Nejít se stádem

8. 6. 2010 / František Řezáč

Vážená slečno Křišťanová!

Dovolte, abych Vám poblahopřál ke kritickému nadhledu, který projevujete ve svém článku.

I já byl okolnostmi i rodiči veden odmala k tomu, abych nešel se "stádem". To mi přineslo mnoho potíží, ale také spokojenosti, která se dá těžko sdílet. Vůbec, když se ohlížím, vidím, že je to cesta nesnadná, vedoucí často k osamělosti. S tou je třeba počítat a nebát se jí.

Jsou pak chvíle a časy, kdy se ukáže, že měl člověk pravdu. Pro mě to byla léta šedesátá s vrcholem Pražského jara a krátká doba po listopadu 1989. Ta pro mě a moji ženu skončila, když jsme uviděli plakát zvoucí na mítink s douškou "svíčky s sebou". Tím pro nás skončilo nadšení a nastoupil zase kritický rozum. Občanské Fórum jsme ani jednou nevolili.

V ČSSD jsem skončil v roce 2003 po členství od roku 1990. Vadilo mi buranství a korytářství zejména na nižších úrovních a posledním popudem k vystoupení byl podraz na M. Zemana při volbě prezidenta ČR.

Nyní jsem ve Straně Zelených. Ta teď v parlamentě nebude. Opět se ČSSD nabízí šance, na niž jsem ji léta upozorňoval, marně. Chopit se vážně a důsledně tzv. zelené, nebo chceme-li environmentální agendy, která zde je a bude. Viz např. posun a úspěch britských konzervativců.

V opozici se to dá dohonit. Bez "zezelenání" bude ČSSD pořád jen "béčkem" ODS. Socialistické a sociálně demokratické strany prožívají krizi identity, právě v zemích, odkud k nám byl socialismus importován, Rakousku a Německu. Bez kritiky systému, tedy kapitalismu, který má korupci a ničení životního prostředí v genech, zůstanou sociální demokraté ideově impotentní.

Co se týče tzv. "levicového intelektuála", doporučuji Vám četbu pamětí Václava Černého. On jím byl do důsledku a také do důsledku ho kritizuje. Přesto jím zůstal. Cestu dál ponechal otevřenou... Pro nás? Pro vás mladé?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 8.6. 2010