Legální podvod? Příspěvek do diskuze

26. 8. 2010 / Věra Říhová

Se zájmem jsem si přečetla příspěvek týkající se nabídek na odkoupení bytu. Také u nás dostávají občané lístečky do poštovních schránek. Dostávají je důchodkyně, osamělé matky a nezaměstnaní.

Zdůvodnění pana Kotrby je rozumným důvodem uložení peněz mimo banky a státní finanční produkty, jako ekonomka mu naprosto rozumím, není ale každý poctivý a není každý obchod morální, v některých případech se jedná o zneužívání tíživé situace občanů, kteří si své ekonomické postavení ve společnosti sami nezpůsobili. Výhodné je to jenom pro osamělé staré důchodkyně, tak jak o tom pan Kotrba píše, bohužel nabídky dostávají také osamělé ženy po padesátce, osamělé matky s malými dětmi a především nezaměstnaní.

Málokterý občan rozumí smluvním podmínkám a obchodním zákonům. Málokterý občan ví, jak si ověřit správnost navržené ceny. Vím, že se snadno řekne, že každou kupní smlouvu lze nechat ověřit. Komu ale při ověření věřit? Já to vím, ale mnoho dalších lidí nemá o prodeji nemovitostí žádné informace natož teoretické nebo praktické zkušenosti. Jsou snadnou kořistí podvodníků.

Nabídky jsou i takového charakteru: "Koupím váš byt a sepíšu s vámi nájemní smlouvu." Především nezaměstnaní vlastníci domu či bytu se snaží svou nemovitost prodat, protože zákon o pomoci v hmotné nouzi je k tomu nutí. Některé městské úřady dokonce podle zákona neposkytnou občanovi ani existenční minimum, dokud svou nemovitost (dům či byt) nenabídnou k prodeji. Kam se po prodeji má občan odstěhovat, to vůbec nikoho nezajímá.

Máme ve městě jednoho bezdomovce, který takto podvodníkům naletěl a dnes nemá kam jít.

Pro mnohé občany je to velký problém. Zákon jim nařizuje prodat to, co mnoho let spláceli, udržovali a zařizovali. V některých případech, jako byl v našem městě při prodeji našeho paneláku, se nájemníkům městských bytů doslova vyhrožovalo, pokud si nechtěli byt do soukromého vlastnictví koupit. Výhrůžky se týkaly prodeje bytu v aukci i s nájemníkem, a přestože ještě žádná aukce nebyla vyhlášená, chodili již zájemci o tento druh nákupu bytu po paneláku a zvonili u dveří lidem, kteří ještě nekoupili, a domáhali se prohlídky stavu bytu. Velmi dobře se na to pamatuji, jak nám u dveří neustále někdo zvonil. Někdy obchodní zástupce některé z bank a stavebních spoření, nabízející půjčku na koupi bytu, jindy člověk, který se přišel jenom podívat.

Tehdy jsem říkala, že až ty byty zaplatíme a za své peníze zrekonstruujeme, najde se způsob, jak nám je vyvlastnit. Uplynulo přesně 10 let a je to tady.

Kupci na odkoupení bytu nabízejí majitelům platové podmínky ve formě zápočtu splátky s nájemným, splátky ve výši nájemného se zárukou výplaty zbytku peněz po vystěhování nájemce. O výplatu zbytku peněz se již bývalý nájemce ale musí soudit, což bezdomovec nedokáže a s tím kupec předem počítá.

Sociální dávky prodávající žádné nedostanou, protože se jim započítává plná cena nemovitosti a oni jsou vlastně po prodeji bohatí. V případě mladších lidí, než jsou přestárlé důchodkyně, nepřichází věcné břemeno na dožití v úvahu, poskytuje se nájemní smlouva. Tu si dokáže ekonomicky a právnicky zhodnotit pouze člověk znalý a zkušený nebo člověk, který zná někoho důvěryhodného a znalého.

Podvodných nabídek přibývá a podvodným metodám fantazie meze neklade. Mě spíše napadá otázka, kde nabízející berou informace o tom, kdo z občanů je osamělý a kdo nezaměstnaný. V našem paneláku jsme dvě ženy samostatně žijící a nezaměstnané, již po třetí jsme spolu se složenkou na životní minimum dostali zároveň anonymní nabídku na odprodej bytu, nikdo jiný ji v domě nedostal. Podotýkám, že žádný příspěvek na bydlení od orgánu hmotné nouze nedostáváme, za to nabídky na prodej bytu se nám hrnou.

Informaci o naší nezaměstnanosti mohl zájemce o naše byty získat buď na městském úřadě, úřadu práce, od listonošky nebo některého souseda. Je to nový společenský problém. Tím trochu odbočím od obchodní stránky článku.

Do podobné situace se dostala moje sestřenice, o které jsem psala, že zvolila dobrovolný odchod ze života, ze své osobní zkušenosti mohu potvrdit, že je někdy těžké psychicky unést dnešní fašistické chování spoluobčanů a nesnížit se k emotivnímu jednání.

Například mě jedna sousedka dost neurvale vyhazuje z paneláku, protože ji uráží bydlet se sockami. Během 20 uplynulých let bylo několik sousedů nezaměstnaných a nikomu to nevadilo, spíše naopak. Já jsem nezaměstnaná již 14 měsíců, ale teprve nyní to začalo této sousedce vadit. Teprve nyní po letošních volbách se předvolební pravicové ataky na staré, nemocné a nezaměstnané od absolventů po předdůchodce staly součástí myšlení některých občanů.

Posílat cikány do plynu, bezdomovce do koncentráků, odpírat nezaměstnaným i existenční minimum a vyhazovat je ze "slušné" společnosti se stalo "módou". Kdo takto nesmýšlí, nemá ten správný tah na branku a nejde s "námi" (myšleno s vládou). Není bez zajímavosti, že nikdo z vlády nic takového nikdy nepronesl a už se takové myšlenky šíří jako letní požár vyprahlého lesa. Lidé s lokajským myšlením v genech (to není celá česká společnost) se loajálně chovají k mocným způsobem, který předpokládají, že bude mocným vyhovovat. Proto movitým lidem dávají dobrovolně tipy na obchod.

Souhlasím s panem Golgem, že obchod s nemovitostmi pomocí podobných letáků může být podvodný a že samooznačení se nabízejícího za "slušného ing." je podezřelé. Souhlasím s panem Čulíkem, že nikdo důchodkyni nezajistí poctivý obchod ani získání celé finanční částky. Souhlasím ale i s panem Kotrbou, že je to výhodné uložení peněz. Bohužel v naší společnosti můžeme těžko očekávat, že takový způsob obchodování s nemovitostmi bude ve většině poctivý. Spíše naopak.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.8. 2010