"Žid", nebo "žid"? - drobná historická vzpomínka

26. 8. 2010 / Jan Čulík

< Profesor J.P. Stern (1920-1991)

Před mnoha lety mě požádal slavný britsko-český germanista J.P.Stern, odborník na Kafku a Hitlera, abych přeložil do češtiny pro exilový čtvrtletník Svědectví jeho povídku "Matliarský deník", o tom, co by se stalo, kdyby Franz Kafka nezemřel a dožil se příchodu nacistů k moci.

Stern byl profesorem germanistiky na UCL v Londýně. Byl to žid, byl z Prahy a jako mladý člověk bojoval v československých jednotkách v Británii proti Hitlerovi. Po válce udělal velkou akademickou kariéru. Poznal jsem ho koncem sedmdesátých let, kdy pracoval jako externí examinátor na tehdejší, Margaret Thatcherovou posléze zrušené, vynikající katedře bohemistiky a jugoslavistiky na Lancaster University. Byl to distinguovaný, kultivovaný Čech ze staré školy, typický představitel první Československé republiky. Mluvil česky asi tak jako herec Martin Růžek.

Když jsem povídku přeložil a odeslal, Stern mi odpověděl: Prosím vás, pane Čulíku, nepište "Žid" s velkým "Ž". Tak to psali nacisté.

Přesně v souladu s tím, co vysvětluje Miloš Dokulil, slovo "žid" se za první republiky psalo s malým "ž" - šlo o příslušníka určitého náboženského vyznání. Nacisté oproti tomu začali tvrdit, že slovo "Žid" znamená rasovou příslušnost k určité "národnostní" skupině.

Pikantní je, že tato skutečnost - že psaní slova "Žid" s velkým písmenem - má historický, rasistický podtext, je dnes zcela zapomenuta. Samozřejmě, po druhé světové válce vznikl stát Izrael, takže psaní slova "Žid" s velkým písmenem - jako příslušníka národa - je o něco víc oprávněné. I když bych dal raději přednost slovu Izraelec.

V důsledku Sternovy kritické připomínky se od té doby, pokud je to logicky možné, snažím vyhýbat psaní slova "Žid" s velkým písmenem. Nejsem nacista...:) Nechci totiž určovat lidi podle jejich údajné rasové, etnické, příslušnosti; kterou člověk neovlivní (pokud něco takového jako rasová definice "Žid" je vůbec důležitá, a spíše bych je určoval podle jejich vědomého přistoupení k určitému náboženství a kultuře ("žid").

Takovéto dávno zapomenuté drobnosti jsou velice významné. Robert Conquest ve své klasické studii o Stalinově hrůzovládě v Rusku The Great Terror na jednom místě uvádí, že Stalinův oblíbený výraz (hledal spiknutí všude) byl obrat "není náhodné". Ano, je to výrazem paranoidního přístupu ke světu. ("Není náhodné, že se zástánci imperialismu spikli...") Považuju za pikantní a komické, že mnozí dnešní čeští komentátoři užívají tohoto obratu, aniž by tušili, že tím vzdávají poctu "velkému Stalinovi"....

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.8. 2010