Německá (ne)účast na libyjské bezletové zóně

25. 3. 2011 / Kay Čejka

Embarga a ekonomické sankce proti libyjskému „tyranu“ jsou v pořádku a vítané. K otázce bezletové zóny se zatím raději nebudeme moc vyjadřovat. Zdálo se, že tato taktika německé vládě projde. Američané byli opatrní, protože se obávali opětovného nařčení z unilateralismu a imperialistického chování. Navíc nechtěli vázat síly potřebné v Afghanistánu a Iráku jinde. Pro operaci neexistoval mandát OSN a Arabská liga se k celé věci příliš jasně nevyjadřovala.

Poté, co se arabské státy jasně vyjádřily pro vytvoření bezletového prostoru nad Libyí a pro ochranu civilního obyvatelstva, se USA ani jejich spojenci v Londýně a Paříži nemuseli obávat protestů z této strany.

A tak museli němečtí vládní představitelé doufat v rusko – čínské veto v probíhající diskuzi v bezpečnostní radě OSN. Avšak Rusko s Čínou, stejně jako například Indie, se hlasování zdrželi a tím, jako věční zastánci politiky „nemíchat se do toho“ vyslovili tichý souhlas. Co ale teď mají dělat Němci? Zdrží-li se hlasování, dají svým dlouholetým západním partnerům jasný koš. Podpoří-li rezoluci, mají na stole vnitrostátní a vnitrostranickou diskuzi v období voleb v jednotlivých spolkových zemích.

Nyní nezbývá než útěk dopředu. Ministr zahraničí Guido Westerwelle (FDP) kategoricky odmítá nasazení německých vojáků v jakékoliv formě a odůvodňuje to tím, že „...dostat vojenské jednotky do konfliktní oblasti jde velice rychle, dostat je ale opět ven je dlouhotrvající a nebezpečná věc“. Nepříjemným následkem je ale fakt, že nyní stojí Německo poprvé zcela osamoceno proti všem svým západním partnerům a riskuje tím izolaci nejen v rámci OSN, ale i NATO a EU.

Ironií je fakt, že Westerwelle v roce 2003 argumentoval právě možnou izolací Německa, protože vláda Gerharda Schrödera nepodpořila Bushovo tažení v Iráku.

Nyní se tentýž Westerwelle společně s ministrem obrany Thomasem de Maiziérem snaží usilovně vyžehlit pomačkané vztahy. Německé posádky letounů AWACS se budou přesouvat do Afghánistánu, aby uvolnily kapacity amerických posádek, které musí zaskočit za nezůčastněné Němce. Ministr de Maiziére vysvětluje tento tah nedostatkem vyškolených letových dispečerů v Afghánistánu a potřebou tento nedostatek kompenzovat vysláním 350 vojáků, kteří budou kroužit nad Afghánistánem a řídit tamnější letový provoz ze vzduchu.

Opět se tento postup příliš neshoduje s ukončením mandátu německých AWACS-posádek z října minulého roku.

Dle mého názoru zastihl rychlý vývoj situace v Libyi v posledních týdnech a přílišná soustředěnost na udržení kladné mediální tváře v předvolebních kampaních doma německou vládu a zvláště Westerwelleho nepřipravené. Ať se bude německá vláda snažit důkaz o své nerozhodnosti obhajovat legislativní situací v Německu a přílišným rizikem pro vlastní jednotky, nebo se bude snažit napravit své chování vůči spojencům výpomocí přes tři rohy, důvěryhodnost jí to nevrátí.

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Vytisknout