Kterak se v České republice bémuje jančík

15. 2. 2010 / Bohuslav Binka

Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity má jeden zásadní nedostatek. Každý, kdo si projde její působivé atrium, musí, chtě-nechtě, vyslechnout přinejmenším jeden soukromý studentský rozhovor. Minulý čtvrtek, paradoxně chvilku před zasedáním fakultní disciplinární komise, jsem si díky tomuto nedostatku vyslechl následující rozmluvu dvou studentů-bakalářů:

"Ty vole, tak sem ti do tý seminárky dal snad všechno, co vím a stále mi dvě stránky do limitu chybí. Já už sem v koncích." "No tak to zabenduj né? -- trochu míň, než ten blb a kdo na to u referátu asi tak přijde?" "Sakr,a to je nápad -- ať žije Benda!"

Představa, že by se i na naší fakultě tímto způsobem podvádělo, mě vyvedla z míry natolik, že jsem studentům hned na místě připomněl několik případů bendování , které naše disciplinární komise řešila a které skončily nepodmíněným vyloučením hříšníků ze studia. Studenti vypadali přinejmenším zaraženě, a já měl dobrý pocit ze světa, ve kterém přeci jen existuje spravedlnost.

Jak dlouho si tento pocit můžete uchovat v České republice, jsem zjistil hned následující večer, když jsem si k večernímu uklízení neprozřetelně pustil kanál ČT24. Pan Marek Benda, tedy člověk, který prokazatelně podváděl a získal neprávem vysokoškolský titul, v něm důležitým hlasem komentoval státní rozpočet.

Nechápu, proč se redaktoři veřejnoprávní stanice obrátili na někoho, jehož jméno se v poslední době používá takřka výhradně v souvislosti s podváděním. Možná chtějí zjistit, jakže se benduje s rozpočtem, možná úplně ztratili morální stud. Nevím.

Co však vím je, že panem Bendou poutavý večer neskončil. Krátce poté, co domluvil, zaplnil obrazovku předseda Nejvyššího kontrolního úřadu, pan František Dohnal, který hodnotil návrh nových způsobů kontroly nehospodárného nakládání s veřejnými financemi. Ano, jedná se přesně o toho pána, který si nechal z veřejných financí platit tři automobily a dva byty a jehož jméno by mohlo krásně suplovat činnost všech úředníků, kteří si umí z každé služby veřejnosti maličko přihrnout k vlastní hroudě. Navrhuji sousloví přidohnalnout si z veřejného.

Zážitek z české veřejnoprávní televize zakončil zhruba po hodině primátor Bém, který dokázal vyjmenovat všechny kladné vlastnosti svého spolustraníka Jančíka a usvědčit ze lži novinářské hyeny, protože švýcarskými orgány obstavené finanční prostředky jeho přítele podnikatele nejsou ve výši 2000 milionů, ale pouze 200 milionů a protože ztráta z projektu Opencard není 880 milionů, ale pouze 730 milionů. Jako bývalý student formální logiky chápu, že číslo 880 milionů není stejné jako číslo 730 milionů. Na druhou stranu jsem jako člen disciplinární komise přesvědčen, že úmyslné či neúmyslné krytí podvodů za 440 milionů má zhruba stejný morální význam jako úmyslné či neúmyslné krytí podvodů za milionů 365.

V podobných souvislostech navrhuji používat zkratku zabémovat jančíka .

Stanici, která lidem velmi pochybných činů dává prostor ke komentování důležitých událostí, jsem ještě před skončením úklidu vypnul, ale od té doby neustále myslím na slovesa, která lze vytvořit ze jmen současných českých politiků a z toho seznamu mě skutečně mrazí. Jen si zkuste vyložit smysl slov přihřebíčkovat si, ugrossnout to, zarathovat, řápkovatět, urbanit či kalousit a neprožít morální kocovinu. Já osobně to nedokážu a nejen to. Jak se mám podílet na vyloučení ze studia v případech téměř nevinného bendování, když na obrazovce televize tentýž den poslouchám moralizující komentář pana Bendy, Grosse, Dohnala či Béma? Jak vážně mám brát společnost, která si to nechává líbit?

Vezměme proto prosím následující volby spíše jako velkou disciplinární komisi a vylučme všechny strany, které si na vrcholných místech kandidátky dovolí nabídnout lidi bendující, ugrosslé a zabémovávající jančíka. Jen tak si ve volbách přespříštích budeme moci vybírat mezi slušnou pravicí a slušnou levicí a ne jako doposud mezi tím větším a ještě větším zlem.

Psáno pro Literární noviny a Britské listy.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.2. 2010