Proč?

25. 3. 2011

Nejzákladnější proto, že ji nejčastěji klade malé dítě, které má čistou hlavu a touží poznat, jak to ve světě chodí. Dítě se dokáže neustálým opakováním stejné otázky prosadit, pokud rodiče mají dost trpělivosti. Anebo to skončí pohlavkem, a pak ta touha se ptát, začne mizet. V současném světě už zřejmě nemá cenu se ptát. Hrozí víc než pohlavek, globální mocnosti diktují odpovědi globálním médiím dřív, než jsou otázky položeny. Mainstreamová média už ví jak na to, aby nevhodné otázky nedostaly mediální prostor.

Otázku "proč?" jsem si už vícekrát kladl při humanitárních bombardováních svrchovaných států, které se nějak znelíbily, takže jim bombardováním bylo potřeba pomoct. Ten svíravý pocit u žaludku z toho, že věrohodná odpověď těch, co to spustili, nepřichází, mám znovu při současných náletech v Libyi. Asi jsem nějak retardovaný, odpovědí zřejmě je právě to bombardování, už jsme dál a "proč?" - to není aktuální.

To, že kdosi chce vládnout světu, je ale evidentní. Válku ani to, co jí předcházelo, jsem naštěstí stejně jako většina populace nezažil. Mám ale pocit, že Hitler také chtěl vládnout světu a při svých exaltovaných výstupech před soukmenovci nepochybně věřil tomu, že Německo spolu s ním je k tomu povoláno.

Děsí mě vyjádření Sarkozyho po jeho plamenném projevu k obhajobě napadení Lybie. Děsí mě to, že to nehrál, že tomu věří. Věří-li představitel jednoho státu bez stínu pochybností tomu, že je nutné napadnout jiný svrchovaný stát proto, aby se bránili jeho občané (kteří ještě před zahájením náletů byli již zčásti ozbrojení, a to i tanky a protiletadlovými kanóny), přitom vyzbrojit a podporovat tuto jednu skupinu občanů proti druhé skupině, je to absurdní. Nebo snad Sarkozy hájí stejnou měrou civilisty v Tripolisu, kteří stojí za Kaddáfím, jako civilisty v Benghází, kteří stojí za jeho bývalým ministrem spravedlnosti?

Škoda, že Václav Havel se už věnuje jen odcházení, mohl to být dobrý námět pro absurdní drama. Ale asi nejen věk a zdravotní stav, ale i servilnost k Západu by mu nedovolila jako obhájci humanitárního bombardování v tomto směru něco tvořit.

Ve zprávách z Libye se zdá, že ty nejodpornější metody zabíjení ovládají vládní ostřelovači, střílející po pokojných civilistech. Co jiného než supersnajpři jsou ale piloti letadel, zákeřně shazující bomby a rakety, zabíjející vše živé? I když údajně velice sofistikovaně a chirurgicky přesně.... O zabitých civilistech nejsou na straně spojenců žádné zprávy, zabité vládní vojáky je úplně zbytečné počítat, když jsou tak hloupí, že slouží na straně dosud legitimního režimu, který je přece potřeba zlikvidovat.

Historie nás učí, že pravda je na straně vítězů, dnes bohužel ta pravda globálních vítězů je čím dál nebezpečnější pro celý svět. Vidíme, že např. zásahy v Iráku a v Afghánistánu nespějí k řešení, ale k ještě větší nestabilitě v dané oblasti, frustraci a ztrátě jistot pro obyvatele. Pokud se "člověk moudrý" přestává ptát proč a nezajímají jej následky jeho činů, pak programově spěje k vyhynutí.

Vytisknout