Izrael, konflikt a přátelství

7. 6. 2010 / Ondřej Slačálek

Projev na demonstraci v Praze 5. června 2010 proti blokádě Gazy

Začnu otázkou: Co by se stalo, kdyby to byla řekněme americká loď a plula řekněme do izraelského přístavu? Co by se stalo, kdyby na palubu vtrhlo komando ozbrojenců a lidé na lodi by se bránili, a to pouze noži a tyčemi? Byli by pokládáni za hrdiny. A můžeme patrně říct, že právem. Je pravda, že na Gazu byla uvalena námořní blokáda, a právě proto tady protestujeme. Lze si právě tak představit, že by podobná blokáda byla uvalena na Izrael. Nebo snad do Izraele nesměřují komponenty ke zbraním, které se používají proti civilistům?

To jsme přeci dost jasně viděli během útoku na Libanon, to jsme přece dost jasně viděli během útoku na Gazu.

Neviděli to, naneštěstí, všichni. Lidé, kteří hovoří i naším jménem, staví nás všechny do pozice kolektivních přátel jedné strany konfliktu. Říkají, že máme závazek stát na jedné straně, že náš k tomu zavazuje přátelství, a přebíjejí tím argumenty, které by byly založeny na posouzení toho, která strana konfliktu je či není v právu a které konkrétní opatření je či není ospravedlnitelné.

Ano, Izrael má v Česku mnoho přátel, a je to dobře, že tady jsou. Mají v této společnosti své místo. Myslím, že je dobře, že Izrael má přátele, protože to nejhorší, co se člověku i nějakému kolektivnímu uskupení může stát, je izolace od přátel, že právě ta vede k iracionálnímu jednání. My jsme ale přišli, abychom připomněli, že zde jsou i přátelé Palestiny.

Přišli jsme sem připomenout, že pokud chce někdo mluvit naším jménem, musí brát v potaz jak názory přátel Izraele, tak názory přátel Palestiny. Ale především, že nemůže zakládat svou odpověď na přátelství, že ji musí zakládat na posouzení toho, co je a co není spravedlivé. Pokud by to naši představitelé udělali, pokud by chtěli mluvit ani ne tak naším jménem, jménem přátel Palestiny, ale především jménem všech a podle spravedlnosti, museli by říct: zrušte námořní blokádu a zrušte okupaci!

Už jsem řekl, že je dobře, že Izrael má přátele. Právě čeští přátelé Izraele by si ale měli položit otázku, jaká je správná role přítele. Role přítele není podporovat druha v každém rozhodnutí byť je špatné, a už vůbec jí není účastnit se nespravedlnosti, jíž se přítel dopouští.

Pokud je naším přítelem alkoholik, který se pod vlivem alkoholu stává agresivním, je naší rolí kupovat mu další panáky? Nebo dokonce je naší rolí, abych se přiblížil k postoji některých západních zemí, zneužívat jeho agresivity a usměrňovat ji proti těm, které nemáme rádi? Anebo je role přítele jiná – je na místě spíše příteli jeho chování rozmlouvat a není-li se schopen kontrolovat, třeba jej v případě nutnosti i zadržet a odtrhnout?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.6. 2010