DOKUMENT

Přesvědčovali jsme přesvědčené a ostatní jen znechutili

22. 6. 2010

Dokument vnitrostranické platformy ČSSD "Za renesanci sociální demokracie"

Jsme přesvědčeni, že v nedávných parlamentních volbách utrpěla česká sociální demokracie historickou porážku. Tragika této porážky je neskutečná a pravicová parlamentní většina (118 hlasů a jen dva hlasy do ústavní většiny) je odhodlána prosadit zásadní změny v systémech, které ovlivňují život každého občana. Privatizace penzijního systému, privatizace zdravotnictví -- pod heslem řízené péče, které je připraveno, stejně jako zavedení školného na vysokých školách, další přesun daňového břemene na střední a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, stejně jako odbourání řady sociálních dávek -- porodné či omezení mateřské jsou největším útokem na sociální postavení dolních deseti milionů. Největším od roku 1989.

Právě těchto dolních deset milionů – přirození spojenci sociální demokracie – bude těmito „reformami“ nejvíce postiženo. Oslabená sociální demokracie – pokud bude pokračovat v dosavadní smířlivé a ospalé politice a žadonit, aby jí vítězná pravice ponechala nějaké drobty z podílu na moci – bude mít jen omezenou možnost tomu zabránit.

Kde vidíme příčiny historické porážky sociální demokracie

V prvé řadě v neschopnosti vedení sociální demokracie oslovit většinu společnosti. V tom, že o strategii volební kampaně rozhodovali nikým nezvolení a nikomu neodpovědní mediální poradci a volební manažeři. Dryáčnický způsob vedení kampaně naše potenciální voliče odrazoval a ukazoval, že nejsme schopni pochopit změněnou realitu naší společnosti a ekonomika operativně na to reagovat. Přesvědčovali jsme přesvědčené a ostatní jen znechutili a odradili nás volit.

Sociální demokracie nedokázala a dlouhodobě nedokáže oslovit mladou generaci. Nepoučila se z podzimní „vajíčkové“ kampaně a pokračovala dále v konfrontační kampani i vůči této části společnosti.

Sociální demokracie také nedokázala být tmelícím prvkem levicové části voličů – opak byl pravdou. Nesmyslné výpady proti dalším stranám na levici (SPOZ a Suverenita) jen oslabovaly potenciál voličů a tyto strany se staly útočištěm pro všechny, které způsob vedení volební kampaně sociální demokracie znechucoval. Přitom šlo objektivně o levicové voliče.

Sociální demokracie také nedokázala a dlouhodobě nedokáže aktivovat tzv. odborné zázemí strany a uvádí ho dlouhodobé pasivity. Kde byly analýzy návrhů předkládaných našimi protivníky? Kde byly i odborné oponentury a analýzy návrhů, které se rodily v hlavách některých členů vedení sociální demokracie? Nic z toho neexistovalo tak, aby to ovlivnilo veřejné mínění a pokud někdo vyslovil jen o málo odlišný názor, byl okamžitě peskován a upadl v nemilost.

V neposlední řadě pak vedení sociální demokracie podlehlo zcela falešné představě o tom, že program politické strany se může zrodit z průzkumů veřejného mínění. Jsme přesvědčeni, že záliba vedení strany v průzkumech veřejného mínění – prováděných v závěru kampaně snad každý den – vedla nakonec k tomu, že se dozvídalo to, co chtělo slyšet a vedlo místo aktivizace sil k uspávajícímu sebeuspokojení.

Právě neschopnost vytyčit vlastní cíle a vtisknout veřejné diskusi směr, který by byl v hlediska cílů sociální demokracie potřebný, je patrně hlavní příčinou volební porážky. Domníváme se, že se tak jen znovu potvrdilo, že politická strana, která nedovede vtisknout společnosti či většině společnosti směr uvažování, je předem odsouzena k nezdaru.

Primárně se udělaly chyby ve způsobu odvolávání vlády – melčákovské a ústavní martyrium přerušení voleb a zásadní chyby v nerozpuštění sněmovny a konání voleb na podzim v druhém termínu. To je, byla a bude zásadní chybou, od které se odvíjí katastrofa levice v Čechách, způsobená vedením ČSSD.

Sociální demokracie však nebyla schopna zvládnout ani své vnitřní problémy. Jak je možné, že dosud nebyla zvolena místopředsedkyně strany? Jak je možné, že se změna stanov řeší již několik let a stále bez úspěchu? Nejsou tyto jednotlivosti také důkazem o tom, že vedení strany není schopno skutečně stranu vést.

Jak je možné, že vedení strany nedovede zaujmout jasné stanovisko i k „zázračnému“ zbohatnutí bývalého předsedy strany? Nikde v Evropě nenajdeme takový případ zázračného zbohatnutí bývalého předsedy vlády – sociálního demokrata. Opravdu si vedení strany myslí, že sociální demokracie může nad takovými činy a fakty donekonečna zavírat oči? Občané je na rozdíl od vedení naší strany vidí a slyší a své postřehy pak hodnotí svými hlasy ve volbách.

Musíme stále zavírat oči před útoky nejrůznějších „kmotrů“ na regionální úrovni nabírající zcela účelově nové členy, kteří se sociální demokracií nemají nic společného? Musíme být slepí a hluší k vnitřním a vnějším nepravostem v sociální demokracii?

Co požadujeme

  • svolat mimořádný sjezd strany na polovinu září 2010 do Prahy. Sjezd, který stanoví nové cíle strany pro volby do komunálu a Senátu a také bude krokem k obnovení důvěry ve stranu
  • odstoupení celého dosavadního vedení strany – politického gremia a předsednictva strany. Jsme přesvědčeni, že politická zodpovědnost celého vedení strany za tuto historickou porážku je nezpochybnitelná a až na výjimky nikdo z dosavadního vedení nemá právo pokračovat se své práci.
  • předložit mimořádnému sjezdu zprávu o finančním hospodaření strany a vyúčtování za volební kampaně v letech 2008, 2009 a 2010 (včetně hospodaření společnosti Cíl).
  • zásadní změny ve vedení strany na všech úrovních. Žádáme otevřít vedení okresních a krajských organizací strany novým lidem, kteří nejsou spojeni s dosavadní neúspěšnou politikou a volební fraškou a opětovnou povolební pasivitou se stále odkládaným řešení situace.

Jsme přesvědčeni, že cíle, východiska a témata společenského a politického života v zemích našich národů, s nimiž se před více než 130 lety zrodila sociální demokracie, jsou i nadále živé. Stejně tak jako v minulosti však potřebují tyto cíle nové a čestné lidi odhodlané je uskutečňovat.

Jsme přesvědčeni, že takoví mezi námi i mimo naše struktury jsou – dejme jim tuto šanci, šanci na důstojný a solidární život v zemi, kde nevítězí bezpráví, kde čestnost a poctivost nejsou hanlivými slovy vzbuzující posměch a kde se chudší a starší občané začínají nazývat sockami. Otevřeme se společnosti a dokažme, že ideály společenské, mezigenerační solidarity jsou živé a na nutné pro život v naší zemi. Veďme diskusi s občany a ptejme se jich jinak, než přes dotazníky draze placených agentur na průzkum veřejného mínění.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.6. 2010