádi jistě oželí grafické procesory nutné pro hraní počítačových her a jiné zbytečné spotřebiče energie vestavěné do notebooků a rádi je vymění za maximální míru nezávislosti na drátech všeho druhu.

Bude však nutno vyvořit i úplně nové druhy výrobků a služeb pro trvale nezaměstnané a bezdomovce. Bude potřeba vymyslet například mobilní kompostovací záchody, které nebudou potřebovat žádné chemikálie - jediný problém k řešení bude způsob jejich trvalého odvětrávání, což bude možno zajistit např. počítačovým ventilátorem napájeným sluneční baterií. Určitě se uplatní sady potřeb k úpravě podezřelé vody na pitnou včetně jednoduchých analyzátorů její nezávadnosti nebo indikátory zplodin hoření v ovzduší. Široké pole působnosti vznikne pro poskytovatele infrastruktury nového druhu. Levné noclehárny typu japonských "kabinových hotelů" (capsule hotels), veřejné umývárny a úschovny, obdělávatelné pozemky u parkovišť karavanů a tábořišť pro mobilní domy, kde bude možno vypěstovat si ve vegetační sezóně vlastní zeleninu - to vše vyhoví lidem se spoustou času, málem peněz a bez vlastní střechy nad hlavou. Navíc to určitě zlepší hygienické podmínky života kočovníků a bezdomovců i veřejný pořádek v místech jejich pobytu.

A tím se s myšlenkou o užitečnosti bezdomovectví a formální nezaměstanosti pro růst nově vzniklých odvětví výroby a služeb a vytváření pracovních míst v nich dostáváme vlastně do opačného gardu. Nedošlo v Kolapsnikových úvahách k záměně příčiny a důsledku? (On sice rád používá ironie a nadsázky jako svých běžných vyjadřovacích protředků, ale citovaná úvaha je zřejmě míněna zcela vážně.) Není podobná argumentace potřeba hlavně pro ty, kdo mají moc, ať už ve kšeftě nebo v politice, a pro média s nimi spřažená? Otázky typu "tady je nová skupina konzumentů, jak jich využít pro kšeft?" jsou zřejmě směřovány k těm, kdo za primární svou i společenskou potřebu považují udržení ekonomiky v chodu. Je určitě rozdíl mezi mentalitou Američanů a Evropanů, o Češích nemluvě. U nás zatím o nezaměstnaných jako zdroji zisku přemýšlejí jen různí lichváři, exekutoři a jiní podobní deprivanti. A bezdomovec je synonymem pro člověka na úplném dně. Nemělo by se však argumentovat naopak? Co uděláme pro to, aby bezdomovci a nezaměstnaní neupadali až do absolutní bídy? Neměli bychom s přihlédnutím k evropským tradicím vycházet při rozhodování na jakékoli úrovni především ze společenské potřeby poskytnout jim možnost důstojně žít?

Domnívám se, že cesta naznačená Dmitrijem Orlovem je užitečnější a levnější pro celou společnost a přitom - jako důsledek - může mnoha lidem dát možnost poctivě vydělat. Ti, kdo ji začnou promýšlet už teď, ať už to budou podnikatelé nebo politici, budou mít výhodu náskoku, až se krize prohloubí a bude nutno přijímat nouzová opatření. A kromě toho - nebo spíš hlavně - může napomoci tomu, aby zodpovědní na všech postech i tzv. veřejnost podpichovaná prodejnými médii přestali o bezdomovcích a nezaměstnaných uvažovat jako o škůdcích společnosti nebo obtížných parazitech. Je velmi vysoce pravděpodobné, že většina dnešních třicátníků, i když to ještě nevědí, si některou (nebo obě) z uvedených společenských rolí za svého života vyzkoušejí na vlastní kůži. Mají nejvyšší čas, aby se na to začali připravovat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.2. 2010