Bude Jednotné inkasní místo jednotným inkasním tunelem?

25. 3. 2011 / Vladislav Černík

V JIM má být sdruženo inkaso:

• sociálního pojištění (pro místně příslušné OSSZ)
• zdravotního pojištění (pro příslušnou zdravotní pojišťovnu, nyní 9)
• daní (finančnímu úřadu)
• cla

Nyní zaměstnavatel inkaso zasílá na tato místa sám, tedy podle jeho příkazu to dělá jeho finanční úřad, nikoliv že by podnikatel či ředitel státního podniku tyto instituce objížděl s igelitkami. Dalším  specifickým rysem těchto finančních transakcí je jejich dlouhodobost, počítaná v desítkách let.

Každá z cílových institucí pracuje v jiném režimu a již sám návrh zřízení JIM implikuje jejich zachování. Eventuální plnění získává poplatník buď od cílové instituce, nebo i částečně od zaměstnavatele (nemocenské při kratší pracovní neschopnosti). Při reklamaci se poplatník může opřít buď o svůj doklad (výplatní páska) nebo o doklad u cílové instituce (např. evidenční list důchodového pojištění). V případě běžných nesrovnalostí cílová instituce může (v ročních termínech) věc řešit s plátcem (zpravidla se zaměstnavatelem).

Pokud však do hry vstoupí mezičlánek JIM, pak nejdříve se musí cílová instituce spojit s ním, čili onou kontrolou ovlivňovat jeho pracovní rytmus. Z dlouholeté praxe je známo, že závady činí jednotky procent (za běžný rok), čili převedeno na jednotlivé plátce jednotky až desítky případů, což je pro chod instituce, která je plátcem bez větších problémů řešitelné. Pokud však sečteme případy přes celou Českou republiku, pak se jedná o statisíce případů (!), což je pro nevelkou instituci naprosto zahlcující.

Při řešení reklamací pak zaměstnanec bude muset jednat se zaměstnavatelem, s cílovou institucí a JIM. S tím navíc. Avšak nikde v úvahách o tomto principu není specifikována:

• struktura JIM
• odpovědnost JIM
• jeho začlenění
• pravomoci JIM

Zaměstnavatel zná status svého pracovníka a podle toho odvádí příslušné částky cílové organizaci, v případě zavedení JIM bude muset zaměstnavatel či pracovník sám (?) tento status hlásit na JIM, takže zde se úbytek náročnosti dispozice s účtem nedá čekat.

Pokud jsem se ptal známých soukromých podnikatelů, tak oni efekt snížení administrativy, díky naznačeným skutečnostem, nevidí.

Při řešení stížnosti na vyřízení reklamace JIMem se stěžovatel bude muset obrátit na jeho nadřízený úřad, zde se z povahy věci dá předpokládat, že v nemálo případech bude nutno vyvolat meziministerské jednání, pokud nebude určeno ex lege, že stížnost se řeší soudně, čili další zpoždění díky průměrné délce soudního jednání, která zpravidla přesahuje řízení v instituci a další finanční výdaje, včetně obtížné uchopitelnosti kauzy – spor s transitním místem.

Z uvedeného je rovněž patrno, že JIM bude operovat s finančními prostředky, což bude dělat patně přes instituci bankovního typu, cca 3 operace měsíčně jde o výdaj v řádu desítek Kč, asi se implicitně předpokládá, že tento výdaj navíc uhradí poplatník. Kromě toho, vlastní chod nějaké instituce také předpokládá nějaký finanční rozpočet, čili další položka k tíži zaměstnance. Pokud jde o další vnucený výdaj pro zaměstnance-občana, bez kterého by nebyla narušena povinnost občana vůči státu, tak to je prostor pro ústavní stížnost.

O možnosti zavedení JIM se diskutuje cca 5 let. Nikde však nelze nalézt příklady fungování obdobné instituce v zahraničí či analýzy možných slabin a úskalí tohoto projektu.

Ani od nezávislých občanských institucí, ani od odborů, ani z náčrtů důvodových zpráv jak na min. financí nebo na MPSV. V časopise Národní pojištění si vysoký funkcionář MPSV naopak pochvaluje kvalitu výběru pojistného ČSSZ. Na webu daňových poradců se hovoří o tom, že jde o onen krok správným směrem, ale že ještě lepší by bylo odvody snížit. A jisté snížení již ministr financí navrhl. A jak je v Česku zvykem, když se něco reformuje (tedy odvody) tak se při té příležitosti něco ubere. Byť jak státní rozpočet je v deficitu (ale nějaké to procento daně se přece ubrat může), byť je v mínusu jak důchodový účet, tak bilance zdravotního pojištění. Jak bude JIM v jistém detailu fungovat se neví, ale co již ministr Kalousek ví, že ne v jeho rezortu, ale v rezortu MPSV bude možno ubrat pracovní místa, v řádu pár tisíc, tak pravil u Moravce 20. 3.. Tedy v rámci ČSSZ a daňové správy. A eliminace pracovních míst v řádu desítek procent, znamená faktický rozval pojistné soustavy. A z důchoďáku je autorovi známo, že kdo vládne důchoďákem, ten fakticky vládne celou Českou republikou, vždyť jde jen o pár stovek miliard, že?

Rovněž není náhodné, že téměř synchronizovaně reorganizuje ministr Drábek soustavu Úřadů práce na jakýsi Centrální pracovní úřad s místními služebnami. Ale, vypůjčeno od Miroslava Kalouska, nasvícení je medii dáno dílem na kauzu ProMoPro ministra Vondry a dílem na vzdušnou operaci v Libyi.

Ta pozemní pojistná (kontra)operace v Česku probíhá ve skrytu a bez informací. Sice ji doporučila ne Rada bezpečnosti, ale jen rady Světové banky, nikoliv však zadarmo. Jinak podobnost je v tom, že jako nikdo neví, kdo je vlastně libyjská opozice, tak nikdo v Česku neví, co vlastně JIM má znamenat. A dále v Libyi pátrají zvláštní služby po opozici v utajení, ale bez kukel, tak v Česku tyto služby pátrají v České televizi v přímém přenosu a v kuklách po nějakém papíru a ne zde se někde (polo)ilegálně nehloubí základy pro tunel nikoliv Blanka II, ale JIM I.

A tak stát jde do ústraní, a kde ustupuje stát, tam mohou nastoupit různé důchodové privátní pojišťovny či privátní pracovní agentury. Z případné stávky důchodců či nezaměstnaných by asi Kalousek s Drábkem měli menší obavy než z protestu třeba železničářů proti rušení režijních výhod. A jak vysvítá z výše uvedeného, pokud veřejnou službu přebere privátní instituce, tak to znamená:

• zvýšení ceny
• zhoršení dostupnosti
• zhoršení kvality (mnohdy i to)

V ekonomické teorii se tomu říká Haavelmo-teorém. Když jsem na něj ptal před parl. volbami 2010 na mítinku TOP09 jejich představitelů, tak mi řekli, že neví o co jde, ale jim že jde o to, udělat reformy a to razantně a pak se pozorovat, co to udělá.

Vytisknout