Jsou tábory pro kohokoliv špatné?

26. 8. 2010 / Věra Říhová

Já si myslím, že ano. Zvláště začínají-li se budovat za společenské atmosféry, jako je ta současná. Sociální pomocí, tedy humánním způsobem, to začíná. Otázkou je, kde a u koho to skončí. Společností se šíří všeobecná nenávist ke všemu, co není mladé, zdravé, krásné, dynamické, produktivní a majetné. Týká se to lidí, zvířat, rostlin, přírody všeobecně i věcí.

Krásný já, krásná manželka, krásné dítě, krásný dům, zahrada, auto, pes ... Začíná to tak trochu vypadat jako obrázky z jehovistického časopisu. Nebo jako z amerického filmu, kde každý správný kovboj je po jízdě prérií vždy čistě vymydlený, oholený, zuby správně vybělené, oblečení a boty se mu ani nezapráší, kůň má správně našlehanou pěnu kolem huby, uzda a přezky se na slunci hezky lesknou, kde každá žena má ten správně útlý pas a mateřská ňadra a umí vždy přesně odhadnout, kdy má být povolná a kdy statečná.

Všechno, co se tomuto obrazu vymyká, je třeba odstranit nebo zrekonstruovat. Včetně převýchovy lidí. Začíná to bezdomovci. Co je na tom špatného, dát jim střechu nad hlavou, možnost jídla a hygieny? Já si myslím, že je to právě ta organizovaná koncentrovanost.

Vzhledem k tomu, že jsem několik let jezdila trempovat na svobodné osady a zároveň jezdila na dětské pionýrské tábory, si dovoluji učinit srovnání.

Svobodně sdružený život je životem individuality dobrovolně se podřizující kolektivnímu rozhodování. Svobodně sdružený kolektiv má svoje nepsaná pravidla, která účastníci dobrovolně dodržují, pokud ne, jsou drobné prohřešky kolektivně projednávány a za hrubé prohřešky je hříšník z kolektivu vyloučený kolektivním rozhodnutím nebo zastupitelem svobodně a kolektivně zvoleným. Svobodně sdružený kolektiv byl sen komunistů, a já si dodnes myslím, že nás trempy komunisté sice kontrolovali, občas pronásledovali, ale v podstatě nás nechávali svobodně žít, protože nás zkoumali a hledali cesty, jak náš dobrovolně kolektivní život uvést mezi ostatní občany.

Nikdy nepřišli na to, co trempa nutí, aby se dobrovolně a naprosto svobodně podřídil kolektivu a aby se naprosto dobrovolně účastnil kolektivních aktivit. (Snad mi ten slovník kamarádi odpustí.) Proto také v 80. letech dovolili, aby pionýrské oddíly vedli trempové a bývalí skauti (viz můj starý článek "Pionýr" a seriál o trempingu), aby svazáci mohli napodobovat náš způsob života a sami organizovali některé trempské aktivity -- například Portu. Najednou nikomu nevadilo, že se tam hrají imperialistické písničky o svobodných kovbojích, indiánech, o svobodném životě, individuální statečnosti, a že jsou ty písničky plné "imperialistických" křestních jmen.

Proto také dnes za státní peníze byl zahájen antropologický výzkum trempských osad (ještě jsem se z toho nevzpamatovala). Starý trempský způsob života příliš zavání svobodou a demokracií a hrozí, že by se stále zvyšující se počet bezdomovců mohl uchýlit do lesů a do skal a zorganizovat kolektivní život po vzoru starých trempů. Mnoho lidí si totiž takový způsob života pamatuje a dodnes jím žije. Trempové nakazili socialistickou společnost myšlenkou svobody a dnešní kapitalistickou společnost by mohli naučit demokracii. Je třeba tomu zabránit.

Táborový život je životem cílevědomě organizovaným "někým shora". Pánbůh ani Manitou to ale není. V organizovaném táboře nelze žít barbarsky. Nelze tam žít svobodně a dobrovolné aktivity nevycházejí ze svobodné vůle účastníka, nýbrž z promyšlené potřeby. My starší to pamatujeme -- dobrovolně povinné se tomu říkalo. Nelze tam rozvíjet individuální schopnosti a instinkty člověka samostatně se o sebe starajícího. Táborový život je lidské safari, lidská zahrada bez klecí, jenom s přístřeškem na spaní a pravidelnou stravou na určeném místě, občas lékařská prohlídka a občasná dezinfekce. Táborový život je ten komunismus v kapitalismu, o kterém jsem nedávno psala.

Táborový život naprosto odporuje dnešnímu požadavku o individuální odpovědnosti. Nejenom pan Kalousek několik let mluví o nutnosti každého občana postarat se o sebe sám. Měli bychom si položit otázku: Proč tak najednou tolik péče a zrovna ze strany tvrdých pravičáků, kteří neuznávají lidská práva? Čeká snad právě od nich někdo nějakou humanitu? Co bude s lidmi, kteří se odmítnou táborovému životu podřídit?

Na to už se ptali jiní, ale odpověď nikdo nezná. Nezapomeňme na to, že s transporty židů do pracovních táborů mlčky i nahlas souhlasila celá Evropa. O "ubytování" kočujících Romů nacisty a komunisty se dnes raději také moc nemluví, raději romskou otázku obracíme na diskriminaci ve vzdělávání a zaměstnání, občas řešíme sociální dávky Romům vyplácené. O dnešní likvidační touze jedné části společnosti vůči ostatním se nemluví vůbec.

Zakládání jakýchkoliv táborů právě v době, kdy se očekává, že počet bezdomovců bude prudce narůstat, a to právě politickým rozhodnutím nové vlády, není v žádném případě humanitární myšlenkou. Dnes to jsou bezdomovci, zítra Romové, pozítří pracovní tábory pro mobilní pracovní sílu stavebních firem. Nežli se rozkoukáme, budou naše města "vyčištěná" od všeho, co není mladé, zdravé, krásné, dynamické, produktivní a majetné. Naše vesnice budou "vyčištěné" od zapáchajících chlívů a špinavých zemědělců, bude dostatek prostor pro golfová hřiště, projížďky na koních i na čtyřkolkách, pro akvaparky a spoustu jiných příjemných i adrenalinových aktivit.

Pokud to ještě někomu nedošlo, naše nová vláda je představitelkou skupiny podnikatelů, kteří chtějí z naší české kotliny (o Moravě nemám zprávy) vytvořit světovou rekreační oblast. Tak proto si myslím, že tábor pro kohokoliv je špatný nápad. Chce-li někdo vidět, jak vypadá táborový život, doporučuji královédvorské Safari. Tábor je něco podobného, jenom místo zvířat tam žijí lidé.

Každé město má několik budov naprosto zdevastovaných, protože se o ně noví soukromí majitelé vůbec nestarají, pouze si dobře uložili (vyprali) peníze z privatizačních let. Co takhle udělat z nich obecní chudinské domy, tak jak to bývalo zvykem? Do nich si může každý přijít dobrovolně a ze své svobodné vůle se podřizovat určeným pravidlům nebo si může zase svobodně odejít.

Takový způsob je hoden dnešní moderní společnosti. Když mají města dostatek peněz na to, aby dotovala či jinak ekonomicky podporovala nejbohatší podnikatele na svém svěřeném území, mohou se o své chudé postarat. Zatím se radnice staraly více o to, aby se státní a obecní majetek převedl do soukromých rukou, napomáhaly mnohde vytunelování bývalých státních podniků nebo se na tunelování přímo podílely. Dnes by měly nést odpovědnost a uhradit následky svého dvacetiletého počínání - a mohou k tomu využít evropské dotace.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.8. 2010