Válka kalífátů: Jak chápat skutečný souboj myšlenek

25. 3. 2011

Existuje spousta důvodů, proč na tvrzení, že současný poprask na Středním Východě představuje progresívní "Arabské jaro", pohlížet se skepsí. Jen v samotném Egyptě 82% populace podporuje kamenování za cizoložství, 84% je příznivcem trestu smrti za odpadnutí od víry a 79% by vznik jaderného Íránu považovalo za pozitivní událost. Pokud tohle znamená Arabské jaro, můžeme jen hádat, jak asi bude vypadat Arabský podzim, napsal bývalý pracovník amerického ministerstva zahraničí Tony Korn.

Nicméně jedna věc, nad níž by se Západ neměl nepatřičně znepokojovat, je fakt, že 67% Egypťanů je příznivci obnovení kalífátu.

Za prvé, v rámci globální ummy, zdá se, existuje tolik pojetí ideálního kalífátu, kolik je muslimů. Této spontánní touze po symbolu jednoty je třeba naslouchat příslovečným freudovským "třetím uchem" a vidět v ní to, čím doopravdy je, to znamená spíše symptom nežli nemoc. Za druhé, když Amerika a Evropa souhlasily s navázáním diplomatických styků se sedmapadesátičlennou Organizací islámské konference, poskytly jí tím už status kvazikalífátu.

A co je ještě důležitější, je nejvyšší čas, aby si západní politikové uvědomili, že ideologická rivalita mezi Saúdskou Arábií a Íránem, která probíhá od roku 1979, není ničím menším než válkou kalífátů. Prostřednictvím strategie založené na měkké moci (soft power) rozlišující mezi "veřejnou diplomacií" a "politickým bojem", "humanitární pomocí" a "náboženskou propagandou", se oba státy staly hlavními tahouny reislamizace muslimského světa. Dynamika vytahování se na druhého generující rivalitu mezi těmito dvěma fundamentalistickými režimy je hlavním důvodem toho, proč na sebe reislamizace globální ummy od Balkánu až po Pákistán vzala spíše radikální než umírněnou podobu.

Špatnou zprávou je, že tato saúdsko-íránská studená válka má dnes v Zálivu (v Bahrajnu) potenciál eskalovat ve válku horkou. Dobrou zprávou je, že saúdsko-íránský ideologický dipól je stále více zpochybňován návratem Turecka na muslimskou scénu. Globální export "tureckého islámu" má potenciál vytlačit saúdský a íránský fundamentalismus a významně změnit "theopolitickou rovnováhu sil" v muslimském světě.

V rámci americké národní bezpečnostní komunity bylo vzkříšení islámu dosud chápáno buď ve smyslu džihádu bez vůdce (protiteroristický přístup), nebo jako globální povstání (protipovstalecký přístup). I když jsou tyto přístupy na taktické a operační úrovni vhodné, přenechávají příliš mnoho významu nestátním aktérům, a to na úkor těch nestátních. Nová definice islámské obnovy na bázi střetu kalífátů je nutnou, pokud ne postačující, podmínkou lepšího porozumění strategické výzvě ležící před námi a přípravy účinné komunikační strategie.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.3. 2011