Blažek: Není možné dělat politiku bez ideologie

21. 6. 2010

Za prvé bych chtěl prosím říci, že na těch minulých kongresech, kam jsem jezdíval, často stačilo říci: "Vraťme se ke kořenům, ať žije Václav Klaus." Sál zatleskal a já musím říci, že to je přesně to, kudy už jít nemůžeme. Václav Klaus ať žije, to je v pořádku, protože pro tu stranu udělal hodně a je stálým vzorem.

Pokud jde o ty kořeny, tak si, prosím vás, uvědomme jednu zásadní věc. ODS už nemůže být stranou 90. let, musíme nacházet jiná témata, nová témata pro 21. století, a musíme se také hlásit k nějaké ideologii. Já bývám někdy směšný s tou ideologií, ale prosím vás, to je naprosto nutná věc, není možné dělat politiku bez ideologie. Pokud existovaly nějaké vědecké práce vydané třeba v minulém století, že není třeba ideologie, tak je to samozřejmě hloupost, ty přežívají. Přežívá nám jedna hlavní naše oponentská ideologie, a tou je ten mnohdy už vysmívaný a pohřbívaný marxismus.

Marxismus jako doktrína, která nesmírně inteligentním a trošku zlým způsobem odůvodňuje rovnostářství, což je náš základní ideový nepřítel. Proti tomu musíme stavět jiné myšlenky a ukazovat jinou cestu, po které musíme jít.

Maxim Gorkij měl kdysi povídku, kde si hlavní hrdina, aby se jeho kmen mohl pohybovat v temném lese, vyňal z hrudi srdce a to srdce hořelo a ukazovalo cestu. Co tím, prosím vás, chci říct. Ne nové tváře, ne dobré tváře, ne pěkné tváře, ale prosím vás, hledáme po brněnsky řečeno "glocnu a hercnu", neboli my hledáme hlavu, ve které něco je a k té hlavě musí být srdce. Srdce rovná se víra, nejsme schopni odůvodnit všechny naše doktríny pouze racionálně, to je velmi složité, ale musíme věřit, že ta cesta je správná a musíme tomu přizpůsobit veškeré naše jednání. To za prvé.

Za druhé bych chtěl něco říci k povaze budoucího grémia. Jestli se Petr Nečas stane premiérem, to bude Nečasovců. Stejně jako bylo Topolánkovců, jako bylo Klausovců, jako bylo Paroubkovců a tak dále. Loajalita, kterou samozřejmě budu ctít k předsedovi, a nejenom proto, že mne uvedl mezi kandidáty, není patolízalství a není podlézání. Loajalita znamená postupovat v duchu toho, čemu by řekli filosofové kritický racionalismus -- ten má dvě základní vlastnosti. Za prvé -- člověk -- a zaplať pán Bůh za to, nikdy nepochopí všechno a nikdy ten jeho rozum nestačí na všechno. To je první věc, to znamená, a teď se omlouvám, ani Václav Klaus jako člověk neví všechno.

Za druhé ten kritický racionalismus znamená, prosím vás, demokracie je diskuse -- to měl Masaryk naprostou pravdu. V tom grémiu se musí vést kritická debata, protože jenom takto se myšlení posunuje dál. Kritika, na tu navazuje kritika, může být i sebekritika, nikoliv ve smyslu 50. let. Samozřejmě popravovat se, doufám, nebudeme. A takto by mělo vypadat budoucí grémium. Já jdu do grémia proto, abych podporoval předsedu, ale pokud se mi bude zdát, že v něčem nemá pravdu, tak mu to samozřejmě řeknu. Jinak bychom tam mohli posílat roboty.

Dámy a pánové, chci varovat ještě před jednou věcí. V těch 90. letech jsme měli strašnou výhodu, nabízeli jsme pozitivní program, protože tady se děly hrůzostrašné věci 50. let. Zvykněme si na to, že liberální program je negativní, to znamená, že on nám nikdo moc tleskat nebude, včetně médií. A důležité je si říci, že bohužel za situace, kdy bude někdo říkat: "Dejme peníze do školného," a my říkáme: "Nedáme, nemáme a nepůjčíme si na to," nás samozřejmě nikdo nepochválí. Ti druzí budou říkat něco jiného, ale nestaňme se, prosím vás, stranou státního rozpočtu. Já někdy trochu trpím, když slyším, že nejpodstatnější zákon ze všeho je Zákon o státním rozpočtu.

Dám vám děsivý příklad. Když se schvalovaly Norimberské zákony, nepochybně ovlivnily celý svět a Třetí říši mnohem více než státní rozpočet na příslušný další rok. Když se v roce 1992 schvalovala Ústava České republiky, nepochybně ovlivnila život nás všech mnohem více než státní rozpočet na rok 1993. Věnujme se státním rozpočtům. Ale lidé nás nebudou volit, pokud se zaměříme pouze na státní rozpočty a nebudeme se zabývat celospolečenskými jinými a trvalými záležitostmi. A to je poslední věta, už mluvím dlouho.

TOP 09 -- já bych tady, prosím vás, rád upozornil, že Karel Schwarzenberg byl lidmi tolik volen nejen proto, že je inteligentní člověk, umí žoviálně hovořit a tak dále. Vždycky v těch demokraciích, ono to není proti demokracii, se hledá nějaký prvek té monokracie -- to znamená, není nic špatného, když třeba existuje monarchie, která je konstituční monarchií. My jsme se dostali do situace, kdy nepřátelé otevřené společnosti, o kterou nám jde, nebo chcete demokracie, vždy říkají, že demokracie je vlastně bordel. Ten Karel Schwarzenberg působí jako stabilizační prvek a lidé to chtějí. Lidé nejsou zvědaví na to, že každý měsíc je jiný ministr, každý měsíc se nějaká instituce vybuduje, pak se zase zruší. Když instituce rozhoduje, jak my chceme, tak ji chválíme, když rozhoduje jinak, tak je špatná a tak dále. A to je podle mne ten základní souboj, který musíme sehrát s TOP 09, to je ideologie -- oni žádnou nemají, zaplať pánbůh. A za druhé, musíme lidi přesvědčovat, že my jsme stabilizující prvek, který bude existovat i za 20 let a který přemýšlí o věcech, které přežijí delší dobu.

Omlouvám se za zdržení, každý hlas dobrý.