Čechy nejsou Latinská Amerika

16. 2. 2010 / Michal Mašín

Začíná to už u některých verzí legendy, proč praotec Čech odešel se svým lidem z původní země jinam - pro bratrovraždu. Pak to dále postupuje přes různé vypichování očí až po Bílou Horu.

Rodiny zde nedrží pohromadě tak jako např. v Itálii, a tak se stává, že jedinci, kteří se dostanou do úzkých, ať už z jakéhokoli důvodu, nejsou rodinou podpořeni a de facto jsou absolutně sami.

Na druhé straně, je u nás velmi populární institut známosti. Téměř vše jde přes známosti. Např. pracovní místa na úřadech. Je vyhlášen konkurz, ale fakticky místo je už obsazeno a konkurz vyhlášen pouze za účelem vyhovění úřednímu šimlu.

V Čechách se podařilo velmi úspěšně implantovat strach z budoucnosti. Bohatí drží při sobě a navzájem se kryjí, kdežto chudí byli dovedeni k tomu, aby vzájemně bojovali za naději dosáhnout na kousek vyšší příčku. Pokud se takto níže postavený jedinec vzbouří, ostatní jej nepodpoří, ale naopak, také si kopnou.

V Nošovicích, kde útlak už evidentně překročil veškeré meze únosnosti, došlo k spontánní stávce a zřejmě největším úspěchem vyjednávání odborů bylo, že pracovníci nebudou za stávku potrestáni. Jenže nejsou pouze Nošovice, je mnoho dalších firem.

Můj kamarád mi vyprávěl o praktikách používaných v jednom výzkumném ústavu, o tunelování grantů, zadržování cestovného, výplat a dávání výpovědí. Např. podepíšeš mi výpověď dohodou, nebo ti dám výpověď za alkohol na pracovišti. Sice po dvou letech u soudu dokážeš, že jsi žádný alkohol neměl, ale do té doby tě nikdo nezaměstná a budeš mít problém.

To je jen jedna z možností nátlaku.

O další formě nátlaku jsem vám kdysi psal. Psal jsem vám, že můj kamarád autolakýrník byl nucen ke vstupu do ODS pod pohrůžkou propuštění. Pracoval v autoservisu. Odpověděl jste mi, že musím napsat, konkrétně, který autoservis a který vlastník, jinak to nemůžete publikovat. To jsem nemohl, protože pokud to kamarád nehodlal sám publikovat, nemohl jsem ho ohrozit tím, že to vynesu já sám. No, později to prasklo jinak i beze mě, takže teď již víte, že tím majitelem autoservisu byl jeden starosta pražského obvodu. Prasklo to a ten člověk sedí na úřadě dál a nic se mu nestalo. Dokonce velmi zvláštně získal právnický titul a ani teď se pod ním židle moc nekymácí, ale právnický titul dává v očích společnosti právo být politikem. Můj kamarád, ač nic nepráskl, stejně byl propuštěn. Důvod se vždycky najde. Ovšem kamarád jako autolakýrník hledá v ČR práci podstatně snáze než vědecký pracovník.

Jak si můžete tedy představovat, že lidé s vědomím, že nemají žádné zastání v úřadech, protože i sám bývalý premiér se na svého stranického kolegu zlobí ne proto, že je podvodník, ale že se při tom nechal chytit, si budou něco vynucovat ? Toto byl tragický omyl Che Guevary, myslel si, že lidé budou bojovat za lepší zítřek se zbraní v ruce a nechají si třeba prostřelit břicho v situaci, kdy ještě nemají tak úplně hlad.

Čechy nejsou Latinská Amerika, a proto tady lidé nebojují ani svým slovem a projevením názoru, protože za projevení názoru mohou být ekonomicky potrestáni. Reakce lidu lze tedy očekávat po vzoru Nošovic, teprve až tehdy, když útlak přesáhne jakousi pomyslnou mez únosnosti. A to už může být situace tzv. zabetonována. Myslím, že by bylo docela zajímavým studijním tématem nějak definovat, tuto mez únosnosti pro jednotlivé jedince i národy. Zřejmě zde budou propastné rozdíly.

Vytisknout