Americká okupace Iráku pokračuje a její konec je možná v nedohlednu

27. 8. 2010 / Daniel Veselý

Americká vláda prohlásila, že poslední bojové jednotky Spojených států opustily Irák, což de facto znamená, že bojové aktivity operace Irácká svoboda jsou u konce, ačkoli v zemi zůstává ještě 50 000 amerických vojáků, 4 500 příslušníků speciálních sil a 75 000 tisíc soukromých kontraktorů. Vláda a Pentagon samozřejmě v tomto kroku vidí úspěšný milník anglo-americké invaze a okupace, která způsobila více než milion násilných úmrtí a vyprodukovala miliony válečných vdov a sirotků, za což nikdo nenese trestní odpovědnost. Podle očekávání zde okupace zvýšila počet násilných činů sedmkrát. Teror ze země vyhnal více než čtyři miliony lidí včetně vysoce kvalifikovaných odborníků. Irák stále paralyzují násilnosti, vysoká nezaměstnanost, časté výpadky elektřiny, nedostatek pitné vody, zničené odpadní systémy; zdravotnictví a školství je v mizerném stavu a politická situace se zhoršuje.

Ačkoliv je bezesporu pravda, že Iráčané trpěli pod diktátorskou knutou Saddáma Husajna (kterému CIA pomáhala masakrovat opozici po tisících již v 60. letech 20. století), jeho svržením v roce 2003 se situace v zemi nezlepšila, spíš naopak, jak říká farmaceutka Entisar Al-Arabi: "Vím, že za Husajna jsme měli elektřinu, čistou pitnou vodu, zdravotnický systém, který nám arabský svět záviděl, a vzdělání zadarmo včetně vysokoškolských studií.(...) Vlastnila jsem lékárnu a mohla ji zavírat třeba pozdě v noci, protože ulice byly bezpečné. Dnes tu není bezpečno a Iráčané mají velký nedostatek všeho -- elektřiny, potravin, vody, léků i plynu na vaření. Většina vzdělaných lidí ze země kvůli válce utekla, a ti co zůstali nostalgicky hledí do minulosti, do Saddámových časů."

Doktorka Al-Arabi patří mezi téměř čtyři miliony iráckých uprchlíků, z nichž mnoho žije v neutěšených a zhoršujících se podmínkách v Sýrii, Jordánsku, Libanonu a různě po světě. Většinou nemají osobní dokumenty, mohou proto obtížněji zakotvit a sehnat si práci. Řada z nich je přinucena pracovat za extrémně nízkou mzdu nebo je závislá na pomoci OSN. Agentura OSN pro uprchlíky informovala o znepokojujícím faktu, že v Sýrii, kde je asi 1,5 milionu iráckých uprchlíků, jsou některé irácké ženy nuceny provádět "sex, aby mohly přežít." V Sýrii se navíc, podobně jako v Libanonu či Jordánsku, nachází početná palestinské diaspora. V Libanonu nemá 50 000 uprchlých Iráčanů také na růžích ustláno. Stejně jako v Jordánsku či Sýrii neexistuje v Libanonu zákon o uprchlících, a tudíž je zde na Iráčany nahlíženo jako na ilegální imigranty, ačkoliv tu žijí v lepších podmínkách než v Sýrii. Přetrvávající uprchlická problematika v těchto a přilehlých zemích zásadně zůstává mimo mediální radar, přestože celkem hovoříme o téměř 10 milionech palestinských a iráckých uprchlíků. Jejich nedůstojný status a nejistá existence obecně již notně vyhrocenou situaci v regionu vyhrocují.

Mezi další "vedlejší příznaky" invaze do Iráku patří: pokračující bojová pohotovost zbývajících jednotek, polovojenské jednotky nahrazují odcházející pravidelná vojska, vojenské síly se z Iráku přemisťují do Afghánistánu, nárůst nepřátelských útoků proti Pákistánu, 60 procent nezaměstnaných, epidemický nárůst rakovinových onemocnění, rodí se více postižených či jinak znetvořených dětí kvůli rozsáhlému znečištění a ekologické katastrofě způsobené válečnou mašinérií včetně použití munice s ochuzeným uranem, nárůst tyfu, dyzentérie, cholery apod. Téměř denně se setkáváme s výbuchy násilí, kdy umírají desítky lidí a stovky jsou raněny.

Američané mají v zemi 58 vojenských základen a v Bagdádu mamutí hypermoderní ambasádu. Obamův slib, že okupační síly stáhne dokonce příštího roku, je planý. Podle velitele koaličních sil v Iráku generála Raymonda Odierna tu mohou mít Američané "technickou pomoc a systémy, které by Iráčanům mohly nadále pomáhat v obraně " ještě v roce 2020. Proč by také Bílý dům pustil k vodě vojenské základny a největší velvyslanectví na světě ? Existují i další hlasy v armádě, jež podporují dlouhodobou přítomnost Spojených států v Mezopotámii; jeden vysoce postavený armádní velitel dokonce uvedl, že zde američtí vojáci mohou být ještě dalších 15 až 20 let. Co když opět vypukne sektářské násilí nebo odpor vůči pochybné vládě; nebyl by to dar z nebes pro americkou armádu a soukromé kontraktory?

Co se demokracie přivezené do Mezopotámie na demokratických křídlech a pásech bombardérů a tanků týče, skutečnost je v mnoha ohledech tragická. Irácký politický analytik Raed Jarrar kupříkladu tvrdí, že hlavní příčinou současného politického patu (půl roku od voleb má Irák dysfunkční vládu -- pozn. aut.) je skutečnost, že cizí okupace funkční a normální demokracii zavést nemůže - s tím, že miliony Iráčanů od začátku vpádu cizích vojsk říkaly, takhle se demokracie nenastoluje. Jako ilustrativní případ tohoto tvrzení může sloužit skutečnost, že v zemi neexistuje svoboda shromažďování. Činnost řady odborových organizací byla zakázána; podobně i aktivity občanských skupin jsou vládními úřady narušovány. Ministerský předseda Malikí vede soukromé vězení, kde se mučily a mučí stovky vězňů obdobně jako v notoricky proslulé mučírně Abu Ghraib, jak uvádí Human Rights Watch. Data Transparency International ukazují, že míra korupce v zemi je vedle Somálska a Afghánistánu jedna z nejvyšších na světě.

Známý reportér a blízkovýchodní korespondent Independentu Robert Fisk ke stažení amerických bojových jednotek bez nadsázky napsal: "Miliony amerických vojáků, které prošly Irákem, přinesly jeho obyvatelům mor. Z Afghánistánu přinesli infekci Al-Kajdy. Přivezli válečnou nemoc občanské války. Infikovali Irák korupcí nevídaného rozsahu. Pečetí posvětili mučení v Abu Ghraib -- cenném nástupci té samé věznice Saddámovy ohavné vlády -- po posvěcení mučení v Bagramu a dalších temných vězeních v Afghánistánu. Rozdělili zemi podle sektářských hranic, jež navzdory Saddámově brutalitě a korupci dlouhodobě držely sunnity a šíity pospolu."

Útok na USA, Afghánistán, Irák | Týrání a mučení vězňů v Iráku
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.8. 2010