Kam se poděla kvalita?

25. 8. 2010 / Nikola Slabáková

Slovo kvalita v názvu tohoto příspěvku vymezím na jeden segment -- potraviny. Ve výše uvedených zemích, dle mého názoru, jakost potravin, zejména vlastní provenience, pozitivně převyšuje mnohé potraviny české, potažmo do ČR z některých zemí dovezené. V Německu a Rakousku se daleko více dbá na místní produkci, neboť je vizitkou konkrétního místa a tedy běžně dostupným zbožím. Můj dosavadní pohled na tuto skutečnost byl umocněn nedávným pobytem ve Francii.

Nejprve k původu potravin. Pro příklad zůstanu na počátku u Francie, ale uvedené se bude vztahovat i na ostatní dva zmíněné státy. Ve francouzském maloobchodním řetězci Carrefour lze najít velkou část zboží domácího, tedy francouzského původu. Na mysli nám zejména ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, sladkosti. Francie si střeží svůj trh, a to je dobře. Protože to, že takto podporuje své vlastní zemědělce a producenty, má za následek, že jsou na pultech k mání domácí produkty. Nepochází tedy, jak je tomu často u nás, z Polska, nenajdete zde čínský česnek, ale snopce francouzského. Z těch produktů, které jsem ochutnala, tyto kvalitou a chutí zásadně převyšují levné dovozové potraviny.

Předchozím již byl nastíněn druhý bod, tím je ona zmíněná jakost. Z produktů těchto zemí namátkou uvedu několik příkladů. Jsou jimi třeba sušenky z másla bez přidaných aditiv, svým složením natolik odlišné od těch ze ztužených tuků s pachutí vanilínu. Mléka a jogurty obsahují dostatečné množství tuku, což se projeví na chuti i barvě, nejsou odstředěné. Zřejmě tak zde není zapotřebí z mléka vyrobit smetanu, máslo, jogurt, sýr, a ještě jej pak prodat jako odtučněné.

Rovněž pečivo lze běžně najít bez přípravků zlepšujících mouku, protispékavých látek a jiných přídavných prostředků nahrazujících kvalitu mouky.

V Rakousku a Německu je běžně k dostání žitný chléb, vonící po perníku, s tou výtečnou vlastností, že vydrží několik dnů čerstvý.

Koupím-li si zde zmrzlinu, obsahuje vanilková zrníčka vanilky, nikoli aroma vanilinu, u čokoládové kousky čokolády, ne ztuženého tuku. Podobně vanilkové jogurty jsou s vanilkou.

V penzionu dostanu k snídani džbán čerstvého místního mléka, které má sytou barvu a několikacentimetrovou vrstvu smetany. I mísa jogurtu je z místních zdrojů a nejedná se o jogurt odtučněný.

V pekařství mi nabídnou bagetu namazanou máslem, jinou nemají, protože rostlinný tuk nepoužívají. V českém pekařství jsem bagetu s máslem ještě nenašla.

V restauraci je k jídlu samozřejmostí karafa čerstvé vody a rostlinnou šlehačku na kávě či desertu nehledejte, není zde, oproti českým zvyklostem, standardem. Vše toto uvedené se projeví nejen na chuti, výživné hodnotě, ale především na zdraví spotřebitele.

Tyto střípky vytváří celek, u něhož jsou nasnadě následující otázky: proč v českých obchodech nenajdeme v takové míře kvalitní, místní potraviny, neošizené na hmotnosti a kvalitě? Vždyť přece se mléčné produkty a pečivo vyrábí obdobným postupem. Rovněž u masných produktů jako spotřebitel očekávám co nejvyšší podíl čistého masa v případě uzenin, pokud jde o maso, chci mít jistotu, že zvířata byla kvalitně krmena, nedopována hormony (kuřata), žila ve vyhovujících podmínkách.

Proč je na našich pultech polská zelenina a ovoce místo místní? Protože je levnější? A je také chutná?

Proč se český česnek vyváží a našim zákazníkům je pak dovezen čínský?

Jsme destinací, kam se zahraničním firmám vyplatí import nehodnotných potravin, protože zde s úspěchem najdou odbyt?

Tyto otázky jsou zaměřeny jen na úzký segment, v jiných odvětvích -- obuvnickém, textilním bychom se mohli dotazovat stejně.

V 90. letech jsme byli vývozci potravin, dnes jsme jejich dovozci. Není něco špatně? Není vše zastřešující slovo "levné" lichým argumentem a požadavkem?

Podporujme místní zemědělce, producenty a chtějme od nich kvalitu. Možná budou mít menší zisky, protože přidají do potravin kvalitnější suroviny, ale tato investice se jim vrátí vyšším obratem a spokojeným zákazníkem.

Uvedené platí za podmínky, že se jedná o českého zemědělce, výrobce, nikoli nadnárodní korporaci, či zahraničního vlastníka, protože pak zisky do České republiky neputují.

Navíc lze mnohdy, zejména u levných dovozových potravin o jejich kvalitě pochybovat.

Jistě, nahradím-li máslo margarínem, vanilku vanilínem, bude to levnější, a tím pro mě jako výrobce ziskovější, ale mohu pak nabídnout stejnou kvalitu, jako když použiji vybrané suroviny? Anebo je českému kupujícímu jedno, zda se stravuje nekvalitně, ale hlavně levně?

Funguje to jinde, proč ne u nás? Je možno argumentovat vyššími cenami v zahraničí -- ano, sice často jsou, ale zdaleka to neplatí u všeho zboží a často se také stane, že použitím hodnotnějších surovin, leckdy i nabízeným větším množstvím, cenový rozdíl není až tak veliký. Tamní producent je k určitým standardům motivován, protože by jinak v konkurenci neuspěl a jeho produkty by nebyly kupovány.

Nechci tím, co jsem doposud uvedla, vytvořit domněnku, že na našich pultech se objevují jen nekvalitní potraviny. Není tomu tak. Máme mnoho českých producentů a zemědělců, kteří vytvářejí výtečný produkt. Zcela mimo rozpravu jsem ponechala sekci biopotravin českých ekovýrobců a ekofarem, které jsou vyráběny právě se zřetelem na vynikající, přírodní suroviny. Tato slova spíše měla být podnětem k zamyšlení, jestli nelze něco dělat jinak a dokonaleji. Ale dokud zde budeme tak často vídat slova "levně" a "sleva" jako zaklínadlo, které funguje, namísto požadavku kvality, jinak tomu nebude.

Vytisknout