Boj na více frontách současně

8. 6. 2010 / Pavel Pečínka

I když verbálním radikalismem stoupenci Romského národního kongresu v Česku sami sebe shazují, původní idea jejich inspirátora Kawczyńského je pozoruhodná: Půjčit si některé taktiky od černošských radikálů z USA 60. let a kritikou "anticikanismu" stmelit Romy podobně jako sionisté v obraně proti antisemitismu podchytili Židy, jen místo Izraele vytvořit "evropský národ Romů" bez státu, sjednocený společným utrpením.

Taktika i teorie Kawczyňského mají ovšem zároveň i rysy manipulativnosti, nedemokratičnosti a zjednodušování:

Ano, jistě že některé gádžovské instituce i politici romskou kartu využívají, případně jsou neefektivní. Stejně tak ale existují "bílí Cikáni" z různých neziskovek a institucí (nikoliv náhodou často mladší ženy s jakousi pečovatelskou potřebou, jedinci náboženského, altruistického nebo levicového zaměření, starší lidé, co se chtějí ještě realizovat, potomci obětí holocaustu atd.), které jiná část majority odepisuje jako "ochránce kriminálníků". Především oni tvoří páteř většiny pro-romských institucí. Neexistuje žádná jednolitá majorita. Má svoje neonacisty i pro-romské aktivisty, stejně tak mají romské elity svoje bossy, lichváře i řadu pozitivně působících osobností.

Kawczyńského snahy jsou nereálné, když se o skupinu gádžů, pro vzestup řady Romů nezbytnou, jako o spojence sám připravuje v duchu toho, co bych nazval "romským separatismem".

Stejně tak myslím, že antisemitismus a vše co se dělo kolem, nelze dát úplně na stejnou úroveň s dnešním "anticikanismem". Klubko příčin a následků a propletených vin a křivd (byť hlavní klíč k řešení i větší zodpovědnost má majorita) se bude rozplétat složitěji. V Giňou kritizovaném textu také nepíšu o "Romech", ale o "velké části", "některých" nebo "řadě" Romů. Těžko se dá řada negativních jevů jen tak vypreparovat nebo zamlčet a říct, že "romství" je jenom to pozitivní (Stejně tak "češství", je pozitivní nebo negativní? Nebo co to vlastně je?).

Pokud se člověk dívá na svět z pozice demokratického socialisty, měl by samozřejmě vystupovat především proti xenofobii většiny a diskriminaci menšiny. Stejně tak ale proti kastovním a rodinným bariérám znesnadňujícím společné aktivity, degradaci žen na rodící mašiny, útisku homosexuálů, autoritářské struktuře tradiční velkorodiny a odpírání emancipace ženám a vzdělání potomkům, a to i když se to týká některých skupin uvnitř utlačované romské menšiny. A hlavně proti tomu, aby vše výše uvedené teď po volbách ještě víc zdramatizovala ruka trhu. Je to boj na více frontách současně.

Rád budu v polemice pokračovat, i s Ondřejem Giňou. Ani mi nemusí sdělovat, kolik má jeho organizace Forum členů, až zas přijme další usnesení.

Ubezpečuji všechny své romské přátele, že jako šéf vydavatelství pečlivě sleduji vše, co se v Romano hangos objeví a rozhodně nemíním omezovat diskusi, byť s některými názory nesouhlasím. Pokládám je však za žádoucí příspěvek do diskuse.

Text vychází v Romano hangos 7/2010 ZDE

Vytisknout