Generační problém?

27. 5. 2010

"Kdo chce v této zemi žít jako host, nechť respektuje práva hostitelova a má ho v úctě, nebo ať táhne. " ... Generační problém?

Po delší době jsem se začetl v Britských listech a nestačím se divit, s kým sdílím životní prostor. Úvodní citát pana Kotrby mě pak donutil napsat tuto reakci, píše Jiří Girčák.

Pravděpodobně asi půjde o generační problém. Je mi 23 let, narodil jsem se sice ještě za minulého režimu, ale celá moje výchova již probíhala v době jiné. Mně ve škole učili, že se ve Stalinově Rusku vraždilo ve velkém, že třicátá a padesátá léta dvacátého století byla v této zemi plná politických čistek. Pan Kotrba nemůže přijít na jméno vojákům, kteří okupovali Československo v roce 1968. Nechápu pak jeho obdiv k ideálům vojáků z roku 1945. Ti lidé nebyli profesionálové, byli posláni na smrt svými vůdci. Stejně jako vojáci z roku 1968. Ani jedni ani druzí často netušili, kde Československo leží. Ať se milý pisatel podívá do učebnic pro střední školy a nadává svým soudruhům Čechům, kteří je napsali, místo aby kritizoval cizince, který jen říká něco, co se moje generace učí jako samozřejmost.

Co mě zaráží mnohem více, je obecně přístup k jiným názorům, pokud přicházejí od "cizinců". Uvozovky v tomto kontextu používám záměrně. Zde se totiž cela rozcházím s názorem, že cizinci jsou v Česku hosty. Všiml jsme si tohoto výrazu i u některých politiků např. u pana Cyrila Svobody. Pokud potkám na Václavském náměstí skupinu zahraničních turistů, kteří zase za několik dní odjedou zpět do země původu, tak o nich můžu říct, že jsou tu hosté. Pokud mluvím s Brazilcem, který se rozhodl žít v Česku, tak mluvím s Brazilcem, žijícím (a platícím daně) v Česku, tudíž už to není žádný host!!! Pan Kotrba asi chce poslat jednoho dne všechny cizince pryč a proto je nazývá hosty. Host přijde na návštěvu a pak zase odejde. Pokud už neodejde, je to spolubydlící, přítel, rodina, ale v žádném případě ne host...v případě uváděných "cizinců" se stává spoluobčanem.

To je jako by jsme řekli, že němečtí Češi, jako například Kafka, tu byli jen na návštěvě a jen se tu zapomněli po několik desítek generací a tak je dobře, že přišel poválečný odsun, který je vykázal zpátky tam, odkud sem (na výslovné pozvání českého panovníka) v třináctém století přišli.

V tomto bodě mi to celé připomíná např. myšlení Nizozemců, kteří si v šedesátých letech dvacátého století také mysleli, že všichni Marokánci a Turci, které pozvali do země na práci, se po čase zase pěkně poslušné vrátí tam, odkud přišli. Nestalo se tak a v myšlení celé společnosti musela nutně proběhnout změna v chápání soužití více kultur. U nás si na takovou změnu vnímání sebe sama v souvislosti s vnějším světem asi ještě chvíli budeme muset počkat.

Pan Kotrba píše také o jakési kultuře, kterou má respektovat každý, kdo chce s Čechy být. U nás nikdo nemusí nosit šátek, malí chlapci se neobřezávají, krucifix má dnes doma na zdi jen hrstka posledních věřících. Co je pak tedy tou NAŠÍ kulturou? Pokud je to zakazování jiných názorů na Čechy, protože je nevymyslel Čech, tak se hluboce stydím.

Nakonec nemůžu nereagovat na článek pana Jírovce. Já sám pocházím z Poličky, malého městečka ve Východních Čechách (jím zmiňované Bystré u Poličky je mi tedy známé). Jasně, že doma mluvím o tom, jak žili mí rodiče a prarodiče v komunismu. Největším zážitkem mé babičky byla jedna podniková dovolená v Praze. (To jen jako poznámka k onomu povzdechu, jak dříve venkované jezdily do velkých divadel). Jasně, že své babičce říkám, aby nevolila levici. Dělá to tak většina mých kamarádů a to jsme všichni z malé obce a patříme alespoň podle teorie pana Kotrby mezi štamgasty. I v Bystrém a okolí si lidé mohou myslet, že komunismus nestál za nic a potěhem mě za tento názor ještě nikdo nehnal.

S mnoha názory pana Golga a jiných nerodilých Čechů nesouhlasím, ale nikdy bych nemohl argumentovat tím, že na Česko můžou mít názor jen Češi. To je přece úplně stejné, jako kdybych řekl, že čeští novináři nemohou psát o volbách ve Velké Británii, protože nejsou Britové. Stejně by pak pan Kotrba neměl právo hodnotit Stalina a Brežněva, když není Rus.

Nechci zobecňovat a tak uznávám, že můj názor nemusejí sdílet všichni mí vrstevníci. Jako třiadvacetiletý kluk z Poličky bych ale rád vzkázal těm všem pánům tady: Promluvte si někdy se svými dětmi, zajeďte se občas podívat do ciziny a začněte přemýšlet svobodně a hlavně sebevědomě!

Bylo by příjemné dozvědět se tu občas i názory mladších lidí.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.5. 2010