ANALÝZA

Pečení holubi a nedostatek odvahy na levici

21. 6. 2010 / Štěpán Kotrba

Vedení ČSSD doporučilo svolat volební sjezd na 18. a 19. března příštího roku do Brna, strana jde do senátních voleb bez jasné strategie. Středočeský poslanec Hamáček, který převzal mandát volebního manažera, přitom nemá záruku nejen dostatečných peněz, ale ani nebude schopen uřídit mediální výstupy jednotlivých senátních štábů. Sobotka si ve vedení ČSSD prosadil svou. Hašek, který kontroluje Asociaci krajů a koordinuje jednotlivé hejtmany, je v tuto chvíli v defenzivě - mimo jiné se mu rozpadla "velká" koalice v Brně, musí čelit ztrátě velkého tématu zdravotních poplatků a bude mít nejspíše problémy se státním rozpočtem na pokračování regionálních investic. Kraje, od kterých se odvíjí i senátní kampaň, nemá jasné "ústřední", sjednocující téma. "Změna", po které volala i část voličů ČSSD při volbách do parlamentu, to není. Není odvaha k zásadnější změně.

Představa části kandidátů - např. poslance Škromacha, že jde kampaň stavět na strachu lidí z omezení sociálních práv v ústavě, je nerealistická, i když hrozba je možná reálná. Potenciální voliči levice ukázali, že neslyší na varování, dokud hrozby nenastanou. Dokud je následky nepostihnou. "Strašení" ČSSD nezabralo. Opakování téže taktiky, která stála ČSSD pozici při "Pyrrhově" vítězství v těchto volbách, je nesmyslným hazardem s voličovou trpělivostí. Dá se předpokládat, že decentralizovaná kampaň jednotlivých krajských manažerů se bude podřizovat osobnostem kandidátů a jejich diletantským představám. Nic ji nebude programově koordinovat.

Strach před "řeckou" cestou ochromí vnímání sociálních témat u mnohých politiků a hrozby nezaměstnaností smíří voliče i s "liberalizací" zákoníku práce, stejně jako s očesáváním vdovských důchodů a dalších sociálních výdajů novým kabinetem. Když se ptali Kalouska, zda při realizaci vládní politiky "rozpočtové odpovědnosti" počítá i se sociálními nepokoji, odpověděl, že ano. Nejspíš ví, v jakém stavu je odborové hnutí. Přestárlé, nevzdělané, s apolitickou politikou předchozích vedení zdecimovanou morálkou a nepřipravené na tvrdou konfrontaci s asociální politikou vlády. Pokud nesvezou odboráři členy do Prahy vlastními autobusy, může se stát, že se noví nájemníci Strakovy akademie nedočkají ani mediálně viditelné demonstrace. V odborech není řada zaměstnanců malých firem či otroků velkých obchodních řetězců či zahraničních montážních společností. Mají strach se organizovat a jsou rádi i za to málo, které mají nyní. Vliv tripartity postupně upadá. Část odborových svazů se už dlouho chová jako akcionáři rekreačních areálů z dob ROH a dokud nejsou přinuceni zvenčí, ofenzivní sjednocující a solidarizační operace nepořádají.

ČSSD neví, jaký je její koaliční potenciál. KDU-ČSL ve volbách propadla. Strana zelených, která zdiskreditovala ekologickou politiku na hodně dlouho, také. KSČM rapidně stárne, nereflektuje změny názorů voličů levice. Ztrácí už nejen odbornou kompetenci, ale i akceschopnost. Spolupráci ČSSD s komunisty a tím i resuscitaci možného koaličního partnera brání v Lidovém domě před dvaceti lety přijaté "Bohumínské" usnesení.

Kdo může být možným partnerem sociální demokracie? Žádná "nová levice" neexistuje. Věci veřejné, řízené zpovzdálí? Sobotkovi hrozí stejný osud, jaký nyní postihl příliš agresivního Fica. Ten maximalizoval zisk své strany na úkor koaličních partnerů do té míry, že nemá nyní s kým utvořit koalici. A mnohé slovenské levicové intelektuály jeho exekutivní móresy znechutily do té míry, že se z nich stali jeho protivníci.

Levice v Česku je mnohdy nedovzdělaná v oblasti politologie a mediálních studií, mediálně prakticky negramotná, neorientuje se ani v politickém marketingu, který ovšem začaly uplatňovat ousourcingované reklamní agentury. Dochází tak místy k instinktivnímu odporu některých kandidátů vůči praktikám uplatňovaným z centra profesionálními partnery. Rozhodnutí Ústředního výkonného výboru ČSSD o levnější, "více kontaktní" kampani komunálních kandidátů pouze zakrývá dlouhodobé nedostatky v komunikaci komunálních politiků a kandidátů obecně. Řada z nich není příliš známá, ale ani nemají potřebu a vůli trvale se zviditelňovat a dělat "kontaktní kampaň" průběžně. Bojí se velkých shromáždění, bojí se i médií a nedokáží s nimi asertivně komunikovat a vytrvale v nich obhajovat svoje témata. Nedokáží překonávat odpor. Čest výjimkám.

Instinktivní uchopení komunikace jednotlivými lídry (Škromach či Havel na Facebooku, Foldyna, Onderka v lokálních médiích) není totéž, co systémová práce centra s žurnalisty centrálních deníků. V úpadku je prezentace ČSSD v deníku Právo, jehož náklad i kvalita vytrvale klesá. Prezentace politiky ČSSD upadá stejně tak v nejprodávanějších Denících Bohemia, jako v nezávislých týdenících a čtnáctidenících - A2, LtN a dalších. Nemám na mysli vychloubačnou samochválu, známou z dob Paroubkovy "bradavičnaté" éry, ale fundované odborné analýzy a články, v nichž budou odborně erudované osobnosti obhajovat a diskutovat témata programových priorit ČSSD. Samostatně každý za sebe. Nejhorší situace je právě v osobním marketingu - v senátní "osobnostní" kampani ovšem nejočekávanějším. Levice má problém zviditelňovat osobnosti. Má problém je vytvářet. To potřebuje důslednou dlouhodobou personální práci, spojenou s aktivním a dlouhodobým PR. Chce to peníze. Chce to lidi. Chce to média. Chce to trpělivost. ČSSD se ale bojí, že takto vytvořené osobnosti nebude moci kontrolovat, řídit, ovládat. A tak přemlouvá popkulturní hvězdičky, které v politice působí směšně. Příkladem špatného osobnostního PR může být dnes už osamělá válka bouřliváka Ratha, centrální neviditelnost řady hejtmanů, za Paroubka zlikvidovaná medializace témat a členů stínové vlády a odborných komisí. ČSSD si tak likviduje chuť a aktivitu mnohých, kteří měli kdysi chuť a vůli. Dnes už ji nemají. Na takto krátkozrakou partaj kašlou. Na místo stínových resortů s funkční strukturou náměstků a vedoucích odborů fungují pouze stínoví ministři a to ještě jen někteří. Fungují osaměle nekoncepčně. I ty ale dokázal Lidový dům svými podrazy znechutit. Zvláště, pokud se zabývali nepopulistickými tématy, která jsou sice pro vládu potřebná, ale nejsou "horká" ve volební kampani. Upozaděna byla stínová ministryně spravedlnosti Marie Benešová, upozaděni byli i další. Čurdové genderová rovnost či feministická témata neslučitelná s křesťanským pojetím Paroubka zůstala mimo hru úplně a Čurdovou, která se stala mezitím místopředsedkyní parlamentního shromáždění Rady Evropy, středočeští politici odstavili úplně. Kdo zná jméno stínového ministra pro místní rozvoj? Jaký byl za poslední rok výstup stínového ministra ČSSD pro životní prostředí??? Kdo ví, jestli ČSSD vůbec má někoho na resort lidských práv a menšin??? Kdo dnes po odchodu Jiřího Havla do Evropského parlamentu reprezentuje ČSSD v oblasti školství?? Kdo jsou stínoví ministři KSČM? Znáte snad jejich stínového ministra vnitra či spravedlnosti? Jak zaznělo při interní analýze uvnitř komunistického odborného zázemí, KSČM je jako pevnost. Není dost otevřená změnám a její hradby už nikoho nezajímají.

Nejhorší je nevědět, co nevíte. Sociální demokracie i komunisté toho dnes v komunikaci s voliči nevědí tolik, že je s podivem, že na to doposud nepřišli.

Kandidát ČSSD Jiří Dienstbier ml. konstatoval po zveřejnění výsledků volby místopředsedů ODS vedle Miroslavy Němcové (Alexandr Vondra - 434, Pavel Blažek - 420, Pavel Drobil - 402, Jiří Pospíšil - 402): "Vypadá to, že ODS myslí svojí očistu vážně. Zástupci kmotrů při volbě místopředsedů na kongresu neuspěli. Budeme mít v ČSSD co dohánět. Začít bychom mohli např. naším kmotrem Bendou a neskončit jen u něj." Jeho názor není osamocený. Sdílí jej řada členů a funkcionářů ČSSD, kterým způsoby Paroubka, Bendy, Vlasty a dalších "kolotočářů" lezly krkem. Zejména nový místopředseda, doteď předseda brněnské oblastní rady ODS, advokát JUDr. Pavel Blažek, Ph.D. bude pro levici velmi těžkým oříškem. Vysoce inteligentní, vynikající rétor, dobrý stratég. Jeho předsjezdový krok - vypovězení Venclíkovy prostituční koalice s ČSSD v Brně sociální demokracii zaskočil a překvapil. Jeho nominační projev byl tím nejlepším, co na sněmu ODS zaznělo. Ví přesně, kde je třeba ODS definovat a s čím zcela striktně polemizovat. Blažek je důstojným protivníkem brněnského primátora Onderky. Blažek není jeden z dosavadních instinktivních neoliberálních populistů, ale silný ideologický konstruktér se znalostí širších, filosofických kontextů pravicové politiky. Bude navíc pracovat na výstavbě strany. Není to žádná neoliberální rychlokvaška z CEVRO institutu, ale systémově uvažující právník.

ČSSD čeká změna. Buď ta změna bude systémová, hluboce reflexivní, nebo nastane dokonce na levici dělení. Buď bude programové a kultivované, nebo bude divoké. Na levici je poptávka po nové straně také. "Strana práce" - či jiná česká obdoba "Die Linke" - ovšem potřebuje nejen programové vymezení nalevo od ČSSD, ale potřebuje i korektní budoucí partnery. Levice se už po dvaceti letech potřebuje zbavit stigmat Bohumínského usnesení. Je na levici, jak zvládne rekonstituovat tužby svých voličů a zkrotit někdy nemístné a neskromné ambice svých vůdců. Ne sebeuspokojivá lenost, ale vytrvalá pracovitost. Ne ostentativní poživačnost a pýcha ("Kdo z vás na to má?"), ale skromnost a altruismus. Ne stranické sektářství, ale konsensuální partnerství.

Pečení holubi už nepadají a ani v budoucnu nebudou levicovým politikům padat sami do úst. Holuby je třeba umět nejprve krmit, pak lovit, poté péct a až nakonec jíst. A během celé té doby je třeba je hlídat před dravci.

Vytisknout