Seriál o zaměstnanosti a nezaměstnanosti II.

Falešné konkurzy

3. 2. 2010 / Věra Říhová

Poprvé jsem se setkala s falešným konkurzem u firmy, u které jsem byla po druhé na osobním pohovoru, a personalistka v mém věku byla ochotná mi situaci vysvětlit. Pak už jsem se setkala (přímo jsem se v některých firmách zeptala, jestli vůbec někoho přijímají) se 3 písemnými odpověďmi, a to s odpovědí vyhýbavou nebo přímo odmítavou, ve 2 případech jsem se zeptala jiného zaměstnance firmy.

  Nejčastějším jevem je snižování mezd zaměstnancům a přidělování další práce bez nároku na mzdové zvýšení. Konkurz na nového zaměstnance je vypsán za účelem ukázat stávajícím zaměstnancům, že je lze snadno nahradit, pokud nepřijmou změny ze strany vedení.

  Stávající zaměstnanci v soukromých firmách mají vysoké pracovní normy a další nárůst pracovních úkolů pro ně znamená neplacenou přesčasovou práci. Proti tomu začínají protestovat především mladí lidé, protože se dostávají do situace, kdy už znají pouze jeden životní styl "práci a postel".

  Nemají čas si hledat životního partnera, sžít se s ním a zakládat rodinu. Nemají čas na děti, na rodiče, natož na zábavu nebo své koníčky. Často nemají čas ani na nákupy důležitých věcí, protože nákupní centra nemají za domem, jako byly dříve malé obchůdky. Sehnat byt a zařízení do bytu se pak stává náplní řádné dovolené místo odpočinku, pokud vůbec nějakou řádnou dovolenou dostanou.

  Zaměstnanci s fixním měsíčním platem mají většinou případnou přesčasovou práci zahrnutou ve mzdových podmínkách, což dosud znamenalo výkon nad základní pracovní dobu v mimořádných situacích. Dnes jsou tlačeni do delšího pravidelného pracovního výkonu. Pokud s tím někdo nebude souhlasit, má právo si podat výpověď a bude nahrazen jedním z kandidátů konkurzu. Zaměstnanci si to většinou rozmyslí a nátlaku vedení firmy podlehnou.

  Dalším příkladem je prodlužování pracovní smlouvy zaměstnancům odcházejícím do důchodu. Zaměstnavatel vypíše konkurz a jakmile mu přijde alespoň jedna odpověď, předloží ji svému zaměstnanci a nabídne mu prodloužení pracovního výkonu na zkrácený pracovní úvazek, samozřejmě za poloviční mzdu. Stalo se mi 3x, že jsem prošla konkurzem a pak jsem dostala zprávu, že si firma vyřešila pracovní pozici vnitřní reorganizací, nebo že místo zůstalo na další rok obsazené.

  Tyto metody nejsou nové, používají se v dělnických profesích již od počátku devadesátých let. Společnost se na tyto metody dívala s lhostejností, neboť se jednalo o dělníky. Kdekdo považoval za správné ukázat dělnické třídě, že období její vlády skončilo a společnost bude mít nové pány. Dělníků bylo hodně a rozkladem školského systému, především likvidací učňovských škol, bylo "z čeho vybírat". Podrobněji se tím budu zabývat v dalším díle "Nejsou lidi".

  Dělníci mají dnes tak vysoké normy, že je nelze v řádné pracovní době splnit. Proto je plní formou "černé přesčasové práce". Prakticky tento systém funguje tak, že zaměstnanec přijde na pracoviště, aniž by potvrdil svůj příchod na Evidenční kartě pracovní doby, odpracuje si rozdíl mezi normou a prací skutečně odvedenou v řádné pracovní době a teprve potom se vrátí na místo, kde se evidují příchody a odchody zaměstnanců (většinou se jedná o vrátnici, ale není to pravidlem). Zaměstnavatelé tento postup tolerují z důvodu omezení počtu přesčasových hodin Zákoníkem práce.

  Pokud se v této neevidované době stane pracovní úraz, zaměstnanec si jde nejdříve zapsat příchod, pak zhruba půl hodiny počká a teprve potom jde úraz nahlásit. Dělníci v továrnách si proto normy odpracovávají před řádným zahájením pracovní doby, zaměstnanci marketů dohánějí práci po ukončení řádné pracovní doby, stavební dělníci dodělávají stanovenou práci po víkendech.

  Jak už jsem jednou psala, mnoho nezaměstnaných by mohlo pracovat při dodržování zákonné pracovní doby. Čím více stoupá nezaměstnanost, tím více zaměstnanců je nuceno k neplacené práci ve svém zákonném volném čase, a naopak, čím více neplacených hodin zaměstnanci odpracují, tím více stoupá nezaměstnanost. Kdy a kde se tento kolotoč zastaví ?

  Možná čtenáře napadne otázka, proč to ti lidé dělají. Odpověď je snadná, protože dosud bylo dost lidí, kteří práci uměli.

  Dnes, v době, kdy stoupá počet lidí bez možnosti finančního příjmu nebo s možností příjmu natolik omezeného, že ohrožuje majetek nabytý tvrdou poctivou prací a mnohaletým úsilím, je takovéto myšlení natolik nebezpečné, že si to začínají uvědomovat i někteří pravicoví voliči. Přijít o své úspory v bance je důvodem ke zlosti, přijít o střechu nad hlavou je vyvoláváním pudu sebezáchovy.

  Vrátím se ke konkurzům. Vyvstává otázka, kdo nezaměstnaným uhradí náklady na tyto falešné konkurzy ? Já jsem si spočítala, jakou částku jsem za půl roku hledání práce vynaložila. Za telefonování jsem utratila zhruba 9 000 Kč, za cestování na konkurzy zhruba 5 000 Kč, za odborné publikace potřebné k přípravě na konkurzy 1 800 Kč, za noviny a jiný inzertní tisk zhruba 1 400 Kč, 3 000 Kč jsem zaplatila v kadeřnictví (vzhled je důležitější  na konkurzu nežli kvalifikace), kosmetiku čerpám z domácích zásob.

  Celková investice za 6 měsíců je 20 200 Kč, což je zhruba 3 370 Kč měsíčně. Průměr na 1 firmu z mých 80 oslovených je 252,50 Kč. 12 falešných konkurzů z 80 mnou oslovených firem znamená 9,6 %, falešné konkurzy jenom mě zaokrouhleně stály 3 000 Kč, což je 500 Kč každý měsíc. Z hlediska právního se jedná o malé nežalovatelné částky. Pro nezaměstnaného člověka to jsou vyhozené peníze.

  Tím jsme se dostali k podstatě "nehledání práce" u lidí dlouhodobě nezaměstnaných. Také já si za 2 měsíce přestanu práci hledat, protože hledání práce je investice, kterou si nebudu moci dovolit. Jedinou možností zůstane nástěnka na úřadu práce a obcházení místních firem.

  Ty ale nestojí o přímý kontakt s uchazečem, v inzerátech žádají telefonický nebo e-mailový kontakt předem. Telefon ani internet si však z životního minima nikdo hradit nemůže. Personalisté firem nemají ani žádnou zákonnou povinnost odpovídat na kontakt uchazečů. Na této adrese si můžeme přečíst o průzkumu pracovního portálu Jobs.cz , ze kterého vyplývá, že přesně 52 procent uchazečů o práci neobdrží od firem žádnou odpověď na zaslaný životopis.

  Také já mám informace a zkušenost, že personalisté některé životopisy vůbec nečtou, podívají se na věk uchazeče a vidí-li tam 50 a více let, okamžitě životopis mažou. Okamžitě také mažou vysoké kvalifikace, rozsáhlé zkušenosti, přednost mají muži před ženami, v některých firmách přijímají pouze absolventy na státem dotovaná místa.

  Mladý (bílý) muž příjemného vzhledu je všude vítán, (to není mýtus -- to je přímá odpověď na můj telefonický kontakt 4 firem), zvláště když je ochoten se podřídit firemní kultuře (pracovní ideologii firmy), kterou proškolují personální agentury dobře si tímto vydělávající. Cena personálního školení je vysoká, každý si ji může zjistit na internetových stránkách jednotlivých firem.

  V r.2000 jsem takové školení absolvovala a nestačila jsem žasnou nad hromadou nesmyslů, které nám vtloukali do hlavy. Možná mi to tak připadalo proto, že jsem v době socialismu nechodila na komunistická ideologická školení, neboť mě na ně nikdo nezval.

  Pokud má někdo zájem si něco takového přečíst, může si zakoupit některou z knih o personalistice, jsou k dostání téměř v každém knihkupectví. Stručná kniha personální je prodávána v Tescu "Jak hledat a najít zaměstnání" od Zbyňka Siegela. Ale našla jsem i několik dalších publikací sešitového formátu nebo velkých, například "Mistrovské řízení lidských zdrojů" od Dave Ulricha. Kam se hrabou socialističtí kádrováci.

  Se spoluprací Úřadu práce nemůžeme příliš počítat, protože Úřad práce není zprostředkovatelna, Úřad práce eviduje nezaměstnané a je dozorcem nad dodržováním pravidel ze strany nezaměstnaných. Kultura jejich zaměstnanců se liší od města k městu, někde je na vysoké úrovni, někde velmi nízká, v některých městech kontrolují firmy a reagují na stížnosti uchazečů, jinde s firmami spíše spolupracují.

  Co mě osobně vadí, je skutečnost, že v nabídce práce ÚP jsou inzeráty na pracovní místa dávno obsazená. Firmy se diví, některé i rozčilují, že inzerát dávno stáhly z nabídky a nechápou, proč je místo ještě inzerované, reakce uchazečů je zdržují od práce, což chápu. Myslím si, že je to proto, aby se alespoň trochu vylepšil pohled na nezaměstnanost, protože při správné reakci ÚP by se zvýšil počet nezaměstnaných na 1 pracovní místo.

  Setkala jsem se ale i s tím, že jsem v průběhu týdne na některém ze zprostředkovatelských serverů nalezla inzerát s odkazem "Inzerováno na ÚP", ale tam jsem inzerát nalezla až v pátek, kdy už pracovní místo bylo obsazeno. Některé nabídky pracovních míst jsou umístěné pouze na nástěnce ÚP a nejsou zveřejněny na internetových stránkách ÚP. Jsou to většinou pobočky supermarketů.

  Neexistuje žádný veřejný dohled nad dotacemi na vytvoření nového pracovního místa, za to existuje dost podezření na jejich zneužívání. Kdo by také nechtěl zaměstnance, jehož mzda je plně dotovaná státem na 11 měsíců. Také u nás jsem se doslechla o lidech, kterým bylo zrušeno pracovní místo pro nadbytečnost, ale jejich pracovní místo bylo znovu vytvořeno pod jiným názvem a s pozměněnou pracovní náplní na 1 rok.

  Statisticky bylo vypočteno, že na jedno pracovní místo evidované na Úřadech práce je 17 uchazečů. Vezmeme-li v úvahu, kolik pracovních nabídek má specifické nároky na kvalifikaci, například ve zdravotnictví, nebo požadavek jazykové znalosti formou plynulé hovorové řeči včetně vysoce odborných  termínů vyplývajících z příslušného oboru podnikání, pak u některých profesí klesá počet nabídek práce až k nule. Když se ještě ze stávajících nabídek "mimoúředních" vyskytuje velké procento falešných konkurzů a dalších podvodníků, o kterých budu psát jindy, pak můžeme opravdu říci, že práce není.

  Tyto články píši především proto, že my nezaměstnaní, kteří si usilovně hledáme práci a investujeme do hledání nemalé finanční prostředky, už máme plné zuby politických a úřednických řečí o líných "sockách", kterým se líbí válet se doma u televize za státní podporu. Boj se všemi podvodníky na pracovním trhu je těžký, zničující po ekonomické stránce pro ty, kteří naletěli podvodníkům v naději, že si konečně něco vydělají, ale místo toho se dostávají do velkých dluhů a do spárů exekutorů. Je před volbami a mnozí voliči bojují o holý život.

Vytisknout