Zmrazí trestná výprava proti Libyi rašení arabského jara ?

25. 3. 2011 / Jaroslav Kuba

Arabský svět se na počátku roku probudil. Nakažlivými revoltami. Nikoli puči financovanými globalizátory. Revoltami především mladých lidí, hledajícími alternativu bezperspektivnímu živoření. V režimech podle jedné šablony. Na pozicích věčných domorodců. Jejichž bohatství odtéká do ciziny. Výměnou za trůny a zahraniční konta doživotním panovníkům jejich domovin.

Kde se globalizátorům v tomto punktu zasekla mašinka světovlády?

Barack Hussein Obama je nejspíše jméno chybičky, která se do jejího soukolí vloudila.

Protože svojí energii téměř naplno věnoval domácím neduhům Ameriky, nezbyl mu čas na tradiční roli světového četníka. Po jeho předchůdci, který jí zdokonalil strategií preemptivních válek, tak vzniklo ve světovém moři strachu z humanitárního bombardování vakuum.

Nebude bez příčiny, že jej libyjský Caesar nedávno bez obav oslovil „můj synu“.

Neboť Obama není Brutem. Spíše někým na způsob biblického Jonáše, kterého globalizátoři hodili do moře. K utišení bouře Američanů z toho, že dnešní Amerika už není onou pravou Amerikou.

Není divu, že Obamovy bratři ve třetím světě vycítili, že jim navzdory rétorice neublíží. A možná i proto se nebáli vyrazit za revoltami na náměstí. Například v Egyptě vedeni nositelem Nobelovy ceny za mír a emeritním ředitelem Mezinárodní agentury pro atomovou energii, z něhož ani nejprohnanější globalizační manipulátoři nemohou stvořit strašáka jako z Ahmadínežáda či Usámy bin Ládina.

Jeden z tehdejších komentářů FAZ vystihl tuto situaci jako začátek kruhového obklíčení izraelského režimu.

A někteří si již i zafantazírovali, že vir revolty by se mohl rychle přenést do slumů dnešní „Ameriky Ne-Ameriky“. Kdyby byl v Bílém domě Bush jr., Káhira by již tehdy nejspíše hořela, tak jako nyní Tripolis. Otcové globalizátoři proto hledali a našli náhradní řešení. Jak zabít dvě mouchy jednou ranou.

Konečně se zbavit drze suverénní Kaddáfího džamáhírie. Pro začátek třeba tím, že mu do ní namísto trojského koně pošlou nikoli jen „chlapce“ ze SAS, nýbrž "pokojné" demonstranty, aby následným humanitárním bombardováním zároveň a především zastrašili až zastavili rašení arabského jara v sousedních státech.

Jen za absentujícího „Bílého otce z Washingtonu“ musel proti arabskému Goliášovi zaskočit horlivý David z Paříže, jehož čacké kousky již nemusím dále připomínat, znáte je z jen pravdě sloužících globálních médií...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.3. 2011