Konec konzumerismu?

15. 2. 2010 / Jindřich Kalous

Za desítky let, kdy si společnost zvykla na trvalý hospodářský růst, vznikl konvenční obrázek spotřebitele jako někoho, kdo bydlí v domě nebo bytě, má stálou práci, kam dojíždí autem, a trvalý disponibilní příjem, který vzápětí utratí za spotřebované zboží a služby. Vývoj, výroba a prodej takového zboží a služeb se staly hlavní, ne-li jedinou náplní ekonomiky založené na růstu spotřeby. S tímto "modelem" si ekonomové, obchodníci, marketéři i všelijací analytici a média natolik zvykli pracovat, že když se jim teď realita mění před očima, nejsou na ni schopni přiměřeně reagovat a nevědí si rady. Růstová ekonomika se hroutí a s ní i ten modelový konzument, který nejenže neroste, ale naopak se rychle vypařuje. Co tedy mohou všichni dělat než vymýšlet a prodávat čím dál tím méně zboží?

Odpověď je stejně jednoduchá jako překvapující. Spotřebitel nemizí. Spotřebitel se mění a vyvíjí.

Bez ohledu na to, co říkají ti, kdo jsou za to placeni, hospodářský růst jako trvalý trend jednou provždy skončil. Dosažená úroveň nezaměstnanosti, i když možná bude procházet nějakým chaotickým vývojem plným dočasných maxim a minim, se v průměru perspektivně přinejmenším udrží. A protože se stagnací a poklesem těžby fosilních paliv bude docházet k dalším výkyvům cen energií podobně extrémním jako v létě 2008, bude to spouštět další a další vlny hospodářského poklesu, což povede k dalšímu růstu nezaměstnanosti.

Znamená však trvalá ztráta formálního zaměstnání, že člověk přestává být spotřebitelem? V některých případech ano. Leckdo i po ztrátě zaměstnání utrácí dál a až mu dojdou úspory a přestane pobírat všechny druhy podpor kromě existenčního minima, propadne se do úplné chudoby. Ať to zní jakkoli krutě, takoví lidé opravdu budou pro ekonomiku a trh nedaleké budoucnosti nezajímaví.

Dá se však očekávat, že spousta lidí se na úplné dno nepropadne. Dokážou zcela změnit styl života. Vzdají se největších žroutů peněz a důvodů nutnosti vydělávat velké částky: Domů na hypotéky a aut na leasingy. Budou přespávat po známých nebo v příležitostných podnájmech, využívat služebního ubytování a možná se i v Evropě pod tlakem okolností rozšíří americký způsob bydlení v mobilních domech a karavanech, které umožní napodobit i každoroční zimní stěhování novodobých nomádů na jih, aby se ušetřilo za topení. (Floridu tady sice nemáme, ale možnost volného cestování do Středomoří díkybohu ano.) Budou hledat sezónní zaměstnání a drobné příležitostné práce za hotové, využívat svých dovedností k opravám nebo výrobě a prodeji různých drobností - zkrátka řečeno, zapojí se do šedé ekonomiky. Jejich podíl v populaci poroste tím rychleji, čím hlouběji bude do kapes veřejných rozpočtů, na které se už nebude možné spoléhat, pokud půjde o opatřování životních nezbytností. (V tomto ohledu jsme možná jako Češi připraveni na zhroucení sociálního státu lépe než "staré" země EU - v šedé sféře ekonomiky jsme se odjakživa uměli pohybovat hbitěji a vynalézavěji než leckdo v "lepších" zemích na západ od našich hranic...) Když odpadnou jejich největší výdaje, jejich disponibilní příjmy se mohou vlastně zvýšit. Jejich potřeby a požadavky však budou zcela odlišné od těch, které mají usazení a plně zaměstnaní spotřebitelé, na něž je zatím zacílena drtivá převaha konvenční nabídky výrobků a služeb. Otvírá se zde neobdělané pole pro ty výrobce a obchodníky, kteří se na jejich potřeby zaměří. Lze očekávat, že v příští dekádě nebo dvou tento trh poroste a těm, kdo se této příležitosti chopí, pomůže zmírnit další nadcházející vlny hospodářské recese.

Dobrým příkladem sektoru, který už dnes může nabídnout moderním kočovníkům a bezdomovcům své služby, jsou mobilní výpočetní a komunikační prostředky. Přenosný počítač s bezdrátovým přístupem k internetu a mobilní telefon může posloužit k řízení a provozování internetového obchodu, softwarové společnosti, investičního portfolia nebo mezinárodní vědecké spolupráce, k vytváření a poskytování příspěvků pro média nebo účasti na telekonferencích. Cokoli z uvedeného můžete dělat v internetové kavárně, veřejné knihovně, na lavičce v parku nebo v obytném přívěsu na tábořišti. Zatím to ještě částečně omezuje nutnost dobíjet baterie mobilních zařízení z elektrorozvodných sítí. Zde se však otvírá možnost vybavovat je vestavěnými solárními nabíječkami. Moderní nomádi jistě oželí grafické procesory nutné pro hraní počítačových her a jiné zbytečné spotřebiče energie vestavěné do notebooků a rádi je vymění za maximální míru nezávislosti na drátech všeho druhu.

Bude však nutno vyvořit i úplně nové druhy výrobků a služeb pro trvale nezaměstnané a bezdomovce. Bude potřeba vymyslet například mobilní kompostovací záchody, které nebudou potřebovat žádné chemikálie - jediný problém k řešení bude způsob jejich trvalého odvětrávání, což bude možno zajistit např. počítačovým ventilátorem napájeným sluneční baterií. Určitě se uplatní sady potřeb k úpravě podezřelé vody na pitnou včetně jednoduchých analyzátorů její nezávadnosti nebo indikátory zplodin hoření v ovzduší. Široké pole působnosti vznikne pro poskytovatele infrastruktury nového druhu. Levné noclehárny typu japonských "kabinových hotelů" (capsule hotels), veřejné umývárny a úschovny, obdělávatelné pozemky u parkovišť karavanů a tábořišť pro mobilní domy, kde bude možno vypěstovat si ve vegetační sezóně vlastní zeleninu - to vše vyhoví lidem se spoustou času, málem peněz a bez vlastní střechy nad hlavou. Navíc to určitě zlepší hygienické podmínky života kočovníků a bezdomovců i veřejný pořádek v místech jejich pobytu.

A tím se s myšlenkou o užitečnosti bezdomovectví a formální nezaměstanosti pro růst nově vzniklých odvětví výroby a služeb a vytváření pracovních míst v nich dostáváme vlastně do opačného gardu. Nedošlo v Kolapsnikových úvahách k záměně příčiny a důsledku? (On sice rád používá ironie a nadsázky jako svých běžných vyjadřovacích protředků, ale citovaná úvaha je zřejmě míněna zcela vážně.) Není podobná argumentace potřeba hlavně pro ty, kdo mají moc, ať už ve kšeftě nebo v politice, a pro média s nimi spřažená? Otázky typu "tady je nová skupina konzumentů, jak jich využít pro kšeft?" jsou zřejmě směřovány k těm, kdo za primární svou i společenskou potřebu považují udržení ekonomiky v chodu. Je určitě rozdíl mezi mentalitou Američanů a Evropanů, o Češích nemluvě. U nás zatím o nezaměstnaných jako zdroji zisku přemýšlejí jen různí lichváři, exekutoři a jiní podobní deprivanti. A bezdomovec je synonymem pro člověka na úplném dně. Nemělo by se však argumentovat naopak? Co uděláme pro to, aby bezdomovci a nezaměstnaní neupadali až do absolutní bídy? Neměli bychom s přihlédnutím k evropským tradicím vycházet při rozhodování na jakékoli úrovni především ze společenské potřeby poskytnout jim možnost důstojně žít?

Domnívám se, že cesta naznačená Dmitrijem Orlovem je užitečnější a levnější pro celou společnost a přitom - jako důsledek - může mnoha lidem dát možnost poctivě vydělat. Ti, kdo ji začnou promýšlet už teď, ať už to budou podnikatelé nebo politici, budou mít výhodu náskoku, až se krize prohloubí a bude nutno přijímat nouzová opatření. A kromě toho - nebo spíš hlavně - může napomoci tomu, aby zodpovědní na všech postech i tzv. veřejnost podpichovaná prodejnými médii přestali o bezdomovcích a nezaměstnaných uvažovat jako o škůdcích společnosti nebo obtížných parazitech. Je velmi vysoce pravděpodobné, že většina dnešních třicátníků, i když to ještě nevědí, si některou (nebo obě) z uvedených společenských rolí za svého života vyzkoušejí na vlastní kůži. Mají nejvyšší čas, aby se na to začali připravovat.

Vytisknout