Prezidenta ČR Václava Klause včera znovu zvolili legislativci, nerozhodným hlasováním, které bylo údajně poškozeno hrozbami, úplatky a korupcí, píše ve své zprávě z Prahy společnost BBC.

V nedávných dnech údajně dostali někteří poslanci a senátoři poštou střelný prach a kulky ve snaze ovlivnit jejich volbu.

Klaus získal 141 hlasů při společném hlasování asi 280 poslanců a senátorů.

Nejkontroverznější otázky týkající se volby byly vztahy k Evropské unii a plány umístit americký raketový systém na českém území.

Prezident Klaus má pověst jako pevný euroskeptik a podporuje americké návrhy umístit radar na základnu nedaleko Prahy.

Reportér BBC z Prahy uvádí, že bylo zapotřebí dvojí volby, šesti kol hlasování a týden intenzivního přesvědčování, během něhož se údajně celá řada legislativců stala terčem hrozeb a vydírání.

Mafiánský nátlakový styl z minulého týdne vyvolává u pozorovatelů otázky, nakolik česká politická kultura upadla, konstatuje korespondent BBC.

Zdroj ZDE

Moje kandidatura na prezidentku České republiky vzbudila řadu spekulací. Proto považuji za potřebné sdělit veřejnosti svůj vlastní a nikým nevykládaný postoj. Stejně jako ostatním občanům naší země se mi nelíbí současná strnulost a nevýkonnost politické reprezentace, která zdegenerovala do podoby údržbářské čety. Příčiny jsou jasné a všeobecně známé. Skutečnou politickou soutěž nahradila taktika zájmových skupin, které parazitují na těle naší demokracie. Jejich vyrovnané síly zakonzervovaly politický vývoj na úrovni devadesátých let minulého století.

Jiří Paroubek pokládal za potřebné vyjet po předsedovi KSČM Filipovi hned po skončené prezidentské volbě. Šéf ČSSD, zřejmě aby předešel tomu, že tak bude někdo hodnotit jeho samého, oznamuje médiím, která po každém plivanci na komunisty lační, že "Filip je buď neschopný, nebo všeho schopný".

Kdyby nám, Čechům, chtěl dnes někdo odejmout část našeho historického území -- například severozápadní hraniční pás od Karlovarska přes Ústecko až po Náchod a od Lanškrouna po Ostravu, zvaný Sudety -- to bychom řvali! Možná bychom to území i bránili proti nacionalistickým bojůvkám, možná bychom se domáhali ochrany ze strany "mezinárodního společenství".

Ministr Nečas má tak špatnou krátkodobou paměť, že ho z výkonu veřejné funkce diskvalifikuje.

Posuďte sami.

Jeden z mála velmi českých hostů utajených setkání Bilderberg Group (Stenungsund, Gothenburg, Švédsko), ředitel New York University v Praze, člen správní rady Sorosova Open Society Fund, člen výkonného výboru Bakalova sdružení Lípa, Zielniecova klubu Osma a havlovské Nadace Forum 2000. Ale i bývalý architekt Čtyřkoalice, bývalý ředitel výzkumu a analýzy americké vlivové vysílačky Radio Svobodná Evropa a ředitel východoevropských studií amerického vlivového centra Freedom House. To všechno a ještě poněkud víc je absolvent mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě Jiří Pehe. Jestliže Jiří Pehe píše v deníku Právo, že Klausovo znovuzvolení zhorší vztahy s USA, tak to nejspíše bude pravda. Velvyslanec USA Graber, stojící v předsálí a odškrtávající si počty hlasů, se při zvolení Václava Klause prezidentem netvářil nadšeně, ale značně kysele. Je to dobrá zpráva nebo ne? Podle mého je to jediná dobrá zpráva, která znovuzvolení otce kupónové privatizace provází.

Štěpán Kotrba zajímavě i když na můj vkus poněkud nacionalisticky a paranoidně argumentuje, že znovuzvolením Václava Klause do funkce českého prezidenta byly zřejmě do určité míry zpřetrhány vazby mezi českou a americkou politikou. Pochvaluje si, že se Klausovým zvolením zmírnil "tlak amerických 'vlivových' skupin" na Českou republiku. Důkazem toho má být v deníku Právo vyjádřené zklamání Jiřího Peheho, že nebyl českým prezidentem zvolen Švejnar.

V pátek 15. února odpoledne jsem členům semináře o českém filmu na Glasgow University měl možnost sdělit, že českým prezidentem byl zvolen Klaus. Přítomna byla i - ano, americká! :) historička Mary Heimannová, která léta vyučuje historii na zdejší skotské Strathclyde University. Její reakcí - a ta dáma zná poměry v Česku hodně podrobně a velmi inteligentně je umí analyzovat - bylo: "To je blbý".

Kdyby kuřáci museli každoročně vyplnit formulář, dodat fotografii a zaplatit 10 liber (cca 350 Kč) za vládní povolení kupovat si cigarety, daleko více by se jich vzdalo kouření, konstatoval v britském rozhlase profesor Julian Le Grand, předseda organizace Health England.

"Asi 70 procent kuřáku si přeje přestat kouřit. Takže kdyby se jim trochu ztížilo pokaždé znovu začít kouřit, anebo vůbec začít, mělo by to velký dopad."

Nápad je jedním z návrhů, které organizace Health England posílá na britské ministerstvo zdravotnictví ve snaze zabránit chorobám obyvatelsta. Organizace Forest, která zastává práva kuřáků, konstatovala, že návrh je "šokující".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vážení páni předsedové, vážené senátorky a poslankyně, vážení senátoři a poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi, abych své dnešní vystoupení zahájil poděkováním těm z vás, kteří jste mi před týdnem dali svůj hlas, a abych poděkoval všem, kteří se minulý pátek a sobotu snažili zachovávat důstojnost prezidentské volby. Ta je hodnotou sama o sobě.

Považuji to sice za prazvláštní výsadu, ale v této chvíli pronáším již svůj pátý kandidátský projev. Ověřil jsem si, že od zrodu našeho novodobého státu tento úkol či příležitost či poctu ještě nikdo neměl.

Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená paní Bobošíková, vážení hosté. Když jsem vyhlásil svou kandidaturu na úřad prezidenta, mnozí mě přesvědčovali, že nemám šanci. Když jsem namítal, že David v boji s Goliášem také neházel prak do žita, mnozí se jen zdvořile usmívali. Mé přesvědčení do souboje jít pramenilo z pocitu, že jak mé názory, tak i můj postoj k veřejnému životu, můj náhled na situaci naší země i můj přístup k prezidentské funkci odpovídají postojům a názorům mnoha spoluobčanů.

Dnes mám tu čest před Vámi znovu stát, neboť první volba dopadla patem. Děkuji vám, kteří jste se ztotožnili s mou vizí, děkuji občanům, kteří podporují moji kandidaturu.

Místo seriózního aktu volby prezidenta ČR měli občané ČR možnost sledovat nejrůznější projevy pokleslé politické kultury, včetně zjevných náznaků politické korupce a vydírání volitelů. Dosavadní vedoucí garnitura ODS, která své pozice opírala o přeběhlíky z opozičního tábora, především z ČSSD, dostala další posily z týchž zdrojů při neúčasti jedné poslankyně ze Strany zelených.

Václav Klaus byl dnes podle informací ČTK znovu zvolen prezidentem. Ve třetím kole získal od přítomných členů parlamentu nadpoloviční většinu hlasů, a porazil tak svého protikandidáta Jana Švejnara.

Zdroj ZDE

15. 2. 2008, 14:30, Ve studiu ČT věnovaném prezidentské volbě je opět nevyvážená skladba hostů. Jan Bureš i Lukáš Jelínek, kteří jsou do studia pozváni jako odborníci na politologii, jsou členy ČSSD. ČT sice jejich politickou příslušnost deklaruje, ale z hlediska objektivity jsou jejich prohlášení vždy zatížena účelovostí. Na druhou stranu pro diváky, kteří si nevšimnou titulku identifikujícího hosty pořadu, postrádají prohlášení těchto hostů nutný kontext, do kterého musejí být zasazena. Ve studiu proti dvěma členům ČSSD sedí pouze novináři.

Situace je zrcadlově opačná oproti situaci, kdy byl při první volbě prezidenta půl den hostem pořadu ředitel Centra pro ekonomiku a politiku, think tanku Václava Klause.

Dobrý den dámy a pánové, ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

Tak vidím, milé BLISTY, že už děláte komunistické straně promo úplně nepokrytě. Dokud podporovali Švejnara, bylo zde velké množství článků podporujících tohoto kandidáta a vysvětlující, proč je objektivně nejlepší jej volit. Nyní, jakmile komunistická strana otočila, otisknete jako titulní článek plochý a levně populistický projev Jany Bobošíkové a pan Kotrba se může přetrhnout ve vysvětlování, proč je tato politička, bývalá členka ODS, známá svými velmi pravicovými názory, vhodnou kandidátkou (jakoby mu nebyl jasný čistě utilitaristický a taktický důvod její kandidatury). V poslední době sleduji, že se z donedávna nezávislých, i když vyhraněně levicových BLISTŮ, nenápadně a postupně stává, zejména prostřednictvím pana Kotrby, hlásná trouba názorů a politiky KSČM, míní čtenář, který se podepsal jako Karel Rezek.

Dovolte mi, abych vám objasnil současný postup Komunistické strany Čech a Moravy při druhé volbě prezidenta republiky a snad i širší program naší strany, ze které tento postup logicky vyplývá.

Naše strana je stranou marxistickou, vychází z dodnes nepřekonané analýzy raného kapitalismu, kterou podal Karel Marx již v XIX. století, a je nástupnickou stranou někdejší Komunistické strany Československa. Vy všichni však jistě velmi dobře víte, že nástupnictví neznamená otrocké pokračování, a to dokonce ani v monarchii, natožpak v parlamentní demokracii. Hlásíme-li se ke slovu "komunistická", neznamená to nic více a nic méně, než že se nevzdáváme myšlenky na sociálně spravedlivou společnost, která ideály Velké francouzské revoluce, onu známou triádu "volnost, rovnost, bratrství" bezezbytku naplní i v oblasti hmotných statků.

Poslanecký (senátorský) mandát můžeme chápat tak, že zvolenému držiteli (držitelce) na čtyři roky poskytujeme privilegium rozhodovat za nás. Držitel mandátu je odpovědný jen svému svědomí. Otázka, nakolik plní předvolební sliby, je otázka po osobním charakteru dotyčné osoby. Kandidáta volíme na základě jeho lidských vlastností, které předem známe nebo se s nimi před volbami seznámíme. Případně můžeme na toto seznamování se rezignovat a "outsourcovat" je na subjekty na to specializované - tedy na politické strany. Politická strana se stává garantem osobního charakteru kandidáta/kandidátky; jak to udělá, to je záležitost know-how politické strany.

Dokonáno jest.

Včerejším zvolením Václava Klause dostala diskuse o článku Tajná volba ANO, Švejnar NE alespoň na čas akademický charakter. Přesto chci poděkovat oběma autorům, kteří na můj článek navázali – Petru Novotnému a Janu Rovenskému – za to, že velmi správně postřehli podstatu výchozí část mého vstupu: boj o Hrad začal sporem o pojetí mandátu poslance a senátora. Kdybych se měl pokusit shrnout, v čem si s pány Novotným a Rovenským rozcházím, asi bych mluvil o dvou hlavních věcech. Tou první je odlišení mezi ideálem a reálným životem; tou druhou je právně-politologický výklad aktuální podoby mandátu.

Článek pana poslance Maštálky v Britských listech si podle mého skromného mínění zaslouží pozornost spíše kvůli tomu, o čem autor mlčí, než tím, co říká. Europoslanec zmiňuje hned několik důvodů pro veřejnou volbu prezidenta a posléze je veskrze logickou argumentací vyvrací. Ten (alespoň pro mne) nejvýznamnější důvod však opomenul, a z textu samotného je patrné, že mu snad ani nepřišel na mysl.

Rád bych se proto pana Maštálky veřejně zeptal na čtyři prosté otázky.

JU│ Gruzínská opozice vyhlásila vládě poslední rozhodující bitvu, píše ruský server Vzgljad. Podle těchto zpráv se mítinku opozice na prospektu Rustaveli v pátek zúčastnilo kolem 20 tisíc lidí, kteří požadovali uskutečnění svobodných parlamentních voleb letos na jaře. Nyní je prospekt Rustaveli oblepen plakáty s portréty prezidenta Saakašviliho a předsedy ústřední volební komise s nápisem "Zloději hlasů" Opoziční strany se dohodly, že pokud nebude jejich požadavek splněn do 22. února, pak začnou akce protestů formou masových hladovek.

Aby byla tajná volba doopravdy tajná, i když stranický požadavek bude znít "kontrolovatelně tajná", existuje jedno řešení: zaškrtnout toho požadovaného kandidáta, vyfotit si lístek mobilem a nevhodit ho do urny. Schovat do kapsy nebo pod slipy.... A jelikož u urny jste jen vy a Bůh, dámy a pánové poslanci a senátoři, nikdo vám nic nedokáže. Stranickému sekretariátu předložíte fotografii vaší ruky a zaškrtnutého lístku. Vy jste to nebyli, čí hlas chyběl...

Proto je veřejná volba, přes svou "nedůstojnost" důstojnější. Nebudete muset vyndavat volební lístek poklopcem. Poznámka pro moralisty: kdy bylo které rozhodování Parlamentu "důstojné"? Jedině tehdy, když nešlo o nic. Jakmile šlo o peníze či moc, rvačka je stále stejná. Tato společnost je rozdělena na dvě stejné poloviny. I parlament, byť pravých sto není totéž co levých sto díky dvěma grázlům. V případě prezidentské volby jde o vítězství v regionálních volbách i v parlamentních volbách 2010 (či dříve). A proto jde o dost - jak o peníze, tak o moc. A jde i o lidi... Tak ať to národ vidí.

S ohledem na doslova kruté podmínky práce v našich dolech na samém počátku padesátých let minulého století, nepředpokládám, že ještě žije mnoho mužů, kteří tehdy v podzemí pracovali spolu se ženami. A už vůbec netuším, zda ještě žije některá z těch mála, které se odhodlaly fárat do dolů. V ČSR byla Úmluva Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 45, přijatá těsně před válkou, dodržována. Teprve v demagogické euforii "Sovětský svaz náš vzor" byla praxí prolomena, i když nebyla vypovězena. Hovořilo se v té souvislosti o rovnoprávnosti, ač všichni přemýšlející dobře věděli, že práce žen v dolech SSSR byla pouhou železnou nutností. Mladých, silných a zdravých mužů po válečných ztrátách prostě nebylo. A ti co zbyli, ve velké většině po dlouhých letech válčení nedokázali pracovat, tak maximálně snad jako šoféři.

Martin Bursík poznamenal 13. 2., že se nenechá "vydírat" požadavky KSČM stran radaru. Řekl, že v tuto chvíli neřeší americký radar v ČR, ale volbu českého prezidenta. Je zřejmě jen shodou náhod, že američtí geodeti, kteří dnes ukončili několikadenní návštěvu ČR, mimo jiné zkoumali případné rozmístění jednotlivých částí radarové základny USA ve vojenském újezdu Brdy. Je jistě jen shodou náhod, že právě v době prezidentské volby spěje jednání s USA o Radaru k závěru. Ale těch časových shod a náhod je více...

Prezident České republiky má pravomoci. Směrem k centrální bance, soudům i jiné.

Ovšem popravdě jeho vliv na reálný život občanů je malý. Proč tedy tolik emocí, proč tak bezskrupulozní vedení prezidentské volby? Kdo a co může získat či ztratit?

Jasným vítězem budou komunisté. Bez ohledu na výsledek. Tato volba jenom pregnantně ukáže, že skutečně bez třetí nejsilnější strany to prostě nejde. Ať tak či tak. Skutečně nelze ignorovat vůli třetí největší skupiny voličů. Řeči o patech ve sněmovně jsou pouze zakrýváním faktu ignorování existence a legitimity třetí nejsilnější strany.

Na neděli 17. února se chystají kosovští Albánci deklarovat rozhodnutí o vyhlášení nezávislosti, k němuž by mělo dojít následujícího měsíce, tedy v březnu letošního roku. Na tento akt se připravují členské země EU tím, že svolávají následující den do Bruselu schůzi ministrů zahraničních věcí Sedmadvacítky.

Při četbě série článků se společným tématem Kosova mi nedá než reagovat.

To jste se všichni pomátli? Jak chcete zajistit harmonické soužití dvou národů v jednom státním celku, když se příslušníci těchto národů bytostně nenávidí? píše Alexander Železný.

V tomto článku volně navážu na své dřívější články na Britských listech. Reakce diskutujících a rychle postupující realita mě přiměly k dalšímu zobecnění ve formě charakteristiky návodu "jak na to".

Rozhodně nepatřím k těm, kdo by zavíral oči před negativními jevy polistopadového vývoje a zejména jeho dopadu na Romy. Vysoká nezaměstnanost, rasová diskriminace, útoky fašistických skupin atd. - to jsou jevy které ve větší nebo menší míře pocítil na vlastní kůži každý z nás. Odpověď na otázku kdo je vinen, že se vývoj ubírá pro nás Romy tak nepříznivým směrem není jednoduchá. Pro některé je nejsnazší říci jsou to polistopadové vlády. V poslední době hledat konkrétního viníka za špatnou situaci ne jenom Romů v této zemi naléza svůj cíl nejčastěji v osobě prezidenta Václava Klause. V poslední době se setkávám ne jenom v romském hnutí přímo s démonizaci jeho osoby. Zpravidla ji provází nostalgické vzpomínání na poklidné časy minulého totalitního režimu a agitka miniaturních impotentních romských organizací z regionů České republiky.

Zasílám postřeh z chatu s Václavem Moravcem, píše Martin Marek:

Někteří mí kamarádi říkají, že by bylo úplně nejlepší, aby se ženy vrátily zpět do kuchyní a staraly se o blaho svých manželů a dětí, protože k tomu jsou přírodou předurčeny. Nic proti tomu, když některou ženu bude bavit dnes a denně aportovat mužovi domácí obuv či noviny, když za ni onen dotyčný zaplatí sociální a zdravotní pojištění a onu dotyčnou domácí hospodyňku dotyčný nevymění v letech druhé mízy za mladší atraktivní model, pak možná lze hovořit o svobodné volbě(?)

Rovnost příležitostí žen a mužů není v tom, že ženy a muži jsou stejní, ale v tom, že mají i různé fyzické předpoklady, proto ani zde není splněna podmínka, která je uváděna v důvodové zprávě k vypovězení Úmluvy Mezinárodní organizace práce 45 z 21. června 1935 o zaměstnávání žen podzemními pracemi v podzemí a dolech všech druhů a článku 8 odst. 4 Evropské sociální charty z 18. října 1961., vzešlé z útrob pravicové vlády. V tomto případě nejde o rovnost pohlaví, ale o fyziologické předpoklady, které jsou i mužů i žen různé. A kterou je třeba respektovat. Stejně, jako pánské a dámské záchodky v zázemí Topolánkova kabinetu.

Nelze se divit, že vytváříme systém, ve kterém vůbec nikdo nechce žít. Většina lidí si to neuvědomuje. Nejvíce ti, kteří ten systém s plným nasazením vytvářejí a obhajují. Všimněme si jak nakládáme s domorodci kolem sebe i v nás. Například, podobně jako s těmi australskými. Zřejmě nás neohrožovali kyjem, ale atomovými zbraněmi?

Jsem nucen reagovat na článek v Britských listech, konkrétně na pasáž, v níž se uvádí,

Tvrzeni o institutu CERGE se nezakládá na pravdě. CERGE-EI je nepolitická akademická instituce, která neprosazovala a neprosazuje žádnou politiku vůči cílovým skupinám politických stran. Ostatně vzhledem ze svého statutu veřejnoprávní výzkumné a vysokoškolské instituce se CERGE-EI prosazováním či propagací určité politiky ani zabývat nemůže. CERGE-EI se zabývá vzděláváním doktorských studentů a výzkumem, jehož výsledky jsou převážně publikovány v recenzovaných odborných žurnálech.

Tímto se ostatně CERGE-EI liší od CEP a jiných think-tanků, jejichž (zcela legitimním) cílem naopak je obvykle propagovat určitý politický směr či ideologii, a vědou se obvykle nezabývají. Tato fakta si mohl autor článku snadno ověřit např na našich stránkách www.cerge-ei.cz.

Výrok autora negativně zkresluje obraz CERGE-EI, upozorňuje Libor Dušek.

Konečně to někdo řekl na plnou pusu, proč se Česko tak silně brání přijetí Eura. Tomáš Sedláček z ČSOB přiznal v diskusi, že české banky ročně na převodních poplatcích mezi korunami a eurem vydělají 15 miliard korun.

Z tiskové zprávy ČT:

"Vládní představitelé berou svou práci vážně natolik, že se kvůli ní i citově angažují."

Pobavil mě článek novináře Martina Zvěřiny uveřejněný v Lidových novinách v rubrice NÁZORY dne 12.2.2008 se sugestivně vstřícným názvem "Je rozčilený ministr upřímný?". Myslím si, že pan Zvěřina měl na výběr i jiné možnosti ve výběru nadpisu. Při trošce snahy, se dalo použít ještě víc empatie, např. : "Ivánku, prosím Tě, buď příště opatrný." Článek si můžete přečíst ZDE

Vyberu dvě zajímavé pasáže:

Považuji za nutné kriticky reagovat na některé názory Milana Valacha, vyslovené v diskusi o alternativní politice v článku „Co dělat“ . Oceňuji ho jako autora zajímavých textů o přímé demokracii. Domnívám se ale, že chápe nesprávně povahu a možnosti alternativních hnutí. A musím přímo odmítnout jeho výroky o občanské iniciativě Ne základnám. Žádné široké občanské hnutí nevzniká z nějakého obecnějšího sociálního zájmu (dodal bych: také zájmu politického nebo kulturního) jaksi samo sebou. Vždy ho probouzejí k životu iniciativní a aktivní skupiny lidí s určitým stupněm vlastní sebeorganizace, ať zárodečným nebo pokročilým. To platilo odjakživa.

Česká televize zprostředkuje divákům v pátek 15. února volbu prezidenta ČR na programech ČT1 a ČT24, přičemž zpravodajská stanice ČT24 se jí bude v monotematickém vysílání věnovat po celý den. V průběhu dne se budou na vysílání podílet všechna moderátorská a reportérská esa zpravodajství ČT. O vývoji volby bude ČT informovat i v případě, že dojde k jejímu prodloužení. S přímým přenosem vyhlášení výsledků hlasování vstoupí ČT do vysílání aktuálně. Případné programové změny na všech stanicích ČT budou divákům včas avizovány jak na obrazovce, tak na webových a teletextových stránkách ČT.

Občané, bijte na poplach! Demokracie je opět ohrožena! V první kole voleb nového prezidenta tentokrát demokracie zklamala na plné čáře. Tentokrát chlebodárci, zákonodárci, zákonodrátci a politikové úplně selhali. Snad se to v dalším kole podaří napravit. Jinak budeme všichni namydlení a půjdeme pod vodu.

Tentokrát nešlo o svobodnou volbu. Selhala a byla nedemokratická, neboť nenabízela možnost vybrat si ze všech špatných kandidátů toho nejhoršího, který je představován jako nejméně špatný.

Já bych se chtěl pana Tichánka trochu zastat. Fyzika je sice opravdu všude na světě stejná, ale když čtete např. Feynmanovy přednášky z fyziky, uvědomujete si mnohem více, jak je krásná, fascinující, jakým je intelektuálním dobrodružstvím, kdežto učebnice českých fyziků takový zážitek nedávají.

V české, zejména školské fyzice, je kladen obrovský důraz na rutinní výpočty a na přijetí "fakt" v podobě rovnic a zákonů, s hlubší reflexí fyziky a jejích dějin se prakticky nesetkáte. Přitom fyzika (a to platí o každé vědě) je fyzikou teprve tam, kde je tvůrčí duch, fantazie, invence, a nikoli tam, kde je pouhým zvládnutím toho, co je už známo.

V Česku - podle mne i díky komunistickému režimu - platí taková podivná víra, že věda ví, a proto musí být prkenná, nimravá a jaksi spojená s tím, co každý průměrný člověk považuje za "dobro". Žádná taková věda ale neexistuje a čeští vědci by asi žasli, jak nesmírně bohaté a hluboké diskuse se mezi elitními vědci a filozofy vědy vedly v minulém století a stále se vedou.

BC: Přírodní vědy určitě nelze považovat za materialistické. Materialismus je metafyzická nauka o bytí, kdežto přírodní věda je filozoficky nestranná a připouští různé interpretace světa - tak např. dualismus, ten zastával Popper, deismus, ten zastával Einstein (který mimochodem nevěřil v existenci času tak silně, že tuto svou víru použil jako argument v kondolenčním dopise ženě mrtvého přítele), idealismus (ten zastával zřejmě Ernst Mach) - našly by se dokonce příklady fyziků, kteří měli blízko ke klasické metafyzice, jež je chápána dnes jako zcela "nevědecká" (byl by to Duhem a Schroedinger).

Většina vědců jsou "materialisté" v tom, že věří v materiálnost toho, s čím zacházejí v laboratoři (nádherná kniha Iana Hackinga REPRESENTING AND INTERVENING), ale málokdo přemýšlí o otázkách, o čem naše vědecké poznání vlastně vypovídá.

Diskutovaly o tom během minulého a předminulého století elity vědy a filozofie a materialismus rozhodně není výsledkem - spíš se ta otázka bude muset vyřešit bez pomoci metafyziky, jakou materialismus je, a s obratem k pragmatismu a existencialismu (zajímvé a vysoce poučné jsou v tomto smyslu van Fraassenovy přednášky - na Yale - o vztahu vědy a náboženství, kniha nese název THE EMPIRICAL STANCE a vyšla péčí nakladatelství Yaleovy university v roce 2002).

Odkazy na obě knihy na Amazonu ZDE ZDE

Přiznám se, že mě stálo jisté úsilí, abych z textu pana Tichánka pochopil jeho hlavní myšlenku. Mám zato, že je jí postesk nad normalizačním myšlením českých fyziků a jejich neschopností přijmout odvážné originální nápady. To je také zřejmě onen společenský aspekt problému, který článek kvalifikuje pro publikaci v Britských listech. Přesto se domnívám, že pouhé konstatování neradostného stavu české vědy bez bližšího nastínění důvodů, které k tomuto závěru vedly, je poněkud nefér. Autor komentuje neradostný stav české fyziky na základě sdělení nejmenovaného pedagoga, že by si netroufnul kolegům představit Tichánkovu myšlenku o stvoření vesmíru nadřazenou civilizací. Bližší vysvětlení motivů dotyčného učitele si můžeme jen domýšlet (stěžoval si snad na "tlak z vyšších míst?"). Celá věc má zřejmě objasnit příčinu fyzikálních zákonů, zejména příčinu platnosti speciální teorie relativity.

Přijede syn domů na návštěvu a povídá matce: Tak jsem si už vybral směr studia "Bude ze mě doktor filosofie". "To je prima, Pepíčku," odpoví matinka, "a co je to za nemoc, ta filosofie?"

Tato krátká poznámka je reakcí na zajímavý příspěvek pana Tichánka "Ukončit normalizaci české fyziky" .

Dovoluji si Vám odpovědět slovy Vámi citovaného Isaaca Newtona:

Latinský originál bohužel právě nemám po ruce -- proto cituji z anglického překladu třetího vydání Principií (1726) vzniklého asi 50 let po jeho vyjití:

Kvalifikace nezbytná pro výuku automechaniků nestačí většinou ke kritice fyziky a fyziků. Nazývat stav české vědy termínem normalizace může buď ignorant nebo blbec. Kritizovat materialismus exaktní vědy může jen blbec nebo pánbíčkář. Jiná věc je hádání o slovíčka v "vědách" neexaktních, kde vynálezci dutoprostoru a obhájci placatosti Země jsou placeni ze státního rozpočtu, nikoliv však připouštěni na sympozia o fyzice. Bílou barvu NEtvoří několik barevných složek. A tělesa NEtvoří komplexy počitků . Nevzdělaní by se měli vzdělávat a duševně nemocní by se měli léčit. Panu Tichánkovi nejspíše pomoci není a čtenářům je třeba se za redakci omluvit.

Informaci jsme čerpali z veřejných zdrojů, včetně zprávy ČTK a iDnes. Pokud jsme tím někoho uvedli v omyl, omlouváme se. Informace z archivu neodstraňujeme, nicméně je v souladu s tiskovým zákonem uvádíme na pravou míru, pokud se ukáží být nepravdivé, což tímto s vírou v pravdivost informací ředitelky CEVRO Institutu, které až dnes zaslala redakci BL, činíme.│red

V zemi, kde hraje významnou roli každé soudní rozhodnutí jako precedenční rozsudek, podstatnou měrou ochromil soudce základní britský protiteroristický zákon, když zrušil rozsudky, vynesené nad pěti muslimskými muži, uvězněnými loňského roku za to, že si z internetu stahovali extremistický materiál, týkající se terorismu, a podělili se o něj.

Britský "Lord Chief Justice", hlavní odvolací soudce, rozhodl, že pokud neexistují jasné důkazy, že obžalovaní chtějí využít slovního materiálu k teroristickým akcím, není zakázané číst či studovat teroristickou literaturu.

Křest AudioCD gorilích pohádek a písniček z projektu Odhalení Českého rozhlasu s názvem Moja a páv, kompletně namluvené a nazpívané Lucií Bílou , se uskuteční ve čtvrtek 21. února 2008 od 15 hodin v Perfect Restaurantu, Soukenická 4, Praha 1. Kmotrou bude herečka Jiřina Jirásková. Lucie Bílá i Václav Bárta se do těchto aktivit zapojili s nadšením a bez nároku na odměnu.

Gorilí pohádky autorů Miroslava Bobka a Terezy Šefrnové režíroval Jan Jiráň, namluvila a nazpívala je Lucie Bílá a původní hudbu k nim napsal Noid - Václav Bárta. Český rozhlas Leonardo některé vysílal na Štědrý den od 10 hodin, na druhý svátek vánoční od 16 hodin, na Silvestra od 10 hodin a na Nový rok od 17 hodin. Nyní vychází celé CD...

Lidé mezi čtyřicítkou a padesátkou mají častěji depresi než ostatní, ale zdraví lidé v sedmdesáti jsou tak šťastní jako dvacetiletí.

Vědci okolo Andrewa Oswalda z Warwick University v Anglii zjistili, že mívají na celém světě lidi mezi čtyřcítkou a padesátkou častěji depresi než ostatní. Zkoumali v této věci celkem dva miliony lidí v 80 zemích světa a zveřejnili své výsledky v odborném časopise 'Social Science & Medicíne'. Spiegel Online o tom informoval pod titulem "Krize středních let existuje'.

tisková zpráva

Ministerstvo práce a sociálních věcí zamítlo odvolání Intersparu proti rozhodnutí úřadu práce v Praze 10, kterým mu byla uložena pokuta půl milionu korun za porušení zákazu diskriminace a rovného zacházení při výběrových řízení. Proti rozhodnutí ministerstva se nelze dále odvolávat, Interspar se tedy zaplacení pokuty již zřejmě nevyhne.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.