Německo bez jádra? -- aneb jak zemětřesení v Japonsku dochvívá v Evropě

23. 3. 2011 / Kay Čejka

Po živelných pohromách a následné jaderné kalamitě v Japonsku se v celé Evropě, zvláště pak ve Spolkové republice, rozhořela opět debata o bezpečnosti jaderné energie. Opoziční SPD a Zelení se dožadují okamžitého vypnutí. Nejlépe všech reaktorů a to nejlépe již včera. Média, zdá se, toto volání jen podporují. Výsledek je ten, že z  15 zbývajících aktivních reaktorů v Německu (často je uváděn počet 17 reaktorů, ale v posledních letech byly předběžně odstaveny AKW Brunsbüttel a AKW Krümmel) bude 7 nejstarších elektráren společně s výše jmenovaným AKW Brunsbüttel odpojeno na příští 3 měsíce, kdy se bude zkoumat jejich bezpečnost. Mluví se o možnosti, že tato dočasná odstávka by mohla přerůst v trvalou.

O pozvolné snižování počtu jaderných elektráren v Německu se pokusila již koaliční vláda SPD a Zelených za Gerharda Schrödera a prosadila ho v novelizaci zákona o využívání jaderné energie z roku 2002 (tzv. „Atomgesetz“). Zde bylo ukotveno snížení provozní doby jaderného zařízení na 32 let a zákaz výstavby nových reaktorů. Z toho by vyplývalo, že k dnešnímu dni by nesmělo být v provozu žádné zařízení, postavené před rokem 1980 (necelá polovina jaderných elektráren v Německu).

Takto naplánované odstavení nejstarších zařízení ale pozastavila v roce 2010 nově zvolená vláda kolem Angely Merkelové. Ta protlačila opětovnou novelizaci, ve které se provozní doba nejstarších zařízení (postavené před rokem 1980) prodlužuje o 8 let, zbývajícím zařízením se provozní doba prodloužila o 14 let. Proti tomuto rozhodnutí protestovalo nespočet organizací a občanů; SPD, Zelení a levicová PDS dokonce zvažovali stížnost k Ústavnímu soudu. Přes veškerý odpor občanů a opozičních stran byl zákon 8. prosince podepsán prezidentem Wulffem a 14. prosince 2010 vstoupil v platnost.

Navzdory skutečnosti, že se Angela Merkelová nyní musí přiklánět k požadavkům jaderných apoštolů minulých týdnů, bychom neměli zapomínat na tato fakta:

  • SRN nemá dostatečné „zelené“ zdroje jako jsou větrné či solární elektrárny pro uspokojení vlastní energetické poptávky.
  • Elektrická energie se importuje a exportuje po celé Evropě a díky této provázanosti sousedních států je prakticky nemožné nevyužívat atomovou energii.
  • Totální „deatomizace“ Německa by znamenala návrat k elektrárnám na uhlí a jiná fosilní paliva alespoň do doby, než by byly vystavěny např. větrné elektrárny v Severním moři do takové míry, aby pokryly energetickou poptávku celé země. Dále by to znamenalo větší závislost na elektřině vyrobené v sousedních zemích, jako je Francie nebo Švýcarsko, kde se o celkovém odstupu od atomové energie neuvažuje tak radikálně. Pochybuji, že tento vývoj by odpovídal představě opozice o zodpovědném a ekologickém získávání elektrické energie.
  • Pouze větrná či solární energie nezajišťuje ani v "smart grid" – chytrých sítích dostatečně stabilní zdroj energie tak, aby nedocházelo k nepřijatelnému kolísání napětí v závislosti na aktuálním počasí. Jak podpětí tak přepětí může vyřadit řadu systémů z činnosti a tzv. špičkový proud by musely dodávat zdroje ze zahraničí. Německo, připojené do celoevropské energetické soustavy, by tak mohlo přispívat k její celkové destabilizaci.
  • Nejdůležitější ale je uvědomit si, že jaderná krize v Japonsku byla vyvolána silným zemětřesením a následnou přílivovou vlnou tsunami. Tyto dva přírodní jevy se v naších končinách příliš často nevyskytují a pokud by centrální Evropu přece jen zasáhlo podobné zemětřesení jako zasáhlo Japonsko, dělal bych si osobně větší starosti o bytové domy, rafinérie, nemocnice, školy, letiště a další infrastrukturu, která jistě neodolá ani otřesům do 6 stupňů Richterovy stupnice, jak určují bezpečnostní pravidla u naprosté většiny evropských jaderných elektráren.

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Německo dnes
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 23.3. 2011