Bílý muž předstírá že je hloupý, jen aby nemusel zpytovat své svědomí

26. 3. 2011 / Filip Mahďák

A "hloupý" snědý muž mu v tom pomáhá seč mu síly stačí. Jak se již několik dnů snaží velmi mírně a neúspěšně upozornit Jan Čulík. Vrchem spodem kritizovaná vojenská intervence v Libyi pod vachrlatým mandátem OSN a Ligy arabských států by nebyla vůbec možná, kdyby vojska vedená mafiánským klanem Kaddáfiho rodiny nezačala v boji se vzbouřenci programově používat těžké vojenské techniky. A to tak, že jako rukojmí třetí strany položila maminky s dětmi a pokojné islámské pacifisty. Bezbranné lidi. CIVILISTY sedící někde po tmě ve studených domech, uvnitř vzbouřeneckých měst, bez internetu, televize, telefonu, jídla, léků, vody, elektřiny, fungujících toalet a mléka pro kojence. Čekajíce bez pomoci až na ně či na jejich školu, mešitu a nemocnici dopadne bomba či dělostřelecký granát Kaddáfiho socialistické lidově osvobozenecké protikoloniální armády velké džamáhíríje.

Karel Dolejší neví, že v dolní komoře britského parlamentu sedí nějaký pátek kromě bílých MP už i černí, hnědí... nehledě na to že svým názvem článku doslova uráží třeba takového prezidenta USA který vlastně není černý ani bílý.

"Zkurvysyn" je nadávka zvráceného konstruktu. Opravdu chlapcům co ji používají a toho syna vyrobili, přeji, aby si ho jednou zkusili i odrodit. Oblíbené je toto slovo v poslední době i na stránkách Britských listů. Slovo, jež je samo osobě logicky úplně pitomé, v sobě i přes to stále nese výraznou negativní konotaci. Negativní konotaci, kterou se snaží bílý muž vychytrale přesunout někam jinam. Jinam ze svého vydezinfikovaného společenského prostoru a teplé sprchy dvakrát denně. Daleko do exotických zemí a divokých tváří nemytých Alifarka loupežníků. Jen aby se nemusel podívat do zrcadla a přiznat si že největší zkurvysyn v této hře je přece on sám.

Všechny ty bomby, které padají v Libyi, kulomety, které řachtají, děla, která bouchají, stíhačky svištící na nebi, ponorky a lodě rejdíce dnes zase od Kartága až po Tyrus, nevyrobil beduín v poušti, ale většinou dobře placený zaměstnanec zbrojního průmyslu. Nosné to páteře naší západní ekonomiky a nedělních výletů na zmrzlinu s rodinkou do zoologické zahrady. No a vše se to musí spotřebovat, aby se mohlo zase vyrobit. Kdepak jsou v těchto extra platbách utopeny úsporné balíčky a vládní deficity? Kdopak nám to zodpoví? Místo vysílání BBC na krátkých vlnách, jež bylo shledáno nepotřebným, Británie nakoupí další potřebné rakety. No on nám to ten zbrojní průmysl vrátí bohatě na daních rozvoji služeb a přidružené výrobě i na ty důchody a sociální příspěvky pak něco zbude.

Udivuje mě dvojí standard, který zaznamenávám v poslední době na Britských listech k tomu, co je a co není propaganda. Jinak vždy víceméně střízlivé BL úspěšně propagandu odhalující, prodělávají výrazný posun k bulvární prezentaci neověřených informací a překrucování faktů. Udivující je emoční náboj článků prezentující sama sebe jako analytické. Analýzy jenž na druhý den už neplatí a autoři se ani nezamyslí proč - viz. třeba absolutní nemožnost Mubarakova odchodu.

Nadřazené a zasvěcené kritiky mnohých opírající se pouze o vlastní omezený a neskrývaný ideologický postoj o tom, co by měl ten či onen Alifarka správně dělat a co Alifarka či Napoleon správně nedělá. Bílý, černý, šedý, hnědý nebo zelený - co pak je tohle nějaké měřítko? Pokud na jedné straně pan Kotrba ohrnuje nos nad pacifistickým romantismem odpůrců zbrojení, pak by na druhé straně měl být velmi potichu, když jsou produkty zbrojního průmyslu užívány kýmkoli přesně k tomu, k čemu jsou vyrobeny.

V té historii, co nám p. Kotrba doporučuje ke studiu, jsem se před nedávnem mimochodem dohledal, kdo Egypťanům rozboural Alexandrijskou knihovnu a nechal rozřezat dceru jejího posledního správce. Nebudu to ovšem rozebírat a dávat do souvislosti s dnešním děním a následně vyvozovat zasvěcené závěry do budoucna, takhle bychom s nenávistí a bigotností neskončili nikdy. Hypokrat si vždy najde způsob jak odůvodnit pěstování blbé nálady.

A k panu Dolejšímu vysmívajícímu se amatérskému způsobu vedení boje a hlouposti zoufalých kluků sestřelujících si vlastní letadlo, či neorganizovaně běžících s brokovnicí proti Kaddáfího tankům. Celý ten neokolonialistický bordel můžete kritizovat převážně právě proto, že je neokolonialistický.

Tudíž Evropa ať chce nebo nechce bude ještě dlouho muset přebírat zodpovědnost za svá koloniální dobrodružství minulých století a také za to, že vyměňovala ba stále vyměňuje ropu a jiné komodity za korálky s takovými chytráčky, jako je Kaddáfího rodina či přidružená mafie. Místo snahy poskytnout divokému beduínovi také něco více ze své bohaté studnice osvíceného ducha vědeckého poznání, vzdělání a hlubokého filozofického vhledu do podstaty bytí, ale ten šílený kluk skákající na tank s loveckou flintou a zapálenou flaškou benzínu má bratříčku možná někde za zády svoje děti, sourozence, přátele, ženu, milenku, tatínka a maminku.

Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.3. 2011