Rozum v tísni

12. 5. 2010 / Michal Rubáš

Sotva si lze představit názorové šetření, které by více zalichotilo levici. Ředitel jednoho brněnského gymnázia, který se vedle jiných postaral o předčasné zveřejnění nanečisto, zřejmě vytušil neoliberální ohrožení a rozhodl se touto publikací výsledků hájit zájmy svého ústavu -- což by jako pedagog neměl dělat, protože propagace jakékoli politické orientace je na školách zakázána. (V boji za demokracii však, tak velí svědomí, lze zákony našeho demokratického státu jednoduše obcházet - Člověk v tísni a komplicové bratří Mašínů by mohli vyprávět.)

Školství je v naší zemi stále ještě veřejná služba hrazená ze společných prostředků. I na středních a vysokých školách může u nás studovat každý, kdo najde vchod, a to zcela zdarma. Potřeba lidí se vzdělávat je tedy uspokojována bez tržního zprostředkování, bez vazby na tržní úspěch nebo jinou zásluhu, tedy čistě podle principu 'každému podle jeho potřeb'.

Z toho plyne, že naši mladiství virtuální voliči svým volebním lístkem jakoby po kalouskovsku vztyčují prostředník na levicově koncipovanou instituci, k jejímuž prsu jsou úplně zadarmo přisáti. To je neklamná známka tržní dospělosti. Já si však myslím, že by se přece jen měli odtrhnout, jinak jejich svobodě, nezávislosti a top-výkonnosti nemusí každý rozumět. Třeba důchodci, kteří jsou, jak je obecně známo, nejméně chápaví, by se mohli ptát, proč museli ještě nedávno přispívat tak aktivním a univerzálně přizpůsobivým bytostem na bezstarostný život ve škole, a svým tichým souhlasem s těmito levicovými praktikami tak vlastně prohlubovali zadluženost země, jež je jim teď vyčítána.

Kdo chce vážně analyzovat příchylnost raného adolescenčního věku k pravicovým obsahům, měl by - vedle nezpochybnitelně mohutného vlivu veřejnoprávní televize a skoro všech ostatních médií -- ještě uvážit, že pravicoví populisté operují se symboly a myšlenkovými schématy, které adolescenční hodnoty (obyvatel Západu) přesně vyjadřují: kult individuální síly, nezávislosti, mobility, touha po vyniknutí (tedy po nerovnosti), snaha se diferencovat a prezentovat. Vlastně jde o pudové záležitosti extravertně strukturované osobnosti. Volbou pravice se magicky ztotožňuji s těmi, kteří si věří, umějí se o sebe postarat a jsou top-siláky. Vyhrává síla a s ní spojené rozptýlení. Tu se skutečně jeví spor mezi pravicí a levicí jako střet dvou životních orientací typických pro některé fáze ontogenetického vývoje. Zkusme teď uvážit, jestli mladí gymnazisté vedle ustupování tlaku pudových hnacích sil už také dokáží politicky reflektovat své zájmy. Podle jedné okrajové antropologické teorie (von Hayekovy) usilují dokonce i vzdělaní lidé o maximalizaci soukromého ekonomického profitu. Tím se vše vysvětluje:

Dynamické, sebevědomé a odvážné představy moderního programu ODS a TOP 09 lze ve zkráceném znění vyjádřit takto: nedělat nic, nechat Českou republiku otevřenu globální konkurenci pracovní síly, veřejný sektor maximálně redukovat, a spolu s tím tedy pohřbít spoustu pracovních míst pro vysokoškoláky, nechat zbytky státu financovat střední a nižší třídou obyvatelstva. Žáci velkoměstských gymnázií pak touží po realizaci tohoto programu proto, aby se z jejich gymnázia čistou tržní silou stalo za pár let firemní tréninkové centrum, masážní salón nebo sklad pneumatik. Tím získají oproti mladším generacím vzdělanostní náskok, který zužitkují přesně v okamžiku, v němž začnou konkurovat pracovní síle z Indonésie, Filipín nebo Číny, kde lidé pracují za 2 až 12 korun na hodinu.

Vytisknout