Trestání úspěšných?

27. 8. 2010

Udivuje mě, když slyším v médiích o trestání úspěšných v souvislosti se zvyšováním daní, píše Tomáš Míka.

Měřítkem úspěšnosti v tomto myšlenkovém pochodu jsou peníze. To je ale velmi zjednodušující. Profesní úspěch totiž nelze měřit objemem bankovního konta, ale úspěšností v působení ve své práci. Úspěšný doktor například zachraňuje lidské životy, aniž by se jeho finanční odměna dala porovnat s odměnou třeba i neúspěšného manažera, který přivede svůj podnik do ztráty.

Dostávam se zde k bodu, ke kterému jsem chtěl - totiž, že penize jsou v případě vykonávání nějaké profesní činnosti odměnou za úspěch, tato odměna ovšem závisí více na vykonávané profesi než na úspěchu v ní. Argument o tretání úspěšných tedy není platný, přěrozdělování peněz vybraných na daních může naopak vést v některých případech k odměně úspěšných, v profesích, které jsou finančně nedoceněné.

Mimo to, nelze mluvit pouze o profesním úspěchu, existují také postoje, které jsou podmínkou úspěšnosti společnosti jako celku, aniž jsou přitom jakkoli odměněny finančně, ba naopak. Rozhodnutí mít děti a řádně je vychovat je například jedním z nich. Ve skutečnosti je předmětem přerozdělováni peněz vybraných na daních přesun části životní úrovně ze zámožných na méně zámožné.

Pokud je míra přerozdělování (zdaňování) zvolena tak, aby nesnižovala neúměrně životní úroveň těch finančně šťastnějších a pokud je samotné přerozdělování pojato cíleně (o tom by se asi také dalo hodně napsat...), pocítí lidé, kteří z něj opravněně něco získají, že společnost si nejen váží jejich úspěchů a úsilí, ale je také ochotna je finančně odměnit a podpořit. A že nezůstalo jen u krásných slov.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.8. 2010