Bratrství mezi Bolívarovskou republikou a Kubou

1. 5. 2010 / Fidel Castro Ruz

Dnes by nebylo možné psát historii našeho živočišného druhu na planetě a nepřihlédnout přitom ke všemu, co se odehrálo na této polokouli.

Bolívar svého času nebojoval jen za Venezuelu. Vody a půda byly tenkrát čistější, živočišné druhy byly různorodé a hojné, energie obsažená v jeho plynu a v jeho ropě neznámá. Před dvěma sty lety, v době zahájení boje za nezávislost Venezuely to nedělal jen pro nezávislost této země. Dělal to pro nezávislost všech dosud kolonizovaných národů na kontinentu.

Bolívar snil o vytvoření největší republiky, jaká kdy existovala, jejíž metropole by ležela na Panamská šíji.

Ve své nepřekonatelné velikosti dokázal Osvoboditel obdařený revoluční genialitou předpovědět, že Spojené státy, jejichž území se původně omezovalo na 13 anglických kolonií, jsou podle všeho předurčeny rozsévat v Americe ve jménu svobody bídu.

Faktorem, který přispěl k boji Latinské Ameriky za nezávislost, bylo tažení Napoleona do Španělska. Jeho bezbřehé ambice přispěly k vytvoření vhodných podmínek pro zahájení bojů za nezávislost na našem kontinentu. Historie lidstva se odvíjí po sínusové křivce a je plná rozporů. Přitom se stává stále složitější a obtížnější.

Naše země mluví s morální autoritou malého národa, který déle než půl století odolává brutální represi onoho Bolívarem předvídaného, nejmocnějšího impéria v historii. Obrovské pokrytectví jeho politiky a pohrdání ostatními národy -- jehož výsledkem jsou mimo jiné i každodenní ukázky zbabělosti a cynismu přenášeného do běžné praxe mezinárodní politiky - ho zavádějí do velmi vážných a nebezpečných situací. Naprostá většina poctivých lidí na Zemi přitom nemá žádnou možnost seznámit ostatní se svými názory, ani dostávat důvěryhodné informace.

Zásadová politika a poctivost, s níž kubánská Revoluce vždy otevřeně hovořila o svých úspěších i o chybách -- a speciálně určité normy chování neporušené ani jednou za dobu déle než 50 let, jako např. nikdy nemučit žádného občana - jsou bez výjimky dodržovány. Revoluce také nikdy neustoupila a neustoupí vydírání a mediálnímu teroru. To jsou více než přesvědčivě dokázaná historická fakta, jež by se dala doplnit množstvím argumentů. Dnes je zmiňuji jen k osvětlení důvodů našeho přátelství a našeho obdivu k bolívarovskému prezidentovi Hugo Chávezovi. To je téma, o němž bych mohl hovořit dlouho. Při této příležitosti postačí několik údajů na vysvětlenou, proč je pro mne možnost hovořit s ním několik hodin privilegiem.

V době útoku na kasárna Moncada 26. července 1953 ještě nebyl na světě. Když zvítězila 1. ledna 1959 revoluce, bylo mu pět. Poznal jsem ho o 35 let později, v roce 1994, to už mu bylo 40. Od té doby jsem mohl téměř 16 let sledovat jeho revoluční vývoj. Je výjimečně nadaný, nenasytný čtenář, mohu podat svědectví o jeho schopnosti rozvíjet a prohlubovat revoluční myšlenky. Jaký u každého člověka hrála ve vývoji jeho myšlenek rozhodující úlohu náhoda a okolnostsi. Má úžasnou schopnost zapamatovat si jakoukoli myšlenku a opakovat ji s neuvěřitelnou přesností i dlouho poté. Je skutečným mistrem v rozvíjení a šíření revolučních myšlenek. Zná je a ovládá umění je s úžasnou výmluvností předávat. Je absolutně poctivý a citlivý ve vztahu k jiným lidem, přirozeně nesmírně velkorysý. Nepotřebuje chválu, ale sám ji naopak štědře rozdává. Když s některým jeho názorem nebo rozhodnutím nesouhlasím, prostě mu to upřímně, ve vhodnou dobu a s náležitou úctou k našemu přátelství řeknu. Když to dělám, mám především na paměti, že je dnes člověkem, který - díky své schopnosti ovlivňovat masy a díky obrovským přírodním zdrojům své země, které byly nemilosrdně rabovány - leží impériu nejvíc v hlavě. Člověkem, proti němuž ostře útočí a snaží se ho připravit o autoritu. Jak impériu, tak námezdním žoldákům v jeho službách nasáklým lžemi a konzumním stylem života hrozí opět jednou, že podcení jeho i jeho hrdinný lid, a já nemám nejmenší pochybnost, že si znovu vyslouží lekci, na kterou nezapomenou. Více než půl století boje mi to jasně ukazuje.

Chávez má dialektiku v sobě. Nikdy, v žádné době neudělala žádná vláda pro jeho lid v tak krátké době tolik. Zvláště mne těší, že mohu jeho lidu vyjádřit vřelé blahopřání k 200. výročí zahájení boje za nezávislost Venezuely a Latinské Ameriky. Náhoda tomu chtěla, že si 19. dubna připomínáme také vítězství revoluce nad imperialismem na Girónu přesně před 49 lety. Chceme toto vítězství slavit společně s Bolívarovou vlastí.

S potěšením posílám své pozdravy také všem bratřím v (integračním uskupení) ALBA.

Vytisknout