Seriál o zaměstnanosti a nezaměstnanosti III

Obchod

4. 2. 2010 / Věra Říhová

Tak takhle ne. Pravda je mocná zbraň, které se každá mocnost bojí. Nikdy ale nikdo nedokáže řešit problém, nezná-li jeho podstatu, příčiny a následky, a to bez pravdivého obrazu nelze zjistit. Je to jako tvrdit lékaři, že nás bolí noha, když k němu jdeme s angínou. Noha nás přitom může bolet také, takže v podstatě pacient nelže, ale bez informace, že ho bolí v krku, si angínu nevyléčí.

Kdo má tyto informace poskytnout ? Jenom my, nikdo to za nás neudělá. Já vím, že moje články nejsou žádnou vědeckou prací, ani nemají uměleckou hodnotu. To mě ale netrápí, kdo to číst nechce, ať nečte.

Nemá-li člověk s hledáním práce žádné předchozí zkušenosti, trvá dlouho, nežli se v té džungli vyzná. Je to svět sám pro sebe, stát ve státě. Člověk, který do něho vstoupí poprvé, si připadá jako v Jiříkově vidění nebo na jiné planetě. Tady neplatí žádné zákony, žádná pravidla, ani ta nepsaná. Je to svět divé zvěře, kde si každý hledá potravu a svou kořist sám na základě svých primitivních pudů. Dá se to vydržet 2-6 měsíců, pak každý uchazeč zaleze a léčí si utržené rány. Někteří to řeší sebevraždou, ale to si v novinách nikdo nepřečte.

Na trhu práce se dozvíte mnoho nových poznatků. Například, že kapitalismus je skvělá věc na regulaci přelidnění. Na co budovat koncentráky, které každý vidí, na co mučit a popravovat, stačí lidem sebrat peníze a regulace se spustí sama. Odtud také pramení nedostatečný důchodový system.

Myslela jsem si, že v mém věku a při mých dobrodružných zkušenostech mě už nemůže jen tak něco překvapit. Teď často nevycházím z údivu. Na takové množství podvodníků a jejich mně neznámých metod jsem nebyla připravená ani já. Lidé, kteří ztratili firmu nebo jim byl odebrán živnostenský list, klidně podnikají dál, hledají spolupracovníky a chtějí se přiživit na jejich práci i dobré pověsti. Uchazeče strhnou do propasti dříve, nežli se stačí rozkoukat. Takovéhle zkušenosti si musíme předávat, protože to je jediný způsob, jak se proti podvodníkům bránit. Informace mají dnes hodnotu vyšší nežli zlato.

Vždy, když mi někdo radí, abych začala obchodovat na živnostenský list, zjistím, že dotyčný neví, o čem mluví. Radí jenom proto, že vidí inzerát a považuje ho za možnost dobré práce. Co se ale za takovými obchody skrývá, o tom se málokdy dočteme. Teprve když nějaký druh obchodu přeroste únosnou míru -- například prodej kradeného zboží na internetových stránkách, začne se o problému mluvit nebo se na něj upozorní, jako to udělaly Lidové noviny 30. ledna.

Dělat obchodníka někdy znamená zaplést se do nelegálního obchodu a pro nezkušeného člověka, navíc nevzdělaného, je velmi těžké nelegálnost odhalit. Poznat z inzerátu poctivého a nepoctivého obchodníka nelze, to vyžaduje delší osobní pohovor a prověření jeho živnosti nebo firmy.

Občas se stane, že se uchazeč o práci rozjede do sídla firmy a zjistí, že firma na adrese vůbec nesídlí. Setkala jsem se také s podnikatelkou, která si uchazeče pozve do restaurace a tam ho nutí podepsat "spolupráci" nebo rovnou pracovní smlouvu či dohodu o práci. Uchazeč vidí neznámého člověka, nic o něm neví, a přesto se najde dost lidí i s vysokoškolským diplomem, kteří podepíší s nadšením, že konečně práci sehnali, a nechtějí, aby jim utekla. Pak se nestačí divit a neví, jak z toho ven.

Estébácké praktiky se rozhodně nikam neztratily. Takhle probíhá nábor prostitutek jako servírek a uklizeček do nočních klubů, ale také nábor ostatních zaměstnanců, neboť i noční klub musí někdo uklízet a musí platit daně s veškerou příslušnou administrativou.

Reagovala jsem na nabídku obchodu na ŽL a pak jsem zjistila, že veškerá administrativa půjde přes můj živnostenský list, ale zboží si dotyčný bude zajišťovat a prodávat sám, mně poskytne provizi bůhví z čeho vypočítanou. Setkala jsem se s nabídkou na prodej zájezdů zkrachovalých cestovek, s nabídkou prodeje elektrotechniky, jejíž původ mě nemusí zajímat.

Nabídky na obchodního zástupce jsou dnes nejrizikovějšími nabídkami na trhu práce a nezkušeným lidem radím nevšímat si takových, které jsou nabízeny na telefonický kontakt, přes internetovou poštu nebo pouze osobním pohovorem někde v restauraci. Kontaktovat pouze firmy, které si v případě pozvání na osobní pohovor prověříme třeba prohlídkou pracoviště. Kontaktovat firmy inzerující na Úřadu práce nebo na personálních portálech, na firemních internetových stránkách, kde si přečteme IČO a pokud se nám něco nezdá, můžeme si firmu ověřit v Obchodním rejstříku nebo si živnost ověřit na příslušném živnostenském úřadě.

Po ověření firmy či živnostníka je potřeba si předem zjistit všechny podmínky, udělat si průzkum trhu se zbožím nebo službami a předem si spočítat, zda jsme schopni zvládnout vstupní investice. Mnoho obchodů je nabízeno se vstupním nebo licenčním poplatkem, je nabízený pronájem kanceláře s vybavením na "frenčízu", zisk z obchodu je samozřejmě provizní.

Musíme si uvědomit, že založení obchodní sítě a navázání obchodních kontaktů vyžaduje čas. Každý by si předem měl spočítat, kolik zboží musí prodat, aby si provizí vydělal na náklady nutné k obchodování, což je nejenom telefon a internet, ale také cestování a další vícenáklady. Pokud se zavážeme k nájemnému, franchisingu nebo půjčce, školnému a jiným poplatkům, můžeme se za pár měsíců dostat do pořádné dluhové pasti.

Riziko začínajícího obchodu si může dovolit pouze člověk, který má dostatečně velkou finanční rezervu, zajištěný vstupní kapitál z jiných zdrojů nebo alespoň někoho, kdo bude začínajícího obchodníka živit a platit za něho inkaso do doby, nežli začne vydělávat.

Obchodní zástupce musí obchodu alespoň trochu rozumět a musí jako obchodník vypadat. Pokud někdo nabízí práci v obchodu a je mu jedno, co uchazeč umí, jaké má vzdělání a pracovní zkušenosti, pak něco není v pořádku. Obchodní práce není pro každého.

V praxi se setkáváme s obchodními zástupci s tvrdými až vyděračskými metodami. Nemusí se vždy jednat o zlého člověka, někdy se jedná o člověka, který se v naději na práci zapletl do dluhů vůči svému zaměstnavateli a musí vydělávat. Setkala jsem se na jedné předváděcí akci se ženou, která se rozplakala, protože nic neprodala. Bylo mi jí líto, ale kvůli tomu bych si titanový nůž za 10.000 Kč nekoupila.

Takže, až některému čtenáři bude někdo vyčítat, že je líný a odmítá pracovní nabídky, kterých je v novinách dostatek, nezlobte se na něho, neboť neví, o čem mluví. Sami to ale nešťastným nezaměstnaným neříkejme, mohli bychom je nechtěně nahnat do osidel podvodníků. Poctivá pracovní místa občas jsou, jenom je těžké na ně narazit.

Vytisknout