Kdo že tu do koho kope?

7. 6. 2010 / Karel Dolejší

Ve srovnání s Michaelem Krohem jsem asi četl nějaké úplně jiné články rozebírající Pyrrhovo vítězství sociální demokracie v letošních parlamentních volbách. V textech, které jsem viděl já, se kromě osobních Paroubkových chyb, jejichž výčet podle Kroha činil - až na jedinou výjimku - veškerý obsah povolební kritiky ČSSD, rozebíraly omyly v zaměření kampaně na určité segmenty voličstva, role "řecké hrozby", chybějící důraz na některé body při mediálním vystupování, nedostatek odvahy hovořit o potřebě zvyšování daní či fatální způsob hospodaření, jehož výsledkem je dluh, který nyní strana zdědila. Zmiňovaly se programové nedostatky ČSSD v době pošpidlovské, škody kočkovské a urbanovské, atd. Poctivý popis by rozhodně zabral víc než ty tři odstavce, které Kroh věnoval celému svému sdělení - včetně nabádavé výzvy levicovým intelektuálům, aby "přestali kopat do Paroubka".

An English version of this article is in CLICK HERE

Navzdory řadě pokusů různých autorů se ale dosud ještě neobjevila analýza, která by dokázala letošní zničující vítězství ČSSD vysvětlit v patřičném kontextu národním (osudové chyby pozemanovské sociální demokracie), geografickém (úpadek naprosté většiny socialistických stran v EU) a historickém (univerzální krize sociálního státu). Jedním slovem, skutečné poučení chybí. Avšak mezitím už přichází Kroh řka: Všichni jste jenom kopali do Paroubka, a na tom už teď nezáleží - pojďte se zabývat tím, co musí dělat středopravicová vláda. Tečka.

Souhlasím s naprostou většinou toho, co kdy Michael Kroh napsal k problematice evropského sjednocování; s jeho poslední variací na téma "Čo bolo, to bolo, terazky som...", která fakticky vyzývá k tomu, aby se fatální omyly tiše přešly mlčením a nejen ČSSD, ale spolu s ní i celá levicová veřejnost se poslušně posunula politicky značně vpravo, však musím hluboce nesouhlasit - a způsob, jakým autor zobecnil povolební kritiku minulého dění v nejsilnější levicové straně, nemohu než jednoznačně a důrazně odmítnout.

Kroh má jistě plné právo zastávat osobní názor, podle nějž by ČSSD měla nyní řešit v zásadě stejnou agendu jako středopravicová vláda, pouze s poněkud jinými důrazy. Pokud to má být vše, pak je to ten nejjednodušší, ba nejprimitivnější způsob, jak lze na věci vůbec pohlížet - ale budiž. Na co však právo rozhodně nemá je podsouvat všem, kdo se na rozdíl od něj skutečně pokusili zjistit, kde se nejen před těmito volbami stala chyba, "kopání do Paroubka", a předem diskvalifikovat jakékoliv hledání alternativ k tomu, co on sám svým značně obhroublým sémantickým gestem představil publiku.

Autoritativnost, s jakou se tak Kroh pokusil učinit, je další věc, s níž je obtížné se vůbec nějak smířit. Nejenom, že je jeho pokus věcně nepoctivý, ale vystupuje suverénně jako jediný skutečně rozumný a možný. Takovéto vymezování mantinelů na hřišti, o němž ještě ani zdaleka není jasné, jaká hra se na něm hraje, představuje důvod ke znepokojení a otázce, kde se vůbec bere osobní přesvědčení autora o tom, že smí s nyní již dosti značnou masou textu, ze které pouze menší část má ve skutečnosti jím ironizované charakteristiky, zacházet podobným způsobem.

V třech Krohových odstavcích se navíc nenápadně krčí představa, že středopravicová vláda ODS, TOP 09 a VV řeší v jádru věcné problémy, že v její ideologicky vyhraněné agendě kdesi dříme racionalita. To je však další zcela nesamozřejmý předpoklad, protože existují diagnózy docela jiné.

Ano, "kopání" do Paroubka skutečně cenu nemá; osoba minimálně sběhlá ve výrokové logice však snadno pozná, že z této premisy ani náhodou neplyne závěr "Pojďme se zabývat agendou středopravicové vlády". To je legitimní, nicméně čistě osobní a nikterak neprivilegovaný názor Michaela Kroha - ale nic víc.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.6. 2010