Libye může volit pouze mezi morem a cholerou

25. 3. 2011

Kaddáfího letectvo se změnilo v kouřící trosky. Ta však neznamená, že je rozhodnuto. Nikdo nemůže říci, jak dlouho bude konflikt pokračovat, stejně tak jaký bude mít konec a jaké důsledky - nemluvě o materiálních nákladech. Je čas přehodnotit válečné cíle, chránit energetické zdroje a bránit masovému exodu.

Válka by měla být vždy jen prostředkem k dosažení cíle, jinak je nemožné ji vysvětlit a zdůvodnit. To je dáno naplněním politického účelu použití zbraní. V Libyi je už vidět, že k takovému naplnění nedochází.

Na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN je možno zřídit bezletovou zónu a použít "všechny potřebné prostředky" k ochraně civilistů, vyjma pozemní okupace, nic více. Je možné, že Kaddáfí uprchne, požádá o azyl ve Venezuele, nebo bude zabit spolupracovníky. Ale to teď nevypadá pravděpodobně. Vůdce revoluce je beduín z pouštního stanu, myslí jinak než městsky orientovaní Arabové. A bylo by chybou myslet si, že je blázen. Kdo vládl Libye za více než 40 let, aniž by byl svržen, musí být mistrem všech triků. Při jednání se Západem vždy věděl, jak zkombinovat útok s taktickými ústupy.

Rebelové mají sílu volat o pomoc, ale nikoliv politickou a vojenskou organizaci. To vše vyžaduje čas a nakonec musí přijít zevnitř. Intervenční síly buď zanechají povstalce jejich smutnému osudu, nebo rozšíří vojenské operace o pozemní komponentu. Zničení letectva a části těžkých zbraní ze vzduchu neznamená vítězství. Budoucnost se patrně odehraje podle některého ze tří scénářů: Nejlepšího, nejhoršího, nebo protahované remízy.

V nejlepším případě se Kaddáfího armáda postupně rozpadne a dojde k dobytí Tripolisu. Nicméně žádná z opozičních skupin nemá dostatečné manažerské a organizační zkušenosti - nemluvě o státu, demokracii a podobných věcech.

Po vojenské stránce povstalci potřebují víc než jen odvahu, hněv a vůli bojovat. Chybí jim jednotné velení, disciplína, výcvik v zacházení s moderní výzbrojí, ale také podpora kmenů mimo městská centra. Opozice tak tak drží pohromadě, noví vládci by zdědili rozdělenou společnost, slabou ekonomiku, nedostatek potravin a nefunkční vládu. Byli by naprosto závislí na ropě, plynu a zahraničních investicích.

V nejhorším případě by se Kaddáfího vojska, která jsou relativně dobře vybavena, disciplinována a placena v hotovosti, převalila zemí ve svých tancích. Nakonec by se Kaddáfí nepřátelům pomstil a odstoupil od smluv o dodávkách energie do Evropy.

Třetí finále by reprezentovala remíza, dlouhá občanská válka bez jasného konce. Libye by pak byla roztržena na poloviny kontrolované protivníky bojujícími o ropu, peníze a moc. Ti by se snažili do konfliktu zatáhnout cizí mocnosti, které by nemohly odolat pokušení získat základnu v Africe. Pokračovalo by zbrojení a ke břehům Evropy by se vydaly masy uprchlíků. Kromě toho by se nestabilita v Libyi promítla do situace v sousedním Egyptě a Tunisku.

Libye zůstane i v tom nejlepším případě jednou z politicky nejzaostalejších zemí v Maghrebu. Ať se stane cokoliv, na šťastný konec to nevypadá.

Podrobnosti v němčině: ZDE

Vytisknout