14. 5. 2010 / Jiří Baťa
Několik posledních článků v BL s tématikou jednak k příležitosti 65. výročí vítězství na fašismem, ale také se a to je podstatné, zaobírají událostmi vně či průběhem války z hlediska nikoliv takticky-bojových operací, postupů a bojů, ale morálními či spíše amorálními vlastnostmi vojáků, ve smyslu znásilňování žen v počtech řádově několika desítek milionů. V článcích několika autorů v BL jsou tyto skutečnosti popisovány jak statisticky, dále však ani ne tak co do obsahu, jako co do formy v tom smyslu, jako by znásilňování žen sovětskými vojáky byla specifická právě jen pro sovětskou armádu. Což není samozřejmě pravda.
K tomu jsem poznamenal, že historie jakýchkoliv válek (a ty jsou vždy negativní než pozitivní, vždy jde o lidské životy a lidské osudy převážně tragického charakteru) dokumentuje, že k podobným událostem (znásilňování žen a možná i mužů, což se ovšem neuvádí, na tehdejší dobu to bylo tabuizované téma) docházelo i v minulosti dávné i nedávné. Považuji to jak za zavrženíhodné, ale stejně tak z hlediska biologického za lidsky přirozené. Nemám v úmyslu zlehčovat tyto události, nicméně jen renomovaní lidé, zabývající se válečnou historií (především zahraniční, např. Antony Beevor nebo Catherine Merridale, Allen a jiní), jsou ochotni nejen připustit, ale i konstatovat, že tyto činy páchali i vojáci jiných armád, než ruských, jak se někteří autoři článků v BL snaží jako by čtenářům vsugerovat. Tím jen potvrzují můj názor, že znásilňování žen nebyla výsada, či lépe řečeno specifická vlastnost vojáků RA.
Je jen velmi obtížné poznat a popsat situace a stavy, tím méně stavy psychické a duševní a rozpoložení lidí, kteří se (ať už přežili či nikoliv) léta ocitali v situaci válečného prostředí, se všemi dopady a důsledky na jejich psychiku a morálku, abychom mohli bez tohoto vědomí šmahem prohlásit, že to nebyli lidé, ale zvířata, kteří se dopouštěli takových zvěrstev. O takové poznání se snaží málokdo, resp. málokdo je ochoten takto uvažovat o prožitcích a útrapách válčícího vojáka, přemýšlet a pochopit jeho jednání v dlouhodobém a trvalém ohrožení jeho vlastního života.
Bez toho, že by tito vojáci měli dostatek času a klidu na odpočinek, případně na soukromí a osobní či intimní život. Především to byli vojáci (případně vojačky), měli své úkoly, své příkazy, své cíle. I velení armády, pokud o těchto excesech vědělo ( a víme, že to věděli) tomu nebránili s vědomím jejich stavů a situací, ve které se nacházejí, čím procházejí, co prožívají a čím jsou ohroženi. Z dnešního pohledu je velmi prosté a jednoduché je odsoudit, je vojáky i velitele, že to co dělali, či čemu nebránili, je nelidské. Ale stejně s nadsázkou až nelidské bylo úsilí, které vydávali miliony vojáků, aby nepřítel byl poražen (viz milionové oběti na lidských životech), nelidská totiž byla sama válka, kterou vyprovokoval Hitler. Stejně, jako nebylo možné bez krveprolití zastavit válku a porazit Německo, tak nebylo možné zabránit zmiňovaným excesům. To k válce patří stejně, jako vybuchující miny, granáty a bomby.
Znásilňování žen, jakkoliv a zcela bezvýhradně je to odsouzeníhodný čin, je důsledek všech těch emocionálně prožívaných dnů, měsíců a roků ve válečné vřavě a nedivím se, že ani dnes ještě žijící účastníci z II. světové války se zdráhají o těchto věcech mluvit. Snad ze studu (pokud byli jedněmi z nich) ale také i proto, že si užili své (nikoliv po sexuální stránce), přežili a žijí dosud.
Koneckonců, kdo se rád baví o věcech, zvláště válečných, které nejsou ani po letech leckomu příjemné. A osobně prožitá válka na frontě nedává mnoho dobrých vzpomínek, to snad každý pochopí.. Své poznatky k tomu sděluje mnoho autorů, kteří (ne jako já) čerpali z mnoha dokumentů a jiných dobových materiálů, i když jejich závěry jsou poněkud sofistikovaněji propracovány a podávány. Znovu opakuji, že nehodlám tyto činy omlouvat či je tolerovat a už vůbec je popírat (fakta jsou fakta, jen se někdy nezodpovědně manipuluje s čísly, které vycházejí více z domněnek, než z faktů, neboť taková fakta se jen velmi nesnadno získávají, notabene podchycují), jen se snažím o pochopení mentality lidí, procházející či už prošlí válečnou vřavou a na jejich duševní a psychické stavy, které na nich válka v daný moment zanechala.
A znovu si neodpustím poznámku, že tyto a podobné, mnohdy i mnohem horší věci, doprovázely i jiné války a válečné události v lidské či světové historii, stejně, jako že i za II. SV se jich dopouštěli jak němci na ruských ženách, později i na ženách či dívkách vlastních (tedy Němkách), tak i Američané ve Vietnamu či vojáci ve válkách v bývalé Jugoslávii a pod. A nemyslím si, že v případě vzniku podobných válečných konfliktů v rozsahu II.SV by k podobným excesům nedocházelo.
Lidské (biologické) pudy nelze na příkaz potlačit (snad jen kastrací). Pokud nebudeme objektivně přiznávat i tyto skutečnosti, pak lze konstatování o znásilňování žen sovětskými vojáky považovat za účelové či ideově zaměřené s tím, že jsou takto znevažovány fakta a úspěchy Rudé armády a Sovětského svazu jako hlavními strůjci vítězství nad fašistickým Německem, resp. na Hitlerem samotným. Ty ostatní události, jakkoliv jsou více či méně neoddiskutovatelné a odsouzeníhodné, jsou jednak především produktem války a jsou to okolnosti svým způsobem sice podstatné, ale nikoliv prvořadé.
Paradoxně, srovnáme-li naši, evropskou či světovou současnost, tedy dobu bez válek (charakteru II.SV), kdy žijeme v míru a v relativně klidné atmosféře (kromě krizové situace a s tím souvisejících okolností), v lidské a občanské společnosti 21.století, pak i v takových nevypjatých a ne nebezpečných, života ohrožujících situacích, dochází k nemálo brutálním činům, tak i k znásilňování.
Pravda, nejedná se o "miliony", na druhé straně k tomu zase nejsou ty podmínky, které přináší válka a válečné události. Ba co víc, dochází k znásilňování nejen žen či dívek dospělých, ale i nezletilých, nezřídka i dětí. Výjimkou pak není ani znásilňování mladých, nezletilých chlapců, což je ve srovnání s dobou před 60 ti či 70 ti lety jisté nóvum, na což má však vliv uznávaná rovnoprávnost mezi oběma pohlavími, kdy homosexualita není považována za nemoc či úchylku, ale přirozenou lidskou sexuální orientaci. Ve světle těchto skutečností je o to více třeba vidět a chápat situace vojáků, nacházející se ve válečném, notabene dlouhodobém, několikaletém prostředí ve srovnání s tím, co se děje v naší současnosti. Pro ta dnešní jednání pak není žádné možné ospravedlnění, pochopení a už vůbec ne beztrestné pardonování.
Mojí snahou bylo pokud možno o objektivní pohled na zmiňované události, byť nejsou zcela přesné a zdaleka vyčerpávající. A jen doufám, že jsem byl pochopen a pokud ne, je mi líto.
Vytisknout6.8. 2015
Popírat historická fakta je nesprávné, ať se to týká Holocaustu, anebo zvěrstev, páchaných Rudou armádou Pozn. red. Něco podobného, možná v méně drastické formě, ale se stejnými důsledky, se odehrálo v České republice, kde dosud NEVYŠEL čes...